Jízda na dluh. Jak rostoucí schodky otřásají stabilitou v Evropy?

Sankce hrozí i Francii

Francouzský státní dluh nyní přesahuje 110 procent HDP a loňský rozpočet druhé největší ekonomiky sedmadvacítky skončil se schodkem 6,2 procenta HDP, což je více než dvojnásobek limitu stanoveného Evropskou unií. Tento limit, dohodnutý členskými státy, byl v roce 2023 znovuzaveden poté, co byla rozpočtová pravidla mezi lety 2020–2023 pozastavena kvůli mimořádným výdajům spojeným s pandemií.

Francie není jedinou zemí, která má potíže s udržením kontroly nad veřejnými financemi. Evropská komise loni v létě spustila takzvané řízení při nadměrném schodku, kdy Brusel nutí státy, překračující stanovené limity, předložit plán na uzdravení rozpočtu. Řízení se aktuálně týká osmi zemí: Belgie, Francie, Itálie, Malty, Polska, Maďarska, Slovenska a Rumunska. 

Ministři financí EU se včera formálně dohodli na tom, jaká opatření tyto státy přijmou a dokdy musí splnit stanovené cíle. Pokud to tyto země neudělají, hrozí jim sankce ve výši až 0,05 procenta HDP za předchozí rok, což by pro Francii znamenalo pokutu přibližně 150 miliard eur.

Je nicméně těžké předjímat, jestli hrozba ze strany Evropské komise přiměje členské státy konsolidovat své rozpočty. Dosavadní pokusy tomu nenasvědčují. 

Ve Francii se premiér Michel Barnier na podzim pokusil prosadit osekaný rozpočet bez podpory parlamentu, což vedlo k jeho rychlému pádu – poslanci mu po méně než sto dnech ve funkci vyslovili nedůvěru a zbavili ho mandátu. Jeho nástupce François Bayrou aktuálně hledá kompromis a oznámil, že znovu otevře debatu o posunutí věku odchodu do důchodu, což bylo opatření z původního Barnierova návrhu, proti kterému se opozice nejvíce stavěla.

VIDEO: Americkým akciím se daří. USA utíká Evropě a bude to pokračovat, říká portfolio manažer Pfeiler ve FLOW

Polsko investuje do obrany, ale na úkor rozpočtu

Na rozdíl od Francie je Polsko politicky stabilní. Rozpočtově je na tom ale podobně – loňský rok uzavřelo s deficitem 5,8 procenta HDP. 

Významnou část jeho výdajů tvoří masivní investice do obrany, které náš severní soused zintenzivnil v obavách z přímé konfrontace s Ruskem. I díky tomu dosáhla loni polská ekonomika meziročního růstu o tři procenta HDP, což je ze všech osmi dlužníků druhý nejlepší výkon (první je s pěti procenty Malta). 

Polsko letos plánuje obranné výdaje ještě zvýšit na 4,7 procenta HDP, což je jeden z nejvyšších podílů v EU. Dá se očekávat, že zvýšené náklady budou ještě víc dusit státní kasu. 

Polské znesvářené strany si rostoucí výdaje na obranu navzájem vyčítají. Vláda Donalda Tuska se v létě pokusila přesvědčit Evropskou komisi, aby výdaje na obranu vyjmula z řízení o nadměrném schodku. Brusel ale požadavek odmítl. 

Rozpočtová krize otevřela dveře rakouské krajní pravici

Rakousko minulý rok zakončilo s deficitem ve výši 3,7 procenta HDP. V posledních měsících se proto spekulovalo, že i ono bude předmětem debaty na včerejším zasedání ministrů. Podle zdroje z české vlády se tak nakonec nestalo, jednoduše proto, že se v Rakousku zatím nepodařilo sestavit vládu. 

Svou vinu na tom nepřekvapivě nesou opět veřejné finance. Centristické strany se po zářijových volbách tak dlouho přely o správný postup ke snížení rostoucího rozpočtového schodku, až nakonec prezident Alexander Van der Bellen pověřil sestavením vlády Herberta Kickla a jeho krajně pravicovou stranu Svobodných. 

Ti společně s rakouskými lidovci minulý týden představili plán, jak dostat deficit zpátky pod tříprocentní hranici a vyhnout se riziku sankcí z Bruselu. Podle Kickla přitom nemá jít o zvyšování daní, ale spíš o úspory ve státních výdajích. Jak toho chce konkrétně dosáhnout, zatím neprozradil.

Německá „dluhová brzda“ pod tlakem

S opačným problémem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i když s podobným výsledkem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se paradoxně potýká Německo. Vládní spor o návrzích ministra financí Lindnera, který se při plánování letošního rozpočtu snažil udržet přísně stanovené limity, na podzim rozdělil koalici Olafa Scholze a vedl k předčasným volbám. 

