Investoři se zaměřují jen na pozitiva Trumpovy výhry, rizika zatím podceňují

Pobláznění trhů Donaldem Trumpem nebere konce. Investoři se stále disproporčně zaměřují na pozitiva spojená s nastupující administrativou a negativa okázale ignorují. Plán uvalení cel na Čínu, Kanadu a Mexiko nikoho příliš nevzrušil. Zato oznámení nominanta na post ministra financí citelně (pozitivně) zahýbalo dluhopisovým trhem.

Scott Bessent, tedy nejpravděpodobnější příští ministr financí Spojených států, totiž představuje osobu s poměrně tradičními názory. Mnohým tak spadl kámen ze srdce. Bessent by měl brzdit některé extravagantní sliby Trumpovy administrativy. Větší fiskální zdrženlivost znamená menší objem vydávaných dluhopisů. Výnosy amerických vládních bondů proto v minulém týdnu prudce padaly – celkově poklesly o více než 0,2 procentního bodu prakticky po celé křivce.

Změna globálního ekonomického uspořádání

Vzhledem k výsostnému postavení amerických vládních papírů na trzích aktiv se tento propad výnosů propsal i do cen ostatních aktiv. Americké akcie rozšířily zisky a překonaly nová historická maxima. Paradoxně i Francie, jejíž vláda se potácí na pokraji kolapsu, v minulém týdnu zažila pokles dluhopisových výnosů. Efekt propadu amerických výnosů převážil nad obavami z dluhové udržitelnosti ve Francii.

To dobře ilustruje hegemonickou roli USA a dolarových aktiv v globálním finančním systému. Přestože Bessenta můžeme v rámci nové administrativy označit za poměrně konvenčního, o některých jeho plánech se to říct nedá. Nový ministr financí často vyzdvihoval nutnost změny globálního ekonomického uspořádání. Takový plán spočívá ve velké dohodě mezi USA a Čínou. Největší asijská ekonomika by se zavázala, že více liberalizuje kapitálové toky a kurz tamní měny. Pokud by čínský jüan více ovlivňovaly tržní faktory, citelně by posílil.

Spojené státy by se na oplátku zdržely přísných cel a tarifů a zřejmě by se zavázaly k méně expanzivní rozpočtové politice. To by stabilizovalo kurz dolaru. Mnozí se domnívají, že pokud by USA dokázaly Čínu přinutit k určité liberalizaci finančních trhů a kapitálových toků, došlo by k užitečnému vyrovnání mezi globálními úsporami a investicemi, což by mohlo vést ke zlepšení celosvětového ekonomického růstu. Taková dohoda mezi klíčovými mocnostmi ovšem nebude triviální. V současnosti nic nenasvědčuje tomu, že by Čína měla ambici na ni přistoupit.

Jak Česko bohatne v Americe. ČNB si letos na Wall Street vydělala padesát miliard, ruku k dílu přiložil i Trump

Investoři aktuálně upínají naděje k tomu, že Trumpovy návrhy cel a tarifů představují vyjednávací taktiku, jejíž cílem je obchodní partnery k podobnému dealu přimět. To jde vidět v cenách aktiv, kdy evropské akcie oslabily od konce října pouze kosmeticky, přestože cla v Evropě mohou prohloubit ekonomickou bolest. Například slova Christine Lagardeové, že by Evropa neměla přestat nakupovat americké zboží, by mohla nabízet důkaz, že Trumpova medicína zabírá.

Na druhou stranu platí, že pokud protistrany nabudou přesvědčení, že je Trumpova rétorika pouze planou hrozbou, nebudou chtít na ústupky kývnout. A to může celou situaci vyhrotit. I pokud cla nakonec nebudou uvalena, zůstává problematická samotná nejistota kolem obchodní politiky v následujících měsících. Ta sama o sobě způsobí ochlazování zahraničního obchodu a tím pádem i širší ekonomické vitality.

Nezadržitelná víra v americký excepcionalismus

Nesmíme zapomínat, že republikánský prezident bude horlivě prosazovat pokračování v daňových škrtech. Podle odhadů vyjde Trumpova daňová politika v následující dekádě až na čtyři biliony dolarů. Zůstává tak diskutabilní, jak výrazný bude mít nový ministr financí prostor pro fiskální konsolidaci a zda se podaří definitivně vykořenit inflační hrozbu.

Burziáni se prozatím riziky příliš netrápí a akcie žene nahoru nezadržitelná víra v americký „excepcionalismus“. Nastupující administrativu však čeká poměrně komplikovaný úkol. Plánuje snížit sazby a deregulovat řadu odvětví, a zároveň zredukovat deficit, zadlužení a držet na uzdě inflaci. Řada těchto cílů je protichůdných. Investoři by si měli uvědomit, že zázračná řešení neexistují a položit si otázku, zda je našponované ocenění řady aktiv v kontextu nejistého výhledu smysluplné.

Zdroj Zde