Péče je stále modernější, ale i dražší. Zdravotnictví docházejí peníze, varuje šéf Vojenské zdravotní pojišťovny

Zdravotnictví podobně jako důchodovému systému začínají docházet peníze. Byť si stát zatím nemusí půjčovat na zajištění péče desítky miliard korun ročně jako na starobní penze, reformě se nevyhne. Podle současných analýz by se náklady na vyšetření včetně prevence, operativní zákroky, nemocniční péči nebo léky mohly v roce 2040 vyšplhat na jeden a půl bilionu korun. To je přibližně trojnásobek oproti současnosti.

„Ihned je potřeba začít diskuzi na téma, jak zvládat obrovský boom nových medicínských a mimořádně drahých technologií, tedy vyšetřovacích nebo operativních metod, popřípadě léků,“ říká generální ředitel Vojenské zdravotní pojišťovny (VoZP) Josef Diessl.

Podle něj je nutné velmi intenzivně hovořit o tom, jak bude strukturován dluh, který v současnosti v pojišťovnách dennodenně narůstá. „To znamená podívat se prostřednictvím úhrad za akutní nemocniční péči na principy přerozdělování finančních prostředků a na motivaci každého občana pečovat o své zdraví,“ dodává šéf VoZP, která je jednou ze sedmi zdravotních pojišťoven působících v Česku.

Za deset let náklady prudce stouply

Podobné názory mají i další experti. „Už nyní je jasné, že bez zásadních změn v systému financování zdravotnictví budeme čelit výraznému deficitu,“ varuje Pavel Hroboň z Advance Healthcare Management Institute, zároveň člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Podíl výdajů na zdravotnictví vůči HDP neustále roste. Zvyšuje se i absolutní částka. V roce 2015 byly příjmy systému 250 miliard korun, letos je to už téměř dvojnásobek. Příští rok má systém veřejného zdravotního pojištění hospodařit s 529,7 miliardy korun.

Podle Diessla by se mělo debatovat o tom, zda vše, co dnes zdravotnictví a medicína přinášejí k dobru člověka, je možné financovat s ohledem na výkonnost české ekonomiky. „Doba je taková, že díky moderním postupům jsme schopni zvládat nemoci, o jejichž překonání se nám před deseti či patnácti lety ani nesnilo. Ano, medicína je schopna pomoct, ale za neskutečně obrovské peníze, byť bych si vůbec nedovolil nikomu z našich klientů říct, jak moc je léčba drahá a že mu ji nezaplatíme, pokud je to péče lege artis a je ověřená,“ uvádí Diessl. Také si nemyslí, že uzrál čas na to, aby si lidé museli například na třetinu péče doplácet ze svého. „Ale diskuzi rozvířit musíme, protože na veškerou péči prostě prostředky nejsou,“ upozorňuje. 

Rezervy všech pojišťoven se krátí

Přitom důvodů napjaté finanční situace ve zdravotnictví je více. Po pandemii covidu tíží systém velké výdaje, které podle Diessla nejsou adekvátní odváděné péči. A toto kvantum vynaložených peněz navíc neodpovídá množství příjmů.

„Ekonomika bohužel tak skvěle a rychle nefunguje. To je hlavní příčina krácení našich finančních rezerv, a to u všech zdravotních pojišťoven, nejen u VoZP,“ podotýká Diessl.     

Dalším problémem, kvůli němuž je zdravotnictví pod tlakem, je demografický vývoj. Jak ukazují statistické predikce, podíl starší populace bude nadále růst, což povede k vyšší poptávce po zdravotní péči. Aby ale mohla být uspokojena, bude nutné financování zdravotních služeb hlavně pro chronicky nemocné a seniory posílit.

„Nutné budou nejen změny v zaměření zdravotnictví, zejména snížení potřeby péče cestou prevence a zvýšení efektivity a dostupnosti pomocí digitalizace, ale i zvýšení podílu soukromých financí,“ míní člen NERV Hroboň.

Překonaný systém přerozdělování

Podle Diessla je problém také v tom, že sedm tuzemských zdravotních pojišťoven vzhledem ke struktuře svých pojištěnců a plátců pojistného nehospodaří stejně. Zaměřil by se proto na princip přerozdělování právě pojistného. To, že bylo v minulosti zavedeno jeho stoprocentní přerozdělování, považuje za krok zcela racionální: Promítala se v něm solidarita zdravých s nemocnými a také s těmi, kteří do systému přispívají méně než jiní.

„To ale bylo žádoucí v prvních letech. Od roku 2009 nebo 2010, kdy se ustálil systém sedmi pojišťoven se stabilními kmeny pojištěnců, je tento způsob překonaný. Je proto nutné provést nové matematické výpočty a podívat se, jestli jsou parametry nastaveny správně,“ zdůrazňuje Diessl.

Nerovnováze mezi příjmy a výdaji čelí VoZP dalším zhospodárněním všech svých vnitřních procesů, například pomocí digitalizace či centralizace. Nicméně z každé stokoruny, kterou pojišťovna vybere, může pro svůj vlastní provoz, ať už to jsou mzdy zaměstnanců, údržba budov, IT nebo marketing, použít maximálně tři koruny. „A pokud tedy mluvíme o určité nedostatečnosti financování zdravotní péče a pokud do toho chce pojišťovna sama zasáhnout, zasahuje de facto jen do těch tří korun,“ říká Diessl.     

Kromě změny systému přerozdělování by upustil od úhradové vyhlášky, kterou ministerstvo zdravotnictví vydává každý rok a jejímž prostřednictvím stanovuje výdaje systému. „A v nejbližší možné době bych začal jednat na úrovni dvou rovnoprávných partnerů, to znamená poskytovatelů péče na straně jedné a pojišťoven na straně druhé,“ navrhuje generální ředitel VoZP.