Lidé po povodních nervózně vyhlíželi zimu, říká koordinátorka pomoci vytopeným

Pracovala původně v projekční firmě, ale nebyl to její styl. Jak dnes říká, chtěla najít místo, kde by mohla být prospěšná ostatním, a tak když se před pěti lety ukázala volná pozice v Dobrovolnickém centru ADRA Břeclav, neváhala. Konkrétně do týmu, který pomáhá realizovat pomoc při mimořádných událostech v České republice, se pak dostala skrze pomoc při tornádu, jež v roce 2021 zasáhlo vesnice na jižní Moravě.

Že by měla zažít ještě povodně, a to takové, jaké ničily zemi v roce 1997, ji nenapadlo. Nyní si vybavuje jen vzpomínku z dětství na rok 1997, kdy byla její rodná vesnice Týnec na jižní Moravě zčásti zatopena a lidé se mezi domy pohybovali na nafukovacích matracích.

Mraky na obzoru

Jak živá byla ale tahle myšlenka ve chvíli, kdy Jitka Kopuletá seděla pár dní před povodněmi na schůzi se členy záchranných složek, kam byly přizvány i neziskové organizace. „Hasiči zcela věcně a jasně popisovali, co nás v příštích dnech čeká. Tvrdili, že pokud se modely vyplní, bude to horší než v roce 1997. Byla to finální tečka, po které jsem pochopila, že se to opravdu stane,“ říká teď.

Czech Press Photo: Tragická střelba i ničivé povodně ovládly nominace fotosoutěže

Spolu s ostatními zástupci neziskových organizací pak začali připravovat své týmy a odbavovat byrokratické záležitosti nutné k vypsání veřejné sbírky. Jakkoli se za okny teprve smrákalo, bylo jasné, že pomoc bude brzy potřeba.

Pak začala hladina řek stoupat a lidé z neziskových organizací si rozdělovali území, kde budou pomáhat. Na organizaci ADRA připadla severní Morava, protože tam má dobré zázemí. „Sledovali jsme data z Českého hydrometeorologického ústavu, dostávali jsme informace z civilní ochrany obyvatelstva,“ vzpomíná Jitka Kopuletá na nervózní chvíle, kdy nebylo jasné, kde se voda zastaví a jak široká bude muset být následná pomoc.

Ukázalo se to poměrně brzy. „Jestli v běžném měsíci provolám dvě stě minut, tehdy jsem jich měla tisíc osm set,“ ilustruje. Jejím úkolem bylo koordinovat proudy pomoci. Vstávala ráno před šestou a ty osudné dny popisuje jako skok výkonu z nuly na sto. Šlo o to postavit logistický tým, koordinovat dobrovolníky, zjišťovat údaje od monitorovacích týmů, být v kontaktu se starosty a být při zasedání krizových štábů.

Povodně 2024|profimedia

„Potřebovali jsme do týmu okamžitě šikovné schopné lidi. Naštěstí jsme letos pro výkon práce na mimořádných událostech proškolili řadu našich zaměstnanců, kteří běžně pracují na zcela jiných pozicích. K nim se postupně připojila skupina dobrovolníků. Bez těchto lidí by realizace pomoci nebyla vůbec možná,“ vysvětluje. Devátá až desátá večerní byla teprve dobou, kdy pracovní ruch utichal a všechny zapojené přemohla únava.

Ve chvílích, kdy voda stoupala, přicházela první vlna emočně vypjatých situací. Lidé nechtěli opouštět své domovy. „Do poslední chvíle věřili, že jich se to týkat nebude. O to větší byla potom pro záchranáře práce je evakuovat. Je to do značné míry nepřenositelný zážitek a svým způsobem těm lidem rozumím,“ říká Jitka Kopuletá. Jiní zase své byty v prvním patře na velkou vodu dostatečně nepřipravili – nevěřili, že by tam voda mohla dosáhnout. A o to horší byla druhá emoční vlna ve chvíli, kdy voda ukázala, co umí.

