Když hlídá soused. Stát testuje nové dětské skupiny, mají ulevit školkám
Za pár měsíců by měla začít fungovat novela zákona o dětských skupinách. Ta podporuje vznik nových dětských skupin i takzvaných sousedských dětských skupin.
Ty jsou v Česku naprostou novinkou. Zájemci o tuto službu budou hlídat u sebe doma maximálně čtyři děti v předškolním věku. Stát jim na každé dítě přispěje, platit budou i rodiče.
A právě proto, že s těmito skupinami u nás nemáme žádnou zkušenost, rozhodlo se ministerstvo práce a sociálních věcí tuto formu péče o děti otestovat ještě před účinností zákona. Na Vysočině vytipovalo sedm rodičů, kteří sousedské dětské skupiny vedou v pilotním programu po dobu tří měsíců. A „vychytávají“ případná úskalí.
Místa ve školkách stále chybí
Právě na rodiče, mezi které patří i Eliška Sobotková, nová forma péče o předškolní děti cílí. Má jim totiž umožnit větší dostupnost hlídání a podpořit je v jejich dřívějším návratu do zaměstnání. Mnohým rodičům brání v nástupu do práce právě nedostatek míst ve školkách. Podle dat MPSV jich v současnosti chybí 70 tisíc pro děti ve věku od tří do pěti let.
„Snažila jsem se dceru v jejích dvou a půl letech umístit do školky v Přibyslavi, chtěla už do dětského kolektivu, ale nebylo volné místo. Po čase se mi to ale nakonec podařilo,“ vypráví Eliška.
Sama je stále na rodičovské dovolené, občas pracuje v mateřském centru. A právě tam se o možnosti zkusit vést sousedskou dětskou skupinu dozvěděla. „Zaujalo mě to, myslím, že by to mohlo maminkám pomoci. Těm, co chtějí jít do práce, k lepší dostupnosti hlídání. A těm, které by chtěly být pečovatelé ve vlastní domácnosti, k určitému příjmu,“ říká mladá žena.
Její pilotní sousedská skupina fungovala pro čtyři děti od srpna do konce října, jak bylo s MPSV domluvené. Protože zatím neexistuje právní úprava, fungovalo hlídání ale přece jen trochu jinak, než to má být v ostrém provozu.
„Děti u nás nejsou samy, musí tu s nimi být rodiče, kteří pak v klasické sousedské skupině nebudou. Jinak to nešlo. Snažili jsme se ale, aby ostatní rodiče byli co nejméně vidět a děti byly především se mnou, abychom alespoň trochu vyzkoušeli jejich adaptaci,“ vysvětluje Eliška.
Provoz skupiny si pochvaluje – děti se rychle skamarádily a všechno běželo dobře. „V létě jsme byli hodně na zahradě, což bylo skvělé. Děti si nosily vlastní svačinku, jak požaduje chystaný zákon. Často ale skončilo jídlo na jednom talíři a děti si braly od všeho kousek. Domlouvali jsme se s rodiči, co kdo přinese,“ pokračuje Eliška.
Odpočinek, tedy spaní dětí, většinou neřešila. Často totiž hlídala jen dopoledne, nebo naopak odpoledne. „Ale věřím, že až bude skupina fungovat šest nebo osm hodin denně, tak si děti na společné spaní zvyknou,“ dodává.
Jak žena sama upozorňuje, výhodu měla v tom, že dům rodiny je zařízený pro dvě malé děti. A to nejenom z hlediska hraček, ale i bezpečnostních prvků. „Pokud by si ale třeba chtěla otevřít sousedskou dětskou skupinu žena před důchodem, která nemůže najít uplatnění na trhu práce a děti má ráda, tak bude mít určité náklady s vytvořením ideálního prostředí,“ podotýká Eliška.
A co za čtvrt roku hlídání zjistila? „Potřebujete velký byt nebo dům. Zákon požaduje alespoň tři metry čtvereční na jedno dítě, ale řekla bych, že to chce víc. A doporučila bych budoucím pečovatelkám nějakou formu psychohygieny. Osmihodinové hlídání čtyř dětí bude někdy náročné,“ radí.
Sama uvažuje, že by si příští rok už oficiální sousedskou skupinu podle platného zákona otevřela: „Mám s tím teď už nějaké zkušenosti, mohla bych je využít. Akorát bych ještě musela získat potřebné oprávnění k provozování skupiny. Ale záleží na tom, kdy to schválí, kdy začne zákon platit. Abych si nemusela práci hledat dřív,“ říká a hned dodává: „A záležet bude také na tom, zda tady u nás ve vesnici budou ještě malé děti, jejichž hlídání by rodiče potřebovali.“
Po vzoru Němců
Podle návrhu zákona mají sousedské dětské skupiny vznikat právě v menších obcích, kde je málo možností ke hlídání. Inspirací k jejich vzniku jsou takzvané Tagessmutter, které dobře fungují především v Německu.
K dispozici budou pro děti ve věku od půl roku do zahájení povinné školní docházky, které budou navštěvovat domácnost pečovatelky či pečovatele. Ta či ten musí nabídnou hlídání dětí minimálně na šest hodin denně, záležet bude na domluvě rodičů dětí ve skupině.
Za tuto službu bude stát vyplácet příspěvek na provoz (jako u klasických dětských skupin), a to ve výši 80 procent normativu pro soukromé mateřské školky, což by bylo v letošních cenách lehce přes 5000 korun za jedno dítě. Na dítě pečovatelky či pečovatele stát přispívat nebude.
Platit budou také rodiče, které děti do skupiny umístí. Maximálně by měli v příštím roce platit 318 korun za den. Pokud dítě využije skupinu méně než tři dny v týdnu, pak to bude 339 korun. Za méně než pět hodin péče denně by byla maximální cena poloviční.
„Tuhle práci děláte jako srdcař. Chcete být s dětmi, nejde to dělat jen pro výdělek. Ale zase to nemůže být postavené tak, že to dotuje pracující partner. Musí to být životaschopné,“ říká na Eliška dotaz, zda jde o dostatečnou odměnu. Podle ní také záleží na tom, jaký program pro děti pečovatelka vymyslí. „Některé aktivity mohou být totiž finančně náročnější, takže záleží, co zvolíte,“ upozorňuje.
Pečovatel bude z daňového hlediska podle vyjádření MPSV „kvazi“ OSVČ. Jeho povinností bude platit daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění ovšem pouze z částky vybrané od rodičů. Příspěvek od státu dani ani pojistnému nepodléhá.
„Pilotní program není jen o hlídání dětí, ale řešíme i metodiku zákona a návrhy na změny, které by řešily případné další novely. Probíhají konzultace mezi pečujícími, rodiči a lidmi z úřadu práce,“ upřesňuje Jiřina Kunášková, vedoucí oddělení koncepce rodinné politiky a služeb péče o děti MPSV, která má pilotní projekt na starosti.
Agenda sousedských dětských skupin přejde právě na úřady práce. Zaměstnanci úřadu teď podle Kunáškové procházejí školením, jak s rodičemi komunikovat, jak je provést celým procesem zakládání skupin. „A měli by jim být oporou,“ věří Kunášková.
Co je třeba splnit
A co budou zájemci potřebovat? „Musí mít především oprávnění službu poskytovat. V zákoně jsou přesně definované kvalifikace v oblasti zdravotní, pedagogické a sociální. Další možností je získat profesní kvalifikaci Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky a Chůva pro děti v dětské skupině.
Dále je potřeba, aby byl poskytovatel starší 18 let, musí splňovat podmínky bezúhonnosti a s ohledem na charakter služby takzvaně „za zavřenými dveřmi“ je posuzována také jeho spolehlivost. „Zde jsou kritéria přísnější, přihlíží se k již zahlazeným trestům a s ohledem na předběžnou opatrnost i obvinění či nepravomocné odsouzení. Stejně přísně budou posuzovány i další osoby sdílející obydlí, kde bude služba poskytována,“ uvádí se v návrhu zákona.
Zletilé osoby žijící v domácnosti pečovatele musí s provozováním skupiny souhlasit. „Pracovníci úřadu práce pak posoudí, zda domácnost vyhovuje kritériím, které se ještě bude upravovat ve vyhlášce a vydá k tomu stanovisko. Pečující také dodá čestné prohlášení ohledně požárních podmínek,“ vyjmenovává další povinnosti Kunášková. Úřad práce pak bude skupiny i průběžně kontrolovat.
Věří, že nová služba pomůže jak rodičům, tak malým obcím, které si nemohou dovolit vlastní školku či klasickou dětskou skupinu. „I z ohlasů rodičů a od pečujících víme, že sousedská dětská skupina je přínosná. Pomohla v dané lokalitě a ukázalo se, že je adekvátně nastavena a může služby péče vhodně doplnit. Nyní jsme rozjeli – nechci říkal úplně informační kampaň – ale předáváme starostům informace o tom, že by tato novinka mělo začít fungovat v příštím roce. Chceme, aby o ní všichni věděli,“ dodává úřednice z MPSV.
Návrh zákona nyní prošel druhým čtením v poslanecké sněmovně a na konci listopadu by měl být definitivně schválen. Pak zamíří do Senátu a k podpisu prezidenta. Zakládání sousedských dětských skupin by tak mělo být možné od 1. května 2025.
Kateřina Hovorková
Sdílejte článek, než ho smažem
Vytisknout
Celý článek zde | Podnikání za 500 Kč ? – ANO