Právě blížící se volby otevírají debatu budoucnosti „dluhové brzdy“, jednoho z hlavních pilířů německé přísné rozpočtové politiky. Tento mechanismus, zakotvený v ústavě za vlády Angely Merkelové v roce 2009, omezuje strukturální rozpočtový deficit na 0,35 procenta HDP v běžných časech.

Favorit na příštího kancléře a lídr CDU Friedrich Merz na podzim prohlásil, že dluhová brzda může projít reformou. Za tímto opatrným prohlášením lze sledovat změnu v myšlení německých politiků, kteří si začínají uvědomovat, že nastal čas na uvolnění přísných fiskálních pravidel. 

Vede je k tomu fakt, že německá ekonomika je dlouhodobě podinvestovaná, což potvrzuje třeba český ekonom Miroslav Zámečník. I podle něj je načase dluhovou brzdu povolit. 

Co se týče konkrétních oblastí, kam by Německo mělo své peníze vložit, doporučuje Zámečník inspiraci v Polsku. Masivní investice do obranného průmyslu by totiž podle něj mohly pomoci zachránit v současnosti uvadající německé strojírenství. 

„Elektromobily nepotřebují spalovací motor ani převodovku – to jsou výrobky sléváren a obráběcích dílen, které ale mohou najít nové uplatnění v obraně. Část dodavatelských řetězců, které se dosud soustředily na výrobu dílů pro spalovací motory, se může snadno přeorientovat na obranný průmysl. Tím vzniknou nová, dobře placená pracovní místa,“ vysvětluje Zámečník.

Co hrozí, pokud nic neuděláme? 

Na příkladu Německa je vidět, že ne všechny problémy vyřeší přísná rozpočtová politika. I zde ale platí otřepaná věta o výjimce potvrzující pravidlo. 

Když si totiž stát půjčuje peníze, aby mohl financovat výdaje, které přesahují příjmy z daní, často to dělá pomocí dluhopisů. Ty kupují investoři či instituce, a stát jim za to potom platí úroky. Výše těchto úroků ale závisí na důvěře finančních trhů, kterou odráží takzvaný rating – hodnocení země, které určují ratingové agentury jako Moody’s, S&P nebo Fitch. 

Čím vyšší je riziko, že země nesplatí svůj dluh (například kvůli ekonomické nestabilitě, politickým problémům nebo nízkým příjmům), tím nižší je její rating. Takové země musí investorům nabídnout vyšší úroky neboli takzvanou rizikovou přirážku. 

Ta zvyšuje náklady na půjčování a ve výsledku může způsobit dluhovou spirálu, kdy si vláda půjčuje pořád víc jen na to, aby pokryla rostoucí splátky úroků. 

Jak uříznout velbloudí hrb? 

Aktuálně se situace v Evropě vyvíjí právě tímto směrem. „Řady zemí, které měly ještě deset let zpátky nejvyšší rating znatelně prořídly a všechno nasvědčuje tomu, že se hodnocení evropských států bude dál zhoršovat,“ říká hlavníé ekonom Delloite David Marek. 

Za zhoršenou dituací stojí podle Marka tři hlavní důvody. „V mnoha zemích se nepodařilo obnovit dřívější ekonomický růst, což zpomaluje růst daňových příjmů a zhoršuje rozpočtový schodek. Současně vznikají nové nároky, zejména na obranné výdaje v reakci na ruskou agresi.“ Třetí faktor je podle Marka politický, kdy vlády raději tolerují vyšší schodky, než aby riskovaly ztrátu voličské podpory.

Právě obava ze ztráty politických bodů v kombinaci s příliš štědře nastavenou výdajovou stránkou rozpočtu vede k tomu, že pokusy o konsolidaci rozpočtu končí tak jako ve Francii.

Polticky nejtěžší je podle Zámečníka snížit výdaje indexované na inflaci, jako jsou penze nebo sociální dávky. „Představte si velblouda a jeho hrb – to je nárůst výdajů na penze a další sociální výdaje. Když inflace stoupne třeba o 10 procent, důchody se zvednou stejně, ale inflace klesne a výdaje už nesnížíte.“

Pandemie navíc zanechala státy s masivními dluhy, které zatíží budoucí generace na desítky let dopředu. Ty samé generace se přitom budou muset vyrovnat nejen s těmito dluhy, ale i se stárnutím populace, které ještě zvýší tlak na veřejné finance.

Česko si zatím stojí dobře

V srdci Evropy je situace poměrně stabilní. Celkové zadlužení Česka je aktuálně 42 procent hrubého domácího produktu, což je v mezinároním srovnání relativně nízký dluh. I tady ale ekonomové pozorují zhoršující trend. „Při současných rozpočtových schodcích jsme na dráze toho, že zadlužení bude dále narůstat,“ říká Marek. 

Bez škrtů a reforem se tedy v Evropě neobejdeme, což potvrzuje Miroslav Zámečník, který zadlužené státy varuje: „Musí uříznout pomyslný velbloudí hrb. V opačném případě se řítí vstříc katastrofě.“

Zdroj Zde