Pád syrského Aleppa nezasáhne jen Asadův režim. Největším poraženým může být Rusko
Krvavá občanská válka proti režimu diktátora Bašára Asada, která Sýrii sužuje od roku 2011, byla několik let v mrtvém bodě. To se rychle změnilo, když islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a další ozbrojené skupiny minulou středu zahájily ofenzívu proti vládním vojskům a obsadily druhé nejlidnatější syrské město Aleppo a rozsáhlé oblasti v provincii Idlib. Povstalcům se při překvapivém útoku podařilo podkopat nejen Asada, ale také postavení Ruska na Blízkém východě. Kreml svému spojenci nemůže smysluplně pomoci, což nezůstalo bez povšimnutí.
Islamističtí povstalci nyní postupují ve své ofenzívě proti syrským vládním vojskům dál směrem na jih. Bojují se syrskou armádou poblíž města Hamá a drony zaútočili na město Homs. Rusko proti nim provádí letecké údery a podle expertů se očekává velká protiofenzíva syrské armády.
Boje se naplno rozhořely v polovině minulého týdne, přestože se ještě nedávno zdálo, že konflikt fakticky skončil poté, co Asadova vláda s pomocí Ruska, Íránu a Teheránem podporovaných milic získala zpět kontrolu nad velkými městy země. Plnohodnotná občanská válka vypukla v roce 2011 poté, co se v ni zvrhlo původně mírové prodemokratické povstání proti Asadovi, jež bylo součástí širší události nazvané Arabské jaro. Za téměř 14 let v zemi přišlo o život přes půl milionu lidí a 12 milionů Syřanů muselo opustit své domovy. Více než pět milionů z nich jsou uprchlíci nebo žadatelé o azyl v zahraničí.
Ofenzivu zahájilo islamistické uskupení HTS, které vzniklo v roce 2012 pod názvem An-Nusra jako odnož teroristické sítě Al-Káida, i Ankarou podporovaná Syrská národní armáda (SNA). An-Nusra byla považována za jednu z nejúčinnějších a nejsmrtonosnějších skupin, které se postavily proti prezidentu Asadovi. V roce 2016 přerušila vazby s Al-Káidou a přijala nový název. HTS upevnila svou moc v provinciích Idlib a Aleppo tím, že rozdrtila své rivaly, a zřídila samosprávu, která se o území stará. Jejím cílem je svrhnout Asada a nastolit určitou formu islámské vlády. Až doposud však neprojevovala téměř žádné známky toho, že by se pokoušela konflikt naplno oživit.
Ve středu HTS a spojenecké skupiny oznámily, že zahájily dlouho připravovanou ofenzivu, a to ve chvíli, kdy syrskou vládu zaměstnávají jiné konflikty na Blízkém východě. Militantní hnutí Hizballáh, které bylo pro Asada klíčové při potlačování povstalců v prvních letech války, značně utrpělo izraelskými údery v Libanonu. Izraelci navíc zlikvidovali několik íránských vojenských velitelů v Sýrii a narušili zásobování tamních provládních milic. Moskva, klíčový Asadův spojenec, je zase rozptýlená válkou na Ukrajině.
Asad varoval, že povstalce rozdrtí. Z ofenzívy obvinil USA a další západní země, které se podle něj se snaží „překreslit mapu“ regionu. Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan nicméně prohlásil, že „by bylo chybou snažit se v této době vysvětlovat události v Sýrii jakýmkoli zahraničním vměšováním“, a vyzval syrskou vládu, aby se „smířila s vlastním lidem a legitimní opozicí“.
Obsazení Aleppa zasáhne pověst Ruska
Na Asadovu stranu se okamžitě postavily Írán i Kreml. Poslední jmenovaný zahájil letecké útoky v oblastech Aleppa a Idlibu. Není ale pravděpodobné, že by Moskva přispěla stejně jako v roce 2016, kdy bylo Aleppo dějištěm ničivých bojů. Poté, co se ruské síly přidaly na Asadovu stranu, se syrskému vůdci podařilo město znovu dobýt a donutit povstalce k útěku. Ovládnutí města bylo po měsících neúnavného leteckého bombardování v Moskvě široce oslavováno a ruská elita si připisovala zásluhy za tento vojenský úspěch. „Není pochyb o tom, že osvobození Aleppa od radikálních skupin … se uskutečnilo za přímé účasti a dokonce s rozhodujícím vlivem našeho vojenského personálu,“ řekl tehdy ruský prezident Vladimir Putin.
Nyní ale hrozí, že image Moskvy, která se díky úspěchům na bojišti stala Asadovým důvěryhodným spojencem, utrží značné šrámy. „Rychlý pád Aleppa a samotný rozsah ofenzivy, který jsme viděli, rozhodně zasáhne ruskou pověst,“ řekla Hanna Notteová, expertka na ruskou zahraniční politiku z amerického Centra Jamese Martina. Vojenský zásah Ruska v Sýrii před osmi lety znamenal zahájení asertivnější zahraniční politiky, kdy Putin signalizoval Západu, že Rusko je opět dominantním hráčem na globální scéně. Jednalo se o první delší vojenskou kampaň Ruska v zahraničí od jeho debaklu v Afghánistánu před 35 lety a jeho angažmá v Sýrii změnilo podobu konfliktu, který byl po léta na mrtvém bodě.
