Porostou s eurem automaticky mzdy? Prezident Pavel mylně spojil společnou měnu se zaručenou prosperitou

Podle prezidenta Petra Pavla by české ekonomice přijetí eura prospělo. Dokonce předpokládá, že českou ekonomickou prosperitu by „podpořilo, kdyby se platy vyplácely v evropské měně“, čímž vůbec navázal agitování za