Nová éra povodní

Udělejme teď lehkou odbočku od příběhu Jitky Kopuleté k povodním samotným. Ukázaly se totiž jiné, než ty v roce 1997, byť co se rozsahu škod týká, byly srovnatelné. O prvním rozdílu už byla řeč. Lidé v celé Evropě včas věděli o riziku, které může přijít, a mohli se na něj připravit, aby předešli škodám.

Stát pomůže lidem, co zasáhla povodeň. Sněmovna schválila finance na péči o děti a bydlení

Druhý rozdíl se týkal dobrovolníků. „Bylo to jiné i oproti situaci po tornádu, a to přitom není tak dávno. Zaznamenali jsme velký zájem ze strany firem, které organizovaně posílaly své lidi na pomoc postiženým,“ popisuje Jitka Kopuletá.

Dobrovolníků nakonec ADRA napočítala přes dva tisíce. Třetí rozdíl oproti povodním v roce 1997 je ve struktuře samotné pomoci. Zatímco tehdy lidé na Moravu poslali stany, spacáky, ošacení a další věci, které se nakonec ne vždy použily, letos do hmotné pomoci, podobně jako do dobrovolnictví, promluvil byznys. „Řekli jsme, co je potřeba, a firmy to ve velkém dodaly. Lidé se oproti tomu soustředili na finanční pomoc, což bylo klíčové,“ hodnotí koordinátorka pomoci.

Sbírka organizace ADRA nakonec vynesla přes 57 milionů korun a i tady se ukázal velký rozdíl oproti dřívějšku. Lze se na to dívat skoro jako na zvláštnost. Neziskové organizace a nadace bez ohledu na to, jak byla jejich sbírka bohatá a jak velké území mají ohledně pomoci ve správě, se dohodly na jednotných pravidlech, která domácnost na základě jakého poškození dostane přesně danou částku.

Povodně způsobily na státním majetku škody za 20 až 30 miliard

Samozřejmě v dalších vlnách pomoci přijdou na řadu třeba sociální aspekty, ale jednotný postup platí všude. „Shromažďujeme informace a zatím není jisté, jestli ta pomoc bude dvoukolová, nebo tříkolová,“ říká Jitka Kopuletá.

První vlna finanční pomoci míří od organizace ADRA k přibližně devíti stům domácností, kterým voda vyplavila obytnou část. Každá z nich obdrží příspěvek padesát tisíc korun, aby mohly začít s obnovou svých domovů.

Čekání na zimu

Vraťme se zpátky na Moravu, kde Jitka Kopuletá nepřestává být v kontaktu s lidmi, kteří potřebují pomoc. Zdaleka nic totiž neskončilo. Lidé stále bydlí v provizoriích, někteří stihli oklepat omítku zatopených domů a čekají, co bude dál. „Zimu mnozí nebudou trávit doma. Čekají, co se s jejich domem stane, zda nebude muset být stržen. Tyhle věci jsou hodně psychicky náročné. Po té povodni, která byla sama o sobě hrozná, nemají teď žádnou jistotu,“ připomíná.

Zpráv, které její slova potvrzují, je mnoho. Jen už zmizely z hlavního proudu, ale určitě by neměly zapadnout. Například někteří obyvatelé Karlovic na Bruntálsku se připravují na zimu bez kanalizace. Velká voda ji poškodila natolik, že její oprava potrvá měsíce. Lidé tak obnovují funkčnost starých septiků, které využívali před napojením na kanalizaci. Ti, kdo už je nemají, budují nové. S nadsázkou říkají, že žijí jako ve středověku.

Bleskové záplavy ve Španělsku už mají přes dvě stě obětí

Aktualizováno

Jinde se dávají dohromady čistírny odpadních vod, někteří lidé také ještě čekají, až jim poteče doma pitná voda. V Moravskoslezském kraji podle předběžného odhadu povodně způsobily škody za dvacet až třicet miliard korun, v Olomouckém za patnáct až dvacet miliard korun. Povodně byly sice ničivé, ale odpověď společnosti byla silnější, což Jitka Kopuletá potvrzuje. A v našem vyprávění zůstal jeden dluh: říci, jak povodně zvládl Týnec, odkud ona sama pochází. Odpověď je pozitivní, řeka Kyjovka se do obce nevylila.      

Zdroj Zde