Ruské letectvo donutilo povstalce podporované USA k ústupu. Zásah Rusku přihrál status velmoci, o který Putin usiloval od svého nástupu v roce 2000, a zajistil Kremlu místo u stolu na Blízkém východě. „Změnilo to nejen dynamiku na Blízkém východě, ale také vnímání ruské elity,“ řekl listu The Guardian Nikita Smagin, odborník na ruskou zahraniční politiku na Blízkém východě.
Sýrie se stala testovacím polem pro Putinovo využití Jevgenije Prigožina a jeho žoldnéřské Wagnerovy skupiny, která se účastnila pozemních operací a navázala obchodní vztahy se syrskou elitou. Tato strategie umožnila Moskvě minimalizovat vlastní vojenské zapojení a ztráty v konfliktu. Stejnou metodu ruský vůdce později uplatnil v téměř tuctu afrických zemí, od Mosambiku po Libyi.
Když Rusko v únoru 2022 přesunulo své vojenské zdroje na Ukrajinu, Kreml se snažil zachovat status quo v Sýrii s minimálním úsilím a investicemi. Neúspěchy na Ukrajině přiměly Moskvu k přesunu části jejího vybavení umístěného v Sýrii, včetně letky stíhacích letounů Su-25 a protivzdušného systému S-300. Zemi opustilo i zhruba 2000 bojem zocelených žoldnéřů. „Rusko se domnívalo, že situaci lze udržet. To se nyní ukázalo jako chybné,“ uvedla Notteová. Největší posun ale podle analytičky nastal až po útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023, po němž izraelské síly vystupňovaly údery proti Asadovým spojencům v regionu. „Prostředí po 7. říjnu bylo velmi destabilizující a nyní Moskvě způsobuje problémy,“ dodala Notteová.
Rusko je sice nadále odhodláno udržet Asada u moci, ale kvůli vyčerpávající válce na Ukrajině je nepravděpodobné, že by vyčlenilo vojáky nebo zdroje na jeho záchranu. „Rusko se bude snažit omezit svou podporu na současný kontingent v Sýrii, protože je jasné, že mu zbývá jen málo jiných zdrojů,“ řekl Smagin. Asad však předchozí krize ustál a analytici varují, že je příliš brzy na to, aby bylo možné posoudit, jak konflikt zasáhne Moskvu. „Zda to povede k trvalému poškození image Ruska, bude záviset na tom, co se stane v příštích dnech a týdnech,“ uvedla Notteová.
Moskva hraje o plyn
Moskvě podpora Asada v posledních letech přinesla několik zásadních výhod; posílila strategický vliv Ruska v regionu a poskytla ruské armádě a žoldákům možnost výcviku před jejich nasazením na Ukrajině. Pravděpodobně také usnadnila sblížení s Íránem, který se pro Rusko stal důležitým spojencem. Z pohledu Kremlu zaujímá Sýrie důležité místo také v jeho energetické strategii. V říjnu 2016 řekl ruský generál v záloze Leonid Ivašov, že angažmá Moskvy v syrském konfliktu je „rozhodující, aby se zabránilo výstavbě plynovodu Katar-Turecko, což by bylo pro (ruský státní energetický gigant) Gazprom katastrofální“.
VIDEO: Rusko přitlačí, bude na nás útočit mnohem více, musíme být připraveni, řekl Otakar Foltýn pořadu FLOW
FLOW: Rusko přitlačí, bude na nás útočit mnohem více, musíme být připraveni, říká Otakar Foltýn • e15
Situace Gazpromu je nyní složitější kvůli invazi na Ukrajinu. Západní státy na Rusko uvalily řadu sankcí včetně těch, které se týkají energetiky. Vnitrozemské státy ve střední Evropě dostaly výjimku na dodávky plynu, aby získaly více času najít si alternativní dodavatele. Na konci letošního roku však skončí platnost smlouvy o tranzitu ruského plynu do EU přes Ukrajinu a nepočítá se s jejím prodloužením.
Pokud Kreml usiluje o obnovení pozic Gazpromu v Evropě, bude muset válku ukončit a doufat, že mu energetické společnosti umožní obnovit dodávky plynu. Zároveň bude muset udržet svou přítomnost v Sýrii, aby ruský energetický gigant neohrozila výstavba nového plynovodu, uvedlo v analýze australské výzkumné centrum Lowy Institute. Zdá se proto, že je pro Moskvu téměř nemožné udržet ve sféře svého vlivu Damašek a zároveň do ní stáhnout Kyjev.
Ofenzíva syrských povstalců postavila Kreml do obtížné pozice. Kdyby se islamistům nakonec podařilo svrhnout Asada, mohli by Kreml donutit k tomu, aby uzavřel své základny v Sýrii a přišel tak o svůj vliv v zemi. Pokud zvítězí Asad, který kvůli současným omezením Ruska údajně požádal o pomoc Teherán, může Moskva ztratit Sýrii ve prospěch právě Íránu.
