Může vás zaměstnavatel přeřadit na jiný druh práce? Co říká zákoník a jaká je praxe

Nejvyšší soud ČR v říjnu letošního roku navrhl zrušení ustanovení zákoníku práce, které stanoví, že zaměstnavatel může, v některých případech dokonce musí, převést zaměstnance na jiný druh práce i bez jeho souhlasu. O zrušení bude rozhodovat Ústavní soud.

Návrh Nejvyššího soudu vychází z případu zaměstnankyně, která z důvodu pracovního úrazu již nadále nemohla vykonávat práci letušky („palubní průvodčí“) u aerolinií. Po ukončení delší dobu trvající pracovní neschopnosti zaměstnavatel ženu poslal na pracovnělékařskou prohlídku. Lékař dovodil, že zaměstnankyně dlouhodobě pozbyla způsobilost vykonávat dosavadní práci.

Z letušky dispečerkou

Zaměstnavatel proto navrhnul změnu druhu práce v pracovní smlouvě do doby zlepšení jejího zdravotního stavu. Současně ženě doručil jednostranné převedení na jiný druh práce „dispečer – plánovač“. Zaměstnankyně ale s tímto převedením nesouhlasila a písemně sdělila zaměstnavateli, že převedení považuje za neplatné, a práci dispečerky nevykonávala. Po několika absencích přikročil zaměstnavatel k upozornění na možnost výpovědi pro porušení pracovní kázně. O dva týdny později ženě výpověď skutečně dal za to, že neomluveně zameškala 25 pracovních dnů a směn.

Podle ustanovení § 41 odst. 3 zákoníku práce lze zaměstnance převést na jiný druh práce i bez jeho souhlasu v zákonem stanovených případech, mimo jiné také tehdy, pozbyl-li dle lékařského posudku zdravotní způsobilost konat dosavadní práci.  

Neshody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o jednostranném převedení na jinou práci vedou k soudním sporům poměrně často. Soudy je přitom nerozhodují ve všech případech stejně. Převedení na jinou práci se může realizovat v rámci sjednaného druhu práce nebo mimo něj. Je totiž rozdíl mezi druhem práce a pracovní pozicí; druh práce je obecnějším pojmem.

„Dnes se často setkáváme s tím, že je v pracovní smlouvě sjednána jako druh práce konkrétní pozice. To není nutné, zákon to nepožaduje,“ zdůrazňuje advokát Radim Doležal z advokátní kanceláře LEGALITÉ. „V rámci sjednaného druhu práce může zaměstnavatel zaměstnanci jednostranně přiřazovat různé činnosti i pozice, pokud odpovídají sjednanému druhu práce. Na druhou stranu sjednaný druh práce nesmí být ani příliš obecný,“ dodává advokát. Při příliš širokém vymezení je totiž obtížné provádět organizační změny.

„Ustanovení není v ohrožení poprvé. Ze stejných důvodů, jakými dnes argumentuje Nejvyšší soud, připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí již v roce 2016 zásadní novelu pravidel pro převedení na jinou práci. Projednání novely zákoníku práce však bylo tehdy ukončeno s koncem volebního období a ustanovení od té doby zůstalo nedotčeno,“ vysvětluje advokátka Klára Rücklová z advokátní kanceláře FAIRSQUARE.

Souhlas s převedením na jiný druh práce nebo výpověď

V případu zaměstnankyně aerolinií mohl zaměstnavatel přikročit k podání výpovědi ze zdravotních důvodů. Jelikož šlo o následek pracovního úrazu, měla by zaměstnankyně v takovém případě právo na odstupné ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnavatel však zvolil variantu převedení na jinou práci.

Pokud Ústavní soud ustanovení zruší bude do budoucna k převedení na jiný druh práce nutný souhlas zaměstnance. „Výjimkou zůstane převedení v případě odvracení mimořádných událostí, jako jsou povodně nebo hrozící nehody, a to na nezbytně nutnou dobu. Tam je to ale pochopitelné,“ uvádí Radim Doležal.

Podle Kláry Rücklové v případě zrušení ustanovení bez náhrady bude zřejmě nutné zbytek pravidel vykládat tak, že zaměstnavatel má dle okolností povinnost, respektive může zaměstnanci navrhnout změnu jeho pracovního zařazení. „Pokud by šlo o práci mimo sjednaný druh práce a zaměstnanec by souhlasil, došlo by tím vlastně k dohodě stran o změně druhu práce, a pokud by souhlas neudělil, šlo by o překážku v práci,“ míní advokátka Rücklová. „Je zde i určité riziko. Bylo by totiž nešťastné, kdyby zrušení vedlo v praxi k tomu, že se zaměstnavatelé a zaměstnanci dostanou do patové situace, kdy nelze přidělovat původní práci, zaměstnanec nesouhlasí se změnou, ale nebude naplněn žádný výpovědní důvod,“ říká Doležal.

Nejvyšší soud v návrhu na zrušení ustanovení zákoníku práce připomíná, že tato úprava byla v podstatě beze změny převzata z předchozího zákona založeného na socialistických principech poplatných své době. Tehdejší předpisy preferovaly udržení zaměstnanosti a snížení fluktuace pracovníků za každou cenu.

„Zrušení by mohlo vést k odstranění často namítaného rozporu této úpravy s Listinou základních práv a svobod a také mezinárodními smlouvami ohledně zákazu nucené práce. Přispělo by to i k vyšší právní jistotě, jak obdobné situace řešit,“ myslí si Radim Doležal.

Zaměstnankyně aerolinií ve sporu uspěla před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Zaměstnavatel s rozhodnutím nesouhlasil a podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten přerušil řízení a navrhl Ústavnímu soudu zrušení kontroverzního ustanovení.

„Zda návrh na zrušení § 41 odst. 3 zákoníku práce u Ústavního soudu projde, si netroufám odhadovat. Jisté ale je, že o něm bude rozhodovat plénum, tedy všech 15 soudců, a bude zajímavé sledovat, jak se s tím popasují,“ uzavírá Rücklová.

VIDEO: Sezení s nohou přes nohu nám může ublížit, hlavně ženám, varuje fyzioterapeutka Zuzana Čejková v pořadu FLOW

FLOW: Sezení s nohou přes nohu nám může ublížit, hlavně ženám, tvrdí fyzioterapeutka známá jako “Fyziomluva” • e15