Evropa si užívá ruského plynu, dokud může. Ukrajinská stopka se jí může prodražit

Evropa v závěru roku nejspíš přijde o ruský plyn, který na její území proudí přes Ukrajinu. Dotkne se to zejména Slovenska a Maďarska, protože podobně závislému Rakousku už Gazprom zarazil přívod suroviny v půlce listopadu. Sedmadvacítka tak každopádně ztratí pět procent plynového dovozu. Navíc uprostřed zimy a v době, kdy řeší, jak se zbavit vysokých importů ruského LNG do západních zemí. Plyn na evropském trhu je už nyní nejdražší za celý letošní rok a po ukrajinské stopce mohou jeho ceny dále růst.

Kyjev od jara trvá na tom, že neprodlouží smlouvu s Gazpromem z roku 2019 o tranzitu plynu přes své území. Podíl ukrajinské trasy na importu plynu do sedmadvacítky se snížil z předválečných jedenácti procent na loňských pět. Pro některé státy je však zásadní.

Ukrajinské potrubí je napojené na všechny unijní sousedy, do Polska a Rumunska však ruský plyn už dávno neproudí. Pro Slovensko, Maďarsko a také pro Rakousko však ukrajinská cesta představovala loni zhruba dvě třetiny jejich poptávky. Plyn přitom tyto země přeprodávají i dál. Do Česka jde v poslední době tato surovina z cenových důvodů především ze Slovenska.

Evropa už zvládla větší výzvy

Šéf Českého plynárenského svazu Josef Kotrba věří, že si Evropa se situací poradí, jelikož během první válečné zimy dokázala zorganizovat úplný převrat v zásobování. „Pokud jde o to, zda se máme bát, jestli bude v lednu či v únoru plyn, tak při naplnění zásobníků v Evropě, bude určitě k dispozici,“ ujišťuje.

Nevylučuje však, že konec ukrajinského tranzitu bude mít cenový dopad. „Každá negativní zpráva může mít dopady na burzovní cenu, od které se odvíjí řada kontraktů. Pak trh čeká, kde se to usadí,“ dodal Kotrba. Už nyní se přitom surovina v nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF prodává za zhruba 46 eur za megawatthodinu, zatímco na jaře byla pod třiceti eury.

„Na ukončení ukrajinského tranzitu, tedy snížení dovozu ruského plynu do EU v množství přibližně třinácti až patnácti miliard metrů krychlových ročně, jsou evropští obchodníci připraveni,“ tvrdí i Michal Kocůrek z poradenské společnosti EGÚ Brno. Plyn by podle něj tak neměl zdražit skokově. A pokud by se našlo nějaké řešení, které by umožnilo pokračování toků přes Ukrajinu do EU, tak by podle něj cena naopak měla zhruba o desetinu klesnout.

Bruselský ekonomický think-tank Bruegel míní, že se Evropě nyní nabízejí v podstatě tři scénáře. Může se na přání nejvíce dotčených zemí ještě pokusit dojednat nějakou novou formu spolupráce s Moskvou a Kyjevem, plyn v ukrajinských rourách by mohl nahradit plyn z Ázerbájdžánu, nebo bude muset získat další zdroje zkapalněného plynu. „Terminály v Polsku, Německu, Litvě a v Itálii by mohly předávat tyto objemy nejvíce postiženým zemím, jako je Slovensko a Rakousko,“ došel k podobným závěrům v analýze společnosti Rystad Energy její plynový expert Christoph Halser.

Rakousko se na krok Gazpromu připravilo

Ukrajina je nyní pod určitým tlakem některých zemí, aby se s Ruskem dohodla, a Kreml dal počátkem listopadu najevo, že by o pokračování dodávek touto cestou stál. „Jsme připraveni, ale na nás to moc nezávisí. Mělo by to být vyjednáno přímo mezi uživateli a zemí, která poskytuje tranzit,“ citoval Reuters ruského vicepremiéra Alexandra Novaka.

