Opravený InterContinental se otevře na jaře. Majitelé už do hotelu investovali 10 miliard
Po čtyřech letech se chýlí ke konci rekonstrukce budovy někdejšího pražského hotelu InterContinental, který bude od března provozovat v novém hávu mezinárodní hotelový řetězec Fairmont pod názvem Fairmont Golden Prague. Na přelomu ledna a února by hotel měl být nově zkolaudován a prvním hostům se otevře na začátku jara. Rekonstrukce stála investiční skupinu R2G, za níž stojí Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera, zhruba čtyři miliardy korun. Za dalších téměř šest miliard ho v roce 2018 koupili. Jedná se tak o historicky nejdražší investici do hotelu v Praze.
„Momentálně se na stavbě každý den pohybuje zhruba 700 lidí, vše směřuje k tomu, aby do měsíce mohlo dojít ke kolaudaci a v průběhu jara, možná už na konci března, se mohl hotel otevřít,” říká architekt celého projektu Marek Tichý z TaK Architects. V těchto dnech se dokončuje vybavení pokojů a instalují se další umělecká díla do interiéru, například Demartiniho svítidla pro hotelovou restauraci Zlatá Praha. Plastiky pro Intercontinental dodávala česká společnost Lasvit.
Otevření hotelu Fairmont Golden Prague s sebou přinese i nové příležitosti pro luxusní obchody. V retailových prostorech hotelu bude prodávat své zboží například luxusní lotyšský zlatník Grenardi, italská klenotnická skupina Damiani či šperkařství Pasquale Bruni.
Připraven je také tým, který se bude o provoz hotelu starat. Už před dvěma lety byl vybrán generální ředitel, Němec Gerhard Struger. Nový šéf jednoho z největších pražských hotelů má třicetileté zkušenosti z luxusních hotelů v Evropě a Asii. Před příchodem do Prahy vykonával funkci regionálního viceprezidenta značek Sofitel a SO/ ve střední Evropě a působil jako generální ředitel hotelu Sofitel v Mnichově.
Nová architektonická soutěž na Formanovo náměstí
Architekt Marek Tichý projekt pojal jako urbanistickou koncepci celé lokality nazvané Staroměstská brána. Spolu s rekonstrukcí hotelu na konci Pařížské třídy se dokončuje také prostor kolem něj. Nový skleněný pavilon na Dvořákově nábřeží spolu s okolní zahradou a průchodem na náplavku u Vltavy bude taktéž dokončen na začátku jara.
Zatím není zcela jasná nová podoba náměstí Miloše Formana. Už několikrát se měnil plán na jeho částečnou zástavbu, představeny už byly dvě studie z dílny TaK Architects, které počítaly s výstavbou nižšího pavilonu podél Pařížské ulice. Nakonec ale bude vypsána zcela nová architektonická soutěž, na níž se bude podílet pražský magistrát a Městská část Praha 1.
Prvním investorem do InterContinentalu byla v roce 1968 americká společnost PanAm
Pražský InterContinental v 70. letech|
Vystavěn byl v letech 1968 až 1974 podle projektu atelieru Epsilon. Na projektu pracovali architekti Karel Filsak, Karel Bubeníček a Jaroslav Švec. Stavební parcela byla z části volná plocha po zásahu bombou za 2. světové války a zčásti vznikla demolicí několika domů obrácených dvorní fasádou do Pařížské třídy.
Projekt vznikl na základě dohody československé vlády se společností PanAm, které síť hotelů InterContinental patřila. Měl ubytovat v asi 400 pokojích hosty letecké linky PanAm. Po roce 1968 se v rámci normalizace stal majitelem hotelu a provozovatelem Čedok, americké společnosti byly z projektu vytlačeny.
V letech 1992 až 1995 proběhla pod vedením architekta Romana Kouckého renovace a v roce 2002 byla provedena kompletní obnova interiérů. Nákladnou celkovou rekonstrukcí prošel v letech 2021 až 2025.
Budova je navržená v brutalistním slohu, hlavním stavebním materiálem je holý beton a skleněné pásy oken s keramickým obkladem, který navrhl Zbyněk Sekal. Vnější tvar hotelu je svisle rozčleněn na několik menších částí, aby budova lépe korespondovala s historickou zástavbou pražského Starého Města.
Sochař Miloslav Hejný vytvořil pro hotelovou restauraci monumentální soubor dřevěných skulptur s centrálním krbem s názvem Začarovaný les. Část instalace se dochovala.
Intercontinental měl být původně otevřen už před dvěma lety, ale jeho rekonstrukce byla nakonec náročnější, než se původně předpokládalo. Během posledních let se restaurovaly unikátní interiérové prvky, stejně jako speciální fasáda. Nové opláštění vzniklo jako digitální kopie toho původního, jež provedl významný český výtvarník Zbyněk Sekal.
„Největší stavební problémy spočívaly v tom, že dům byl postaven v sedmdesátých letech, kdy se o kvalitu příliš nepečovalo. Když tedy stavební odborníci objekt odhalili, zjistili velké statické problémy, takže padaly i návrhy na demolici. To jsme ale s mými spoluakcionáři tvrdě odmítli, protože nám přišlo správné dům zachovat. Je dokladem toho, že i v sedmdesátých letech mohla vzniknout architektura, která je kvalitní a která může být považována za kulturní dědictví,” shrnuje jeden z investorů projektu Oldřich Šlemr.