Grilování „digitální“ komisařky: čeká nás boj s USA i Čínou

Slyšení kandidátů na eurokomisaře je nezbytným rituálem, kterým si musí budoucí členové vrcholné evropské exekutivy projít. V Česku se logicky řešilo, jak úspěšně jím prošel český kandidát Jozef Síkela. Vzhledem k jeho portfoliu orientovanému na zahraničí budou ale pro běžný život v Česku daleko důležitější jeho jiní kolegové. Třeba budoucí eurokomisařka pro technologickou suverenitu, bezpečnost a demokracii Henna Virkkunenová.

Pod ní totiž bude patřit vymáhání aktu o digitálních službách, který v Evropě upravuje fungování platforem, jako je Facebook, X nebo YouTube. Komise si u těchto největších hráčů sama hlídá, zda fungují v souladu s legislativou. Během jinak velmi klidného slyšení (o grilování skutečně nemohla být v tomto případě ani řeč) se kolem platforem točilo hodně otázek evropských zákonodárců.

Budoucí komisařka byla samozřejmě ve svých odpovědích dost vágní a neurčitá, jak je u takových slyšení obvyklé. Pokud sledoval tříhodinové otázky a odpovědi zástupce byznysu, mohlo se mu líbit, že často slibovala revize nabobtnalé legislativy a omezení byrokracie. Řekla, že chce svým podřízeným zadat úkol, aby všechny možné ohlašovací a reportovací povinnosti prozkoumali. A v případě, že se objeví nějaké duplicity a zbytečnosti, tak je komise navrhne sjednotit či zrušit. Označila to za jednu ze svých hlavních priorit. To je samozřejmě chvályhodné a jde o reakci na zprávu bývalého šéfa evropské centrální banky Maria Draghiho o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, kde přebujelé byrokratické povinnosti častokrát kritizoval.

Potěšila také jistě zástupce evropských internetových obchodů, protože výslovně slíbila soustředit se na to, zda velká online neevropská tržiště (typicky čínští obři Temu či Aliexpress) plní povinnosti, které jim ukládá akt o digitálních službách, tedy předcházet „systémovým rizikům“, jako jsou v jejich případě třeba zprostředkování prodeje padělků či nedodržování různých pravidel pro nakládání s obaly či elektroodpadem. Výsledkem je nerovná konkurence ze strany čínských obchodníků, která mimochodem velmi výrazně trápí i český e-commerce sektor.

Několikrát přišla řeč na síť X, tedy bývalý Twitter. Jistě bychom na bývalého eurokomisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona všichni rádi zapomněli, ale byl to právě on, který velmi nediplomaticky vyhrožoval Elonu Muskovi před rozhovorem s Donaldem Trumpem s tím, že v EU by platformy neměly šířit „škodlivý obsah“. Už tehdy si Breton za zavřenými dveřmi vysloužil kritiku od ostatních komisařů a schytal to otevřeně a oprávněně od ochránců digitálních práv, spotřebitelských organizací a samozřejmě Muska samotného. Navíc s ohledem na výsledky voleb v USA minulý týden opravdu nebylo vhodné z hlediska zájmů unie nesmyslně a úplně mimo rámec evropské legislativy útočit na největšího podporovatele budoucího amerického prezidenta.

Europoslanci se proto oprávněně ptali pravděpodobné budoucí eurokomisařky, jestli se nebude bát vymáhat evropská pravidla daná aktem o digitálních službách, která musí i Muskova platforma X dodržovat, i přes „výhrůžky“ od nastupující americké administrativy. Virkkunenová pochopitelně odpověděla, že evropská pravidla musejí dodržovat všichni.

Slíbila zároveň, že ze současných sto úředníků, kteří dohlížejí na „velmi velké platformy“ na evropské úrovni, budou do konce příštího roku dvě stovky a šetření by se měla zrychlit.

Příští rok chce eurokomisařka navrhnout i akt o digitálních sítích. Má přispět ke zjednodušení pravidel pro telekomunikace v EU, aby byla Evropa „atraktivním místem pro investice“. Podle odhadů komise bude pro splnění ambiciózních cílů gigabitové konektivity potřeba celkem 200 miliard eur.

Nastupující Evropská komise bude i více protekcionistická, takže budoucí eurokomisařka se během slyšení opřela i do amerických cloudových firem a europoslanci ji v tom spíš podporovali. Komise tak bude chtít navrhnout taková opatření, která by podpořila evropské cloudové společnosti proti těm americkým. Ty ovládají v současnosti drtivou většinu trhu (hlavně proto, že nabízejí lepší služby). Možná by neškodilo připomenout, že už existuje francouzsko-německá iniciativa Gaia-X, která měla sdružit menší evropské cloudové firmy a přispívat ke „cloudové suverenitě“, ale nikdo o ni nestojí a je to jenom díra na peníze. Jak moc zbytečné budou nové plány, ukáže teprve čas.

Potěšující byl důraz na implementaci a vymáhání existující legislativy, který Virkkunenová zmiňovala daleko častěji než vymýšlení nějakých nových pravidel. Koneckonců po tom volá byznys, protože na něj dopadají regulace schválené dosluhující komisí. Bude to také úkol pro členské státy – omezit Brusel v jeho případném apetitu svazovat evropské ekonomiky nějakými novými regulačními nápady