Kyjev však zatím neobměkčila ani opakovaná setkání s představiteli Bratislavy. „Strategickým cílem Ukrajiny je uvalit sankce na ruskou plynovou infrastrukturu a připravit Kreml o zisky, ze kterých financuje válku,“ napsal premiér Denys Šmyhal minulý měsíc na Telegramu po jednání se slovenským premiérem Robertem Ficem.

Otázkou také je, nakolik mohou odběratelé považovat Gazprom za spolehlivého dodavatele. Společnost v uplynulých letech postupně odřezávala evropské země od přísunu suroviny, naposledy ukončila o víkendu kvůli sporu se společností OMV dodávky do Rakouska. Alpská země však byla na tento vývoj připravená a podle dřívějších informací by měla bez tohoto zdroje vydržet řadu měsíců. „Žádná domácnost nezůstane bez tepla. Naše zásobníky plynu jsou dostatečně naplněné,“ řekl médiím kancléř Karl Nehammer. Kyjev však uvedl, že jde o další ukázku ruského využívání plynu coby zbraně.

Ukrajina nebude mít technické potíže s domácími dodávkami a provozováním zásobníků, pokud její plynárenská soustava zůstane bez tranzitu. V jejím vlastním zájmu ale je, aby za ruské toky našla náhradu. „Kvůli ukončení smlouvy o tranzitu přijde o poplatky ve výši přibližně 0,5 procenta HDP a riskuje, že podkope svou strategickou roli energetického partnera pro Evropu,“ podotýká Bruegel. Už řadu měsíců se píše o námluvách země s Ázerbájdžánem, i když Baku v současnosti nemá kapacity plně nahradit ruský plyn.

Nekontrolované toky ruského LNG

Slovenský plynárenský průmysl (SPP) už dokonce uzavřel pilotní kontrakt s ázerbájdžánskou společností Socar. Jenže ukrajinský Naftogaz se před pár dny ohradil, že nebyl do jednání zapojen. Je tak možné, že Bratislava bude kavkazský plyn dostávat jižní cestou přes plynovod TurkStream a Maďarsko. Slovensko má i jiné možnosti alternativních dodávek, a to včetně odběru z Německa přes Česko.

„Od začátku zabezpečování alternativních dodávek společnost tvrdí, že diverzifikace má svou cenu a v případě, že na naše území bude ruský plyn proudit jen částečně nebo přestane proudit úplně, jakákoli jiná alternativa bude výrazně dražší,“ uvedl SPP. O levnější ruský plyn by tak přišlo i Česko.

Ve chvíli, kdy se do Bílého domu vrací Donald Trump, od něhož se očekává vysoká podpora exportu LNG, dává smysl soustředit se na navýšení těchto dodávek do Evropy. Zvláště když Spojené státy zřejmě budou v příštích letech soupeřit s Katarem o prvenství v jeho prodeji, což by mohlo výhledově surovinu zlevnit. „Trh LNG je nekončeně hluboký. Když si z něj Evropa vycucne tu trošku, co brala z Ruska, nebude to mít dlouhodobě prakticky žádný dopad,“ domnívá se Kotrba.

Jenže prozatím není ani zkapalněný plyn cestou k unijní nezávislosti na Moskvě. Sedmadvacítka se sice v červnu dohodla na zákazu překládky ruského LNG do třetích zemí ve svých přístavech, ale jeho import do zemí jako Belgie, Nizozemsko a Francie od té doby prudce stoupl. Unie navíc nemá kontrolu nad tím, kolik suroviny v přímořských zemích končí a kolik putuje prostřednictvím soukromých firem dále po kontinentu.

„Část dovezeného LNG je posílána do východoevropských zemí, kde se využívá,“ citoval Bloomberg tento týden vyjádření francouzského ministerstva energetiky. Někteří unijní členové proto už žádají větší dozor nad těmito toky. A očekává se, že polské předsednictví v Radě EU se od ledna bude celkově snažit přitvrdit vůči energetickému dovozu z Ruska. Pokud by se Varšavě podařilo přísun LNG z tohoto zdroje do Evropy stopnout nebo utlumit, znamenalo by to přechodně další tlak na ceny plynu na kontinentu.