Když se přeměna industriálu povede. Londýn zachraňuje staré elektrárny i nádraží
Na japonskou palačinku tam, kde se dříve skladovalo obilí a brambory pro celé město. Pro nové oblečení tam, kde se spalovalo uhlí a vyráběla se elektřina pro miliony lidí. A pro designové kousky od umělců třeba do bývalých koňských stájí. Evropská metropole se čím dál častěji pouštějí do renovací nepoužívaných industriálních objektů, kterým dodávají nový dech. Je to sice náročnější, dražší a déle to trvá – ale lidé tam o to raději chodí. S novým trendem začíná koketovat i Praha a další česká města. A kde vzít inspiraci? Třeba v Londýně.
Když se architekti rozhodli obnovit fasádu bývalé uhelné elektrárny v londýnské čtvrti Battersea, přemýšleli, kdo jim dokáže vyrobit repliky historických cihel. Desítky let chátrání zanechaly šest milionů cihel, které tvořily fasádu ohromné stavby, ve zbídačeném stavu. Po složitém pátrání nakonec našli dva původní výrobce, kteří se na stavbě z roku 1929 podíleli a dodnes podnikají. Většinu z 1,75 milionu nových cihel dodala společnost Northwick Brick and Tiles, již před více než sto lety založil válečný hrdina a sběratel umění Edward George Spencer-Churchill, který byl mimo jiné bratrancem britského premiéra Winstona Churchilla. Rodinná cihlárna sídlí stále na stejném místě a při ruční výrobě cihel pro Battersea Power Station použila ten samý druh hlíny jako před sto lety.
A proč tolik slov o cihlách? Extrémně náročnou a drahou přestavbu bývalé elektrárny neinicioval stát, ale soukromý sektor. Když byla elektrárna s okolními lukrativními pozemky v roce 2012 naposledy na prodej, přitáhlo to mnoho zájemců. Jedním z nich byl dokonce fotbalový klub Chelsea FC, který plánoval mezi komíny někdejší elektrárny postavit stadion. Pozemky s budovou nakonec získalo konsorcium malajsijských firem, developer S P Setia, obchodní konglomerát Sime Darby a malajsijský penzijní fond Employees Provident Fund zhruba za čtyři sta milionů liber, což je v přepočtu asi dvanáct miliard korun.
Elektrárny i telefonní budky
Není pochyb o tom, proč se investor do tak náročného brownfieldu pustil. Na okolních pozemcích měl totiž možnost postavit zcela novou čtvrť s byty a kancelářemi. Centrem nového Battersea, kdysi pozapomenutého koutu Londýna na břehu řeky Temže, se stala přestavěná Battersea Power Station s fasádou v takové podobě, jakou navrhl před sto lety architekt sir Giles Gilbert Scott. Toto jméno je už v Londýně ostatně legendární. Nejen že je Scott architektem exteriéru další elektrárny Bankside Power Station, v níž dnes sídlí populární galerie Tate Modern, ale je také autorem slavných červených telefonních budek.
Scott v Battersea vyrostl a byl to on, kdo v roce 1929 přišel s cihlovou fasádou s promyšlenými detaily a elegantním pojetím čtyř komínů pro tehdy novou elektrárnu, aby utišil obavy místních z další ošklivé průmyslové stavby. Uhelná elektrárna se stala klasikou britské architektury a přestála druhou světovou válku bez úhony. Od té doby se tento monolit s padesátimetrovými komíny dostal do mnoha filmů i na přebal alba Animals od kapely Pink Floyd. Elektrárna, která spalovala milion tun uhlí ročně, ukončila činnost v roce 1983 a od té doby chátrala.
Battersea Power Station.|
O čtyřicet let později se elektrárna v roce 2022 znovu otevřela, tentokrát široké veřejnosti. Nachází se zde obchodní dům, restaurace, bary i interaktivní muzeum, které přibližuje historii místa a jeho návštěvníci se mohou vyvézt výtahem až na špici jednoho z komínů. Investora to stálo devět miliard liber, což je ohromujících 273 miliard korun. Developeři také přispěli 270 milionů liber na prodloužení linky metra do nové čtvrtě, což město vyšlo celkem na miliardu liber.
