Ještě deset zim zvládneme. Pomáhá nám výkonnější zasněžování, tvrdí vlekaři
„Bez umělého sněhu už to nejde pětadvacet let,“ popisuje majitel menšího ski areálu Hilbert v Harrachově Jiří Kotaška. Zároveň dodává, že i přesto se provoz střediska stále vyplatí. Na změnu klimatu reaguje právě silnějším zasněžováním, výkonnějšími čerpadly a větším počtem sněžných děl. „V minulosti mrzlo víc. Na zasněžení byl více než týden, dneska na to jsou čtyři dny,“ počítá Kotaška. Loni nestihli jednu sjezdovku zasněžit včas, což se poté projevilo na tržbách. „Trošku pomohly lyžařské školy. V létě jdou peníze z ubytování, ale pokryjí spíše jen náklady na samotný personál.“
Lyžařský areál Ještěd investoval do zasněžovací techniky už před několika lety. „Nakoupili jsme zasněžovací techniku Snowfactory, která dokáže produkovat sníh i v plusových teplotách. Tu konvenční techniku pak spouštíme až při mínusových teplotách,“ říká ředitel areálu Radek Chalupa. Nákup moderních technologií je však větší investicí. Samotná koupě techniky vyjde na desítky milionů, zasněžování pak na jednotky milionů. Další investice museli letos odložit. „Minulá sezona, tedy zima z přelomu roku 2023 a 2024, pro nás znamenala deficit. Byli jsme asi 40 procent pod finančním plánem,“ počítá Chalupa.
O změně klimatu lyžařské areály ví
„Aktuálně je letní sezona pořád méně důležitá oproti té zimní, problém oteplování si uvědomujeme. Investovali jsme do našeho bikeparku a zavedli jsme nové sezónní jízdenky na léto,“ popisuje Chalupa. Upozorňuje na to, že právě moderní technologie se změnou klimatu vyrovnávají síly. „Před patnácti lety byl přísun přírodního sněhu větší, ale zároveň byly zasněžovací technologie méně efektivní,“ říká Chalupa.
Optimistický pohled má i ředitel skiareálu jablonecké TJ Bižuterie Pavel Bažant. „Tuto a minimálně dalších deset zim zvládneme,“ říká Bažant a zmiňuje, že nespornou výhodou je přehrada Josefův Důl a řeka Kamenice, se zdroji vody pro zasněžování proto nemají problém. Skipasy mají už několik let v podobné ceně, ale hodlají investovat peníze do stavby lanovky, poté skipasy zdraží.
Ceny skipasů zůstávají podobné
I přes zvyšující se náklady zůstávají ceny skipasů na podobné úrovni jako loni. Podle Asociace horských středisek si dvě třetiny skiareálů udržely loňské ceny, zdražování jinde bylo minimální. „My jsme ceny skipasů zvedli v průměru o pět procent,“ říká zástupce vedoucího provozu harrachovských sjezdovek Ondřej Zemánek a zdražení odůvodňuje inflací. Podle dat ČSÚ se zdražovalo nejvíce od roku 2021. V lednu toho roku vyšla jednodenní vstupenka na lyžařský vlek na průměrných 350 korun, letos to má být dvojnásobek.
Do cen skipasů se promítají nejen investice a ceny energií potřebných při zasněžování, ale také mzdy zaměstnanců. Ty jsou pro mnohá střediska tím největším nákladem. „Do budoucna se kvůli optimalizaci nákladů dostanou ke slovu automatické systémy, které nám umožní provozovat areál s nižšími náklady,“ připouští Radek Chalupa. „V roce 2019 pracovalo v horských střediscích asi 44 tisíc osob,“ doplňuje ředitel Asociace horských středisek Libor Knot. „Skiareály jsou důležité pro určité regiony právě kvůli práci. Pro mnohé oblasti, například bývalé Sudety, jsou příjmy z cestovního ruchu stěžejní.“
Řešením mohou být akumulační nádrže
„Pro lyžařskou sezónu jsou klíčové mrazivé dny, během kterých se dá vyrábět technický sníh. Díky inovacím zasněžovacích technologií už stačí mrazivých dnů méně,“ říká Knot. Právě rozvoj efektivity zasněžovacích technologií je podle něj pro horská střediska velmi důležitý. V této souvislosti zmiňuje zejména automatické řídící systémy a akumulační nádrže.
„V Česku máme nižší desítky akumulačních nádrží. V Rakousku jich mají vyšší stovky,“ podotýká Knot. Někteří čeští ekologové měli už v minulosti proti akumulačním nádržím výhrady, podle Knota nejsou důvody relevantní. „Je to absurdní. V Rakousku je u nádrže jen cedulka se zákazem vstupu. U nás by si představovali, že to bude pomalu zakryté betonem a ploty, aby tam nesměl člověk ani zvíře. Návrh metodiky z ministerstva životního prostředí je třeba nejen v tomto ohledu upravit,“ kritizuje Knot.
Cena akumulační nádrže se podle Knota pohybuje kolem milionu korun za tisíc kubíků vody. Návratnost investice do akumulační nádrže, která se pohybuje zhruba od 10 do 100 mil. Kč, závisí na více faktorech. „Pokud byl k dispozici jen malý potůček, kde nebylo možno odebírat dostatek vody, tak takovému středisku se investice může vrátit i za několik málo let,“ popisuje Knot.
Zároveň připomíná, že horská střediska přispívají do HDP více než jedním procentem, přičemž celkový cestovní ruch se na ročním HDP podílí až pěti procenty. Podle studie jedna koruna utracená ve ski areálu znamená dalších sedm korun utracených v dalších službách, například ubytování, stravování či wellness. „V roce 2019 přinesla horská střediska do veřejného rozpočtu přes 13 miliard korun,“ uvádí Knot. Tržby jsou podle něj podobné i v současnosti, kdy se zvedly ceny skipasů, ale zároveň se stejnou měrou snížila návštěvnost a zvedly se náklady na provoz středisek.
Je to o přístupu, zákazy nic nevyřeší
Knot upozorňuje také na potřebu větší podpory ze strany státu. „Tím nemyslím dotace, ale systémovou podporu podnikání v Česku. Sousední země, Rakousko, Itálie, ale i Polsko, berou cestovní ruch vážně a mají rozumně nastavená pravidla. U nás se například o zákoně na podporu cestovního ruchu bavíme více než deset let,“ popisuje Knot peripetie na ministerstvu financí i ministerstvu pro místní rozvoj.
I přes klimatickou změnu se podle Knota lyžařská střediska, zavírat nebudou. Výjimkou mohou být malé skiareály, které jsou položeny v nižší nadmořské výšce. Těm hrozí začarovaný kruh. „Pokud spádová oblast a počet klientů není dost velký na to, aby ski areály dostatečně vydělaly, nebudou mít pak peníze na investice do technologií. Lidé tam pak ještě více přestanou jezdit, protože tam je starý bufet a poma a raději pojedou vedle, kde mají hezkou restauraci a sedačku. A nůžky se budou rozevírat,“ vysvětluje Knot.
Upozorňuje také na to, že struktura technického sněhu je účinnější, protože na rozdíl od toho přírodního vydrží tlak lyžařů a neudělá dole hroudy navaleného sněhu. Tento přínos umělého zasněžování spatřuje i klimatolog Radim Tolasz. „Technický sníh je skvělý pro lyžaře, ale ne úplně vhodný pro okolní přírodu. Navíc je to energeticky značně náročné. Myslím, že budeme v budoucnosti hodně zvažovat, kde se umělé zasněžování ještě vyplatí a kde už ne,“ predikuje Tolasz.
Posledních pět sezón hodnotí Knot jako špatné, zmiňuje covid, inflaci a teplo. „Zůstáváme ale optimisty, protože jsme pro přípravu sezóny udělali maximum, a nakonec nic jiného nám ani nezbývá,“ doplňuje. Jaké výnosy budou letos, záleží na počasí a srážkách, ty ale podle Tolasze nelze spolehlivě předpovědět.
Existují však predikce, jak to bude vypadat v následujících desetiletích. „Scénáře vývoje teploty a srážek pro Česko, které jsou připravené v rámci projektu PERUN, ukazují, že teplota se bude dále postupně zvyšovat a srážky budou v zimě častěji dešťové než sněhové. To platí hlavně pro nadmořské výšky pod 1000 metrů, ve vyšších polohách se sněhová pokrývka bude i v dalších desetiletích u nás vyskytovat. Její výška a délka trvání se však budou postupně snižovat,“ vysvětluje Tolasz. „Vyšší teplota bude mít vliv i na kvalitu přírodního sněhu, který bude rychleji sesedat, bude vodnatější, a tedy těžší,“ říká Tolasz a upozorňuje, že právě větší tíha sněhu může zvyšovat škody na porostech nebo na budovách.
„Změna klimatu, kterou zaznamenáváme nejen v Česku, ale globálně na celé planetě, je problém hlavně pro člověka,“ popisuje klimatolog Tolasz. „Klima se na planetě měnilo vždy, a pro planetu to tedy není nijak nový stav. Problémem je rychlost aktuálně probíhající změny, která je řádově vyšší než kdykoliv v minulosti. A člověk tak nemá čas se na probíhající změny včas a dostatečně adaptovat.“ Tolasz upozorňuje také na to, že příčina oteplování je jiná než v geologické minulosti planety. „Dnes změny vyvolává člověk, který rychle a významně mění chemické složení atmosféry a schopnosti zemského povrchu udržovat klimatický systém v rovnovážném stavu,“ uvádí Tolasz.
