Merz je blíž ke kancléřskému postu. Německu chce naordinovat více kapitalismu i jestřábí politiku

Německo po rozpadu vládní koalice směřuje k předčasným volbám, které se nejspíš uskuteční v březnu. Sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz chce požádat parlament o důvěru až v lednu, i když ho lídr opoziční Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedrich Merz vyzval, aby tak učinil hned. Konzervativní unie CDU-CSU doufá, že jí hlasování vrátí k moci a Merz se stane kancléřem. Autor knihy „Odvažte se mít více kapitalismu“ slibuje vytvořit v Německu prostředí přátelštější pro byznys. Zároveň kritizuje Evropu za podle něj nedostatečnou pomoc Ukrajině. Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu by však mohl posílit krajně pravicovou Alternativu pro Německo (AfD).

Doutnající německá politická krize naplno propukla poté, co Scholz ve středu odvolal z funkce ministra financí Christiana Lindnera, předsedu nejmenší koaliční strany FDP. Svobodní demokraté následně oznámili, že z kabinetu odejdou všichni jejich ministři. Nakonec zůstává šéf rezortu dopravy Volker Wissing, který ovšem z FDP vystoupí. Kancléř si naplánoval, že do konce roku chce ještě prosadit některé zákony a poté požádá Spolkový sněm o vyslovení důvěry. Nejspíš ji nezíská, předčasné volby by se tak mohly konat 9. března.

Konzervativní unie v průzkumech jasně vede

Merz zřejmě i nadále bude Scholze tlačit k tomu, aby si s žádostí o důvěru pospíšil. „Neexistuje jediný důvod, abychom čekali do jara příštího roku,“ řekl. Podobné názory zaznívají od dalších opozičních politiků. „Země nyní potřebuje jasno. Není důvod akceptovat přechodné období nejistoty po dobu několika měsíců,“ uvedl pro Deutsche Welle zákonodárce Thomas Silberhorn z bavorské CSU. „Obecně nejsme proti menšinovým vládám, ale není důvod tolerovat menšinovou vládu vedenou kancléřem Scholzem, když ani nedokázal vést většinovou,“ dodal.

Unie CDU-CSU má výhodu v tom, že je na předčasné volby poměrně připravená, jelikož v září příštího roku se měly konat řádné. Už letos v září se aliance shodla na tom, že o post kancléře se za ni bude ucházet Merz, přestože ve hře byl i předseda sesterské bavorské CSU Markus Söder. Konzervativní unie si v současnosti také relativně dobře stojí v průzkumech, hlasovala by pro ni třetina voličů. V minulém klání v roce 2021 to byla necelá čtvrtina. Naproti tomu vládní sociální demokracie (SPD) se pohybuje kolem patnácti procent.

Je přitom jasné, že velkým volebním tématem bude stav německé ekonomiky, na které závisejí i české firmy. Poslední údaje o výrobě a vývozu ze země za září svědčí o tom, že její hospodářství zůstává v útlumu. Německý průmysl se stále potýká mimo jiné s drahými energiemi a nízkou poptávkou v Číně. „Německá ekonomika uvízla a potácí se v útlumu, zatímco ostatní země pociťují vzestup,“ konstatoval nedávno pro Euronews Timo Wollmershäuser z ekonomického institutu Ifo.

Do toho hrozí, že potíže ještě prohloubí případné zavedení dovozních cel v USA, kterými šermuje Trump. Berlín by patřil k nejvíce postiženým. Německý ekonomický institut (IW) na jaře uvedl, že by realizace Trumpových plánů vyústila v pokles ekonomiky země do roku 2028 o 1,2 procenta hrubého domácího produktu. Některé německé společnosti přitom už nyní přesouvají své investice do zahraničí.

Méně daní, byrokracie a regulací

Merz má na potíže relativně jednoduchý recept: chce, aby se Německo více podobalo Spojeným státům. Přeje si, aby stát do ekonomiky méně zasahoval a úspěšní byznysmeni měli ve společnosti větší slovo. Je propagátorem omezení sociálních dávek a snižování korporátních daní. Chce také zjednodušit složitý německý daňový systém. Jednou se nechal slyšet, že daňové přiznání by mělo být tak jednoduché, aby se dalo napsat na pivní tácek.

Kritizoval vládu kvůli jejím pokusům zorganizovat přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku upřednostňováním určitých sektorů a technologií, jako jsou elektromobily a stavěl se proti odchodu Německa od jádra. „Musí se zlepšit rámcové podmínky pro celou ekonomiku naší země, nejen pro jednotlivá odvětví nebo dokonce jednotlivé společnosti,“ sdělil nedávno.

Někteří experti jsou však k jeho plánům skeptičtí a ptají se, kde na ně vezme, když by jeho snižování firemních daní připravilo státní kasu o dvacet až třicet miliard eur. „Všechny Merzovy návrhy hospodářské politiky dávají smysl, ale jsou typickými opozičními návrhy a zatím ne konstruktivními nápady pro příští vládu,“ řekl Reuters před časem Carsten Brzeski z ING Research.

Merz je přitom i kritikem německé zahraniční a bezpečnostní politiky a celkově volá po silnější Evropě. Vyzývá mimo jiné k větší pomoci Ukrajině. „Třetí zima války, kterou v únoru 2022 rozpoutal ruský prezident Vladimir Putin, se rychle blíží a situace v zemi se každým týdnem zhoršuje,“ napsal tento týden pro francouzský list Le Monde. „Historie pomoci Ukrajině je historií neustálého váhání, vypočítavosti a zdržovací taktiky,“ konstatoval s tím, že Evropa by se neměla donekonečna spoléhat na to, že za ni situaci vyřeší Washington.

Stabilní vláda po volbách je nejistá

Lídr CDU je například za určitých podmínek ochotný dodat Kyjevu střely s plochou dráhou letu Taurus, což Scholz odmítl. Oproti kancléři zastává i více jestřábí postoj vůči Číně. Kritizoval například vstup čínské státní rejdařské společnosti Cosco do terminálu v hamburském přístavu a zastává názor, že by měl Berlín svůj postoj vůči Pekingu více koordinovat se svými klíčovými spojenci.

Merz o sobě zároveň tvrdí, že je přesvědčeným Evropanem a i v opozici se sešel s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Komentátoři si myslí, že by jeho nástup mohl přinést oteplení do vztahů Berlína s Paříží, pokud by je nezkalilo úsilí o fiskální přísnost křesťanského demokrata na unijní úrovni.

Potíž pro Merze je v tom, že v tuto chvíli není jasné, zda z případných předčasných voleb vzejde stabilní vláda. CDU-CSU s největší pravděpodobností bude potřebovat koaličního partnera. Přirozeným spojencem pro Merze by byla FDP, v současnosti se však její preference pohybují pod pětiprocentním prahem vstupu do parlamentu. Slabá pozice sociálních demokratů a Zelených snižuje šance na silnou koalici s některou z těchto stran, která by nejspíše stejně skřípala, a lídr CDU by v ní obtížně prosazoval své reformy.

Je také třeba počítat s AfD, jež je v současnosti v průzkumech druhá, volila by ji slabá pětina Němců. Straně se dařilo v zářijových volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku a nyní by mohla sílit díky Trumpově úspěchu. Komentátoři totiž upozorňují na to, že krajně pravicové strany v Evropě budou mít nyní pocit, že mají ve Washingtonu spojence proti mainstreamu v Bruselu. Jejich voliči mohou dojít k přesvědčení, že nyní se jim nabízí historická šance na změny.

Spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová už uvedla, že americké prezidentské volby by mohly být pro Německo příkladem. Jsou podle ní jasným vyjádřením „proti masové migraci, kriminalitě, hospodářskému úpadku, proti klimatické ideologii, genderové ideologii a politice války“. Merz v minulosti spolupráci s touto stranou vylučoval.