Od naděje k rozhodnutí: Fiala varuje před nástupem vůdce
Premiér Petr Fiala má za sebou složitý rok. Troje volby, které jako generálka na ty nejdůležitější příští rok nedopadly úplně nejlíp, složitou situaci v koalici, která vyvrcholila vyhozením Pirátů, a především zdivočelou opozici, která z příštích voleb hodlá znovu učinit referendum o jeho vládnutí, tentokrát naplno pod přívlastkem „nejhorší vláda v historii“. A jakkoli tato maxima neplatí, stejně jako by jistě neplatila ani ta s opačným znaménkem, bylo zajímavé sledovat, jaký příběh pro podzimní volby do poslanecké sněmovny nám nabídnou Fialovi speech-writeři v jeho vánočním poselství.
Kdo čekal nějaké velké překvapení, nedočkal se. Komu by ale stačil aspoň jeden opravdu silný moment, našel by ho: Společnosti hrozí, že se nakonec vydá na nebezpečnou cestu, kdy se lidé vzdají odpovědnosti za svůj život a předají ji nějakému vůdci. To zní celkem tvrdě a bohužel přesně.
Horší je, že Fiala úplně neví, co s tím. A pokud to ví, ve svém televizním proslovu k národu to neřekl. Rozhodl se apelovat na rozum, historické sentimenty, drobné úspěchy své vlády. Přesně před rokem Fiala národu sliboval naději; v jeho projevu, nikterak dlouhém, zazněla osmkrát. Věřím, že to nejhorší máme za sebou, přichází rok naděje, řekl na závěr.
VIDEO: Vánoční projev premiéra Petra Fialy
Vánoční projev premiéra Petra Fialy • Česká televize
Přesně to se nastalo: Jestli byl rok 2024 pro někoho nadějí, bylo to pro Fialovy politické oponenty. Pro hnutí ANO, jehož preference jsou ještě nadějnější než před volbami v roce 2021. Umožňují mu živit naději, že se zázrakem nepodaří sestavit pěti- nebo kolikačlennou koalici a znemožnit Andreji Babišovi návrat k moci. Naději, že tentokrát pětiprocentní klauzule nezastaví různé Přísahy, Konečné nebo Maláčové, se kterými se chystá pohodlně vládnout, když už nevyjde jeho plán sestavit jednobarevný kabinet menšinový. Nadějí byl letošní rok také pro výše zmíněné menší subjekty, ke kterým můžeme směle připočíst třeba Motoristy. Nijak nadějně to pro Fialu nevypadá.
Proto letos s nadějí šetřil a zmínil ji prakticky jen tehdy, když odkazoval na svůj loňský projev. Mottem toho jeho letošního je místo naděje rozhodnutí. Což zní odhodlaně a opět rozhodně pravdivě. A vlastně i tvrdě.
Česko se příští rok na podzim skutečně rozhodne, zda se vydá cestou Maďarska a Slovenska, nebo potvrdí své západní směřování, které bylo na mezinárodním poli v posledních třech letech navíc skutečně odvážné. Takhle jednoduše to stojí, může se nám to líbit, nebo spíš nelíbit.
Tento text nemá ambicí být důkladným zhodnocením splněných či nesplněných slibů Fialovy vlády. Přesto se nemůžeme ubránit dojmu, že Petr Fiala dál sní svůj sen, který se ne vždy setkává s realitou. Těžko můžeme brát vážně chválu, že „jsme jen v tomto roce třeba dálnice prodloužili o 100 km a energetice jsme udělali největší kroky za desítky let“. Dálnice jsou fajn výsledek práce posledních řekněme tří vlád, a i tak jich moc není. Energetika stojí před neřešenou výzvou, kdy není příliš jasné, jak nahradit výpadek 40 % zdrojů z uhelných elektráren, plyn je v nedohlednu a jádro se sune jak šnek. Ale to jsou detaily, jakých bychom ovšem našli spoustu.
Třeba výzvu, že v nejbližších letech musíme výrazně zefektivnit fungování zdravotnictví, dokončit reformy školství nebo usnadnit stavby bytů, aby si mladé rodiny mohly dovolit vlastní bydlení. V nejbližších letech? Nebyly to naopak úkoly, které si Fialova vláda určila pro toto volební období?
Je to znovu přesné, tentokrát mrazivě. Petr Fiala nám poodhalil strategii, jak by rád s touto hrozbou ve své předvolební kampani bojoval. Postaví se do role hráze proti populismu, proti proruským silám, ať už vědomým, nebo těm, které Kremlu slouží jako užiteční idioti. Ve svém vánočním poselství ovšem premiér nabídl velmi málo.
