Je Trumpovo zvolení rizikem pro americkou centrální banku? Fed naštěstí chrání řada pojistek
Měla by být nejmocnější centrální banka světa, tedy americký Fed (The Federal Reserve System, Federální rezervní systém), nadále stejně nezávislá? Jedna z nejdůležitějších otázek, která zazněla před americkými prezidentskými volbami, zůstala v pozadí zájmu. Přestože je klíčová a poučení z debaty mezi kandidáty – jakkoli už víme, kdo z nich vyhrál – bychom si měli vzít i u nás v České republice.
Že následující odpověď na onu otázku pronesl vítěz voleb Donald Trump, nikoho nepřekvapí: „Mám pocit, že prezident by tam měl mít alespoň slovo, ano. To cítím silně. Myslím, že pokud jde o mě, vydělal jsem hodně peněz. Byl jsem velmi úspěšný a myslím, že mám lepší instinkt než v mnoha případech lidé, kteří byli ve Fedu nebo mu předsedali.“ Donald Trump si tedy věří, že by měnovou politiku dělal lépe než centrální bankéři. A co neúspěšná kandidátka Kamala Harris? Ke stejnému tématu řekla velmi učebnicově: „Fed je nezávislý útvar a jako prezidentka bych nikdy nezasahovala do jeho rozhodování.“
Může se to zdát jako drobnost, ale nezávislost měnové politiky je naprosto zásadní pro naše peněženky. Politici mají tendenci myslet více na své znovuzvolení a jednat spíše v krátkém horizontu. Ne snad, že bychom to neznali i z České republiky. V případě hlavního nástroje měnové politiky, tedy u úrokových sazeb, by jednoznačně preferovali sazby nižší než vyšší. Nízké úrokové sazby jsou lepší pro jejich voliče – přinášejí dostupnější hypotéky, více pracovních míst a silnější spotřebu. Samozřejmě to není zadarmo, ale vyšší inflace, dražší byty nebo v nejhorším případě nafouknutí bubliny vedoucí k recesi se dostaví typicky až po nějaké době – a to už v křesle bude sedět někdo jiný. A i kdyby tam snad seděl pořád ten samý politik, snadno před veřejností obhájí, že za drahé hypotéky můžou nenasytní bankéři, za rostoucí ceny bytů chamtiví developeři a za splasknutí bublin hrabiví spekulanti.
Z empirických studií víme, že nezávislost centrální banky vede k nižší inflaci oproti uspořádání, kdy mají politici nad měnovou politikou více moci. Donald Trump je v tomto případě jasným zastáncem změny k horšímu. A byl i ve chvíli, kdy veřejně mluvil o tom, že by současného guvernéra Fedu vyměnil. Jakkoli ho do této funkce v roce 2018 sám dosadil.
Americká měnová politika je naštěstí dostatečně obrněná. První výměna ve Fedu proběhne až na začátku roku 2026. Trump by tak měl alespoň první rok vládnout bez možnosti zasáhnout do složení Fedu. Jedna personální změna navíc žádný zvrat nepřinese. Současný šéf Fedu Jeromu Powell končí ve funkci v polovině roku 2026, a pokud se nerozhodne radu opustit, může zůstat další dva roky (jakkoli je dobrým zvykem na konci guvernérského mandátu odejít). Viceguvernér Philip Jefferson končí ve funkci v září 2027, zůstat v radě by ale mohl klidně až do roku 2036, pokud by cítil, že by opuštění rady mohl nový prezident využít k ohrožení nezávislosti centrální banky.
Dlouhé čtrnáctileté mandáty členů bankovní rady přesahují volební období i těch prezidentů, kteří jsou zvoleni opakovaně. Do rady navíc vstupují ještě guvernéři dvanácti Federálních rezervních bank, které prezident nejmenuje. Má to svoje výhody i nevýhody, ale je to pojistka proti tomu, kdyby se někdo snažil nezávislost centrální banky narušit.
Jak je to v Česku? Mandáty jsou šestileté, takže příští prezident bude mít moc vyměnit většinu bankovní rady. Určitě lze vyloučit, že si u nás nezvolíme za prezidenta někoho, kdo bude tvrdit, že by zvládl lépe stanovovat úroky? Nestálo by za to se zamyslet alespoň nad malou pojistkou?