Německo sužuje nervozita. Situace je velmi vážná, ztratili motor bohatství, říká Špicar
Německo je pro Česko klíčovým ekonomickým partnerem, jaká je v něm nálada, když se byznysu nedaří?
Je tam cítit velká nervozita, protože období růstu, které Německo zažívalo, trvalo velmi dlouho. A oni nejsou na takhle vážnou ekonomickou situaci zvyklí. Myslím, že si čím dál více uvědomují, že vyřešit potíže nebude vůbec jednoduché. Vědí, že vyčerpali stěžejní pilíře ekonomického růstového modelu, který je v posledních letech tak spolehlivě táhnul.
Říkáte, že jsou ve vážné situaci. Jak moc vážné?
Opravdu hodně vážné. Je to dáno důvody, které jejich současnou situaci způsobují. To nejsou krátkodobé problémy, které by byly jednoduše vyřešitelné, nebo by se dalo očekávat, že za nějakou dobu zmizí. Jedná se o narušení růstového modelu, který jim hrozně dlouho fungoval. Měli k dispozici levné energie z Ruska, levnou výrobní základnu ve střední a východní Evropě, vydělávali na exportu a výrobě v Číně, nemuseli platit skoro nic za obranu, o kterou se postaraly Spojené státy.
To jsou všechno věci, které zmizely. Musí vymyslet nový model, který by jejich ekonomiku nastartoval. Stejně jako Česko musí vymyslet nový transformační model, protože ten z prvních dvaceti let se také vyčerpal. U nich je to komplikovanější v tom, že správně tuší, že ta nová ekonomika je něco, co jim zrovna nejde. Typicky vývoj softwaru. Ten se musí dělat trochu jinak, lehčím způsobem bez rigorózního dlouhodobého plánování. A v tom oni nejsou zrovna dobří.
Bavíme se o částečně zdravé a prospěšné proměně ekonomiky, anebo o skutečně nebezpečných vlnách, které mohou leckoho smést z mapy na delší dobu?
Na jednu stranu jsou ty potíže skutečně velmi vážné, na druhou stranu je Německo pořád robustní, silnou ekonomikou s dobrými univerzitami a zajímavými velkými firmami s globálním dosahem. Nebude to pro ně jednoduché vyřešit, není to ale fatální krize, ze které by se neměli dostat a nerestartovat růst.
Myslím, že to zvládnou, byť to bude chvíli trvat. Bohužel problémy, které mají Německo i Česko, se velmi podobají problémům celé Evropy vůči zbytku světa. Evropa v posledních deseti, patnácti letech ztratila výrazný podíl na světovém HDP ve prospěch Číny a Spojených států. Tento propad nadále trvá a nebude jednoduché ho zastavit.
Čekáte stejně jako některé poradenské společnosti větší vlnu bankrotů, které by se mohly vyrojit nějen v Německu?
Čekám stěhování firem jak v rámci Evropy, to znamená na jih, kde jsou levnější energie, tak mimo Evropu, například do Spojených států, což už se děje. Jednak kvůli levnějším energiím, jednak kvůli mnohem menší regulaci. Co se týče bankrotů, ano, speciálně v některých odvětvích určitě hrozí.
V Česku jsou ohrožené hlavně energeticky vysoce náročné provozy, například slévárny. Situace v automotivu také není vůbec dobrá, takže ano, může to dojít až takhle daleko. Nevěštím světovou hospodářskou krizi roku 2025, ale pro mnoho hráčů to bude těžký rok, který může špatně skončit.
Region, ve kterém se Česko nachází, vychází z vašich slov jako jeden z těch více ohrožených, protože máme dražší energie a firmy mohou stěhovat své závody na jih kontinentu i mimo něj. Je to tak?
Ano, náš region je velmi ohrožený. Jsme nejprůmyslovější ekonomikou v Evropě a zároveň máme, minimálně u těch vysoce energeticky náročných firem a největších odběratelů, páté nejvyšší ceny elektřiny v EU.
A to je velmi nepříjemná kombinace. Kdybychom jako ekonomika záviseli na službách a měli takhle drahé energie, bylo by to nepříjemné, ale nemělo by to tak dramatické dopady. Tato česká kombinace je ale dlouhodobě neudržitelná. Buď nalezneme dlouhodobé řešení, anebo budou podniky ztrácet konkurenceschopnost.
Německo v krizi a Volkswagen jako příklad
Zmínil jste automotive. Jak vážné potíže sužují německé automobilky a jejich velké dodavatele, na kterých závisí spousta českých výrobců?
Nachází se ve vážných problémech. Dobrým příkladem je koncern Volkswagen. Na druhou stranu, kdyby o tom vedení firmy veřejně nemluvilo a nesnažilo se dělat kroky k nápravě, byl bych mnohem nervóznější.
Je ale jejich úsporný program dostatečný? Automobilka sice oznámila, že ji opustí 35 tisíc zaměstnanců, stane se tak ale v průběhu řady let a ve většině případů jen přirozenou fluktuací, tedy dobrovolnými odchody.
Je dobře, že je management připraven dělat tvrdé kroky. Ano, myslím si, že je situace natolik vážná, že měli nastavit drsnější úsporný program. Situace je nicméně vážná opravdu hodně a pro nás to znamená jediné: doufat, že to Němci zvládnou. Česko vyváží do Německa třetinu veškerého exportu a do značné míry se nám daří jen tak dobře, jak se daří jim.
Jaký scénář hrozí českému průmyslu, pokud by se Německu nepodařilo udělat funkční změny a jeho potíže by se táhly delší řadu let? Znamenalo by to zavírání závodů v Česku, výraznější propouštění?
Znamenalo by to stagnaci, mnohem nižší hospodářský růst, investice německých matek do tuzemských dceřiných firem by nepřicházely. Nastal by ekonomický útlum. Řešit to můžeme tak, že snížíme závislost na trzích EU, na Německu a budeme se stavět na vlastní nohy. Dokázat exportovat i mimo EU. Museli bychom se ale zbavit našeho prokletí, a to subdodavatelské ekonomiky západoevropských finálních výrobců.
Když dám přirovnání: do německé ledničky světoznámé značky dodáváme chladič a motor. Takže nerozhodujeme, kam se lednička vyveze a nemáme přímý vztah k zákazníkovi. O to složitější se bude vymanit ze závislosti na evropských trzích. Aby se to povedlo, potřebujeme firmy s finálním výrobkem. To je teď náš hlavní úkol pro další roky.
Jak ho zvládnout?
Firmy si ho musí odpracovat. Kdo čeká, že mu pomůže vláda, dopadne špatně. Naštěstí vidím čím dál víc těch, které si to uvědomují a jsou úspěšné, například Linet či USSPA. Díky zprávě, kterou vytvořili Enrico Letta a Mario Draghi, máme dobře popsané, kde jsou potíže, čím jsou způsobené a jak je odstranit. Jestli jsou to problémy dostatečně palčivé nato, aby politici začali opatření přijímat, teprve uvidíme. Budou to bolestivá opatření.
Vidíte politickou snahu a ochotu tato řešení přijímat, nabízet voličům? V Česku jsme ve volebním roce…
Očekávám, že čeští politici budou podporovat naprosto klíčové vzdělávání, bez kterého můžeme na moderní inovace a talenty zapomenout. Že budou podporovat výzkum a vývoj, bohužel neumíme komercializovat výsledky výzkumu, přenášet je do praxe. To se musí změnit.
Na podzim nás čekají sněmovní volby. Vidíte zájem politických stran bavit se o tom, že by některá vámi navrhovaná řešení začlenily do volebních programů?
Vidíme a začínáme se se stranami scházet. Někdy o schůzky žádají oni, někdy my. Komunikaci v tomhle smyslu velmi zintenzivňujeme, protože potřebujeme, aby se jednotlivá řešení objevila v programech a strany s nimi kandidovaly. Potom se budeme snažit, aby ty strany, které budou tvořit vládní koalici, promítly tato opatření do programového prohlášení. To je jedna z našich priorit pro příští měsíce.
Řešení, která mohou přinést volby
Která konkrétní opatření se stranami v tomto smyslu diskutujete?
Rozhodně chceme zlepšit systém zaměstnaneckých akcií. Není dostatečně atraktivní, což brzdí start-upový sektor. Potřebujeme také změnit systém z daně odečitatelné položky ve prospěch vědy a výzkumu, efektivnější soužití podniků a univerzit nebo silnější Exportní garanční a pojišťovací společnost, na které závisí čeští exportéři.
Do jaké míry ztěžuje vyřešení ekonomických potíží politická nestabilita Německa a Francie?
Vidím to naopak jako velkou příležitost. V tomto smyslu tradiční evropský motor se zadrhnul a má velké vnitřní domácí problémy. Už tolik neudává směr a vizi další evropské integraci a směřování Evropy. Je to příležitost. Jsme jedním z nejaktivnějších členů BusinessEurope, což je největší evropský zaměstnavatelský svaz. Budujeme velkou koalici států, severovýchodní křídlo.
Přicházíme s návrhy, jak reformovat EU v souladu s ostatními státy střední Evropy, Pobaltí a Skandinávií. Hodně si rozumíme v oblasti bezpečnosti, která bude pro byznys v příštích letech mnohem důležitější. Zároveň se shodneme na potřebě deregulovat Evropu a liberalizovat vnitřní trh, aby byl skutečným motorem růstu EU. Zpomalení dua Německo – Francie je pro naše křídlo příležitost. Takže se koordinujeme a snažíme měnit Evropu podle našich představ.
Neobáváte se, že se tyto představy rychle vypaří poté, co se zvolený prezident Donald Trump ujme úřadu?
Představuje riziko pro vztahy mezi Evropou a Amerikou, pro fungování mezinárodních dohod a koalic. Ale poslouchejme ho pozorně, neříkejme, že je blázen. Spousta věcí, které říká, říká správně.
Například navýšení prostředků na zbrojení nebo navýšení cel. Málo se o tom mluví, ale Evropa uvaluje desetiprocentní cla na dovoz amerických osobních aut do Evropy, zatímco Amerika uvaluje 2,5procentní cla na dovoz evropských osobáků do Ameriky. Prostor pro férovější oboustrannou dohodu tu je. Doufám, že si obě strany Atlantiku uvědomují, že se vedou a budou vést mnohem tvrdší války s jinými státy, hlavně Ruskem a Čínou. Má-li je západní svět zvládnout, musí držet pospolu a ne se hádat.