Londýňané, dychtiví po nových místech, začali do Battersea chodit už krátce po otevření. Podobně jako Češi milují i obyvatelé britské metropole zahrádky a jakékoli venkovní posezení, v létě tak nejde prakticky najít kousek volné trávy před budovou elektrárny, odkud je hezký výhled na řeku. Plno je také v okolních restauracích a kavárnách. V okolí jsou hlavně bytové domy, kde ponechal investor architektům relativně volnou ruku a je tak na co se dívat. Zrekonstruovanou elektrárnu si za své nové sídlo zvolila řada firem včetně amerického technologického gigantu Apple. Jeden z britských komentátorů to vlastně pojmenoval nejlépe: „V mnoha ohledech je to Londýn zhmotněný na jednom místě: je to historická budova přetvořená do současné vize moderní londýnské čtvrtě.“
Život na nádraží
V Londýně se zblízka podívejme ještě na jeden relativně nový projekt, a to development na nádraží King’s Cross. Britský deník The Guardian označil jeden z největších stavebních projektů v britské metropoli od počátku milénia za radikální znovuzrození téměř zaskočené vlastní odvahou. Ohromné brownfieldy v nejbližším okolí nádražních budov se k rozvoji připravovaly čtvrt století, poprvé se koplo do země v roce 2008 a dnes tu stojí nová pulzující čtvrť s kancelářemi, obchody a gastronomií. Nové sídlo tu mimo jiné našly technologické giganty Google a Facebook a také Universal Music, Havas i umělecká škola University of the Arts London.
Nový development se táhne od železničních terminálů King’s Cross a St Pancras k otevřenému prostranství Granary Square, kam míří většina lidí za jídlem, zábavou a procházkami kolem řeky, až k městským blokům s bytovými domy a kancelářemi. Pro představu, o jak velký projekt jde: je tu celkem padesát nových budov, dvacet renovovaných historických staveb, dva tisíce bytů – z toho bezmála polovina nabízí dostupné bydlení, třicet barů a restaurací, dvacet nových ulic, deset nových veřejných parků a náměstí a kanceláře zhruba pro třicet tisíc pracovníků.
Nová čtvrť na King’s Cross.|
Celé území má bohatou průmyslovou historii. Po dostavbě vodního kanálu Regent’s Canal v roce 1820 a po vzniku železnice se King’s Cross stalo klíčovým průmyslovým a dopravním uzlem Londýna. Ze severu Anglie sem mířilo uhlí, obilí, brambory a další zboží, které se zde skladovalo a pak rozváželo dál po metropoli. Po druhé světové válce ale začalo místo upadat, nádražní budovy a sklady chátraly, a byť se tu scházela umělecká a klubová scéna, projevily se zde problémy spojené s nezaměstnaností a kriminalitou. V roce 1996 se majitel pozemků, London and Continental Railways (LCR), rozhodl celé území přestavět, v následujících letech si k tomu přizval partnery včetně společnosti DHL a začalo se s výstavbou. Ve společnosti LCR má podíl britská vláda, která se rozhodla s DHL v roce 2015 celou investici prodat australskému penzijnímu fondu Australian Super. Náklady na celý projekt odhadují média na tři miliardy liber, což je asi devadesát miliard korun.
Úspěch nové čtvrtě táhne především okolí Granary Square s renovovanou několikapatrovou budovou Coal Drops, kde se dříve skladovalo uhlí a v minulém století tu Londýňané „pařili“ v klubech. Dnes je to obchodní zóna s velikou nabídkou gastronomie. Sehnat se tu dá autentický kebab, japonská palačinka okonomiyaki a posedět můžete v kavárně, kde dostávají práci a tím druhou šanci propuštění vězni. V létě si lidé mohou sednout k vodnímu kanálu, který náměstí protíná.
Co čeká Prahu
Příkladů industriálních prostor, jež našly nové komerční využití, se dá najít v Londýně i v Evropě bezpočet. Vzpomeňme si například na muzeum Pirelli v Miláně, které vzniklo přestavbou továrny, čtvrť HafenCity v Hamburku, jež leží na místě přístavního brownfieldu, nebo projekt přestavby bývalé továrny Citroën na kulturní centrum v Bruselu. Hromadné ukončování továrních provozů na konci minulého století nastolilo v evropských zemích mnoho otázek, jak s tímto dědictvím naložit. Kromě urbanistického hlediska přitom hraje klíčovou roli i ekonomická stránka a odvaha investora. Na mnoha projektech se ukázalo, že je potřeba pobídka ze strany měst nebo států.
Český industriál po revoluci poměrně utrpěl, mnoho staveb bylo nenávratně zbouráno. Mezi úspěchy se nakonec zařadila například konverze průmyslového areálu ve Vítkovicích na kulturní a společenské centrum, transformace bývalých ostravských jatek na galerii Plato, rekonstrukce někdejší továrny v Brně na obchodní centrum Galerie Vaňkovka nebo přestavba Winternitzových mlýnů v Pardubicích. V Praze lze najít také několik příkladů, ať je to transformace areálů ČKD v Praze 8 na Forum Karlín, probíhající renovace Holešovické tržnice, vznik galerie DOX na místě bývalé továrny či přestavba bývalé trafostanice na galerii Kunsthalle. Město nyní čeká debata o tom, jak naloží s památkově chráněným Nákladovým nádražím Žižkov. Jedno je jisté – chce to odvahu.