Když se mýlí Lukačovič i ECB. Bitcoin leptá systém jinak, než si fanoušci kryptoměny vysnili

Pro některé české držitele bitcoinu to může být podobně silným symbolem, jako překonání cenovky 100 tisíc dolarů za jednu virtuální minci. Po letech debatního boje proti bitcoinu a jeho „neurvalým“ fanouškům přiznal zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič, že se ve svém názoru na největší kryptoměnu mýlil.

Zatímco ještě před dvěma roky měnu připodobnil k Ponziho schématu a některé její zarputilé zastánce na sociálních sítích označil za mentální obdobu antivaxerů a proruských agentů, minulý týden veřejně uznal svůj omyl.

V příspěvku na již zrušeném účtu na síti Patreon se pár dní předtím zamýšlel nad variantou, že se z kryptoměny stane pro mladší generace to, co pro ty tradičně smýšlející investory dnes znamená zlato. Tedy jakási obdoba dlouhodobé pojistky proti inflaci nebo (geo)politickým rizikům.

Lukačovič v tomto kání se není sám. Vlastní kryptoměnové pomýlení už přiznaly i další osobnosti a instituce, které lze bez jakéhokoliv citového zabarvení vykreslit jako ekonomické elity. Třeba Rick Wurster, nastupující šéf amerického finančního kolosu Charles Schwab Corporation, se nedávno nechal slyšet, že udělal chybu, když do kryptoměn neinvestoval.

VIDEO: Nová strana vznikne pro lidi, kteří chtějí víc vlastní zodpovědnosti, říká Miroslav Kalousek v pořadu FLOW.

Miroslav Kalousek v pořadu FLOW. • e15

Ještě delší seznam jmen by šlo ale vytvořit z podnikatelů a institucí, kteří proti bitcoinu a spol. v minulosti brojili, avšak prozatím ztratili odvahu se k tématu dál vyjadřovat, natož uznat chybu. Vynikne to hlavně u ekonomů Evropské centrální banky.

Ti skoro přesně přede dvěma roky vydali článek, ve kterém bitcoinu předpovídali posledních pár záškubů před nevyhnutelnou cestou do zapomnění. Tehdy stála jedna virtuální mince necelých dvacet tisíc dolarů a kdo ji tehdy nakupoval evropským centrálním bankéřům natruc, udělal dost možná nejlepší finanční rozhodnutí v životě. Bitcoin pak takovému modelovému kontrariánovi mohl zlepšit život řádově lépe, než veškeré dosavadní kroky Evropské centrální banky. A právě v tom také může být problém.

Rebelové s příčinou?

Z bitcoinu se tím do jisté míry stává podvratný, antisystémový prvek. Ne však ve smyslu, jak si vysnila původní kryptoanarchistická komunita, tedy že by nahrazoval současné státní měny nebo narušoval význam Wall Street. Ta si letos ostatně kryptoměnu prostřednictvím burzovně-obchodovaných fondů nadšeně osvojila.

Virtuální aktiva však mohou částečně narušit důvěryhodnost současných ekonomických elit a institucí. Minimálně v očích těch mladších jedinců, kteří si pěstují pocit, že společensko-hospodářský systém hraje proti nim. Projevovat se to má mimo jiné na cenách nemovitostí.

Pokud by státní peníze lépe fungovaly jako uchovatel hodnoty, reality by se v takové míře nestaly investičním nástrojem, čemuž by odpovídaly i jejich nižší ceny, domnívá se řada držitelů bitcoinu.

Ti rebelsky naladění se ve svém pocitu o to snadněji utvrzují v době, kdy prokázali řádově lepší finanční odhad než někteří miliardáři nebo centrální bankéři. O to populárnější se může stát nejrůznější rizikové investiční chování typu obchodování s kryptoměnami na dluh, protože autorita varovných hlasů ztrácí váhu. Jak ale upozorňuje list Wall Street Journal, fenomén kryptospekulací má další i důležité společenské souvislosti. Podle WSJ naskakují na kryptoměnovou „hru proti systému“ v citelně větší míře mladí muži než ženy, kteří leckdy přestávají věřit, že jim vzdělávací systém a trh práce nabízí dostatek životních příležitostí. 

Devadesátková šance na zbohatnutí

Pokud teď ale na virtuálních měnách tito nejrůznější rozzlobení mladí muži zbohatnou, mimoděk tím akorát naplní některé vousaté investiční poučky. Třeba ty o tom, že nejlepší je nakupovat, když na trzích teče krev a všichni se bojí.

Rozmach virtuálních měn zároveň nabídnul zejména mladším generacím svým způsobem podobnou příležitost ke zbohatnutí, jakou dala boomerům devadesátá léta raného českého kapitalismu. Kdo chce obehrát údajně zfixlovaný systém pomocí kryptoměn, se tak ale ve výsledku chová stejně, jako dříve právě třeba Lukačovič: využívá zkrátka potenciálu nových technologií mimo jiné ke zbohatnutí. V opravdu nevratně zfixlovaném systému by se přitom podobná okna příležitostí na zbohatnutí ani nemohla otevřít. S očima zaslepenýma spravedlivým hněvem to je snadné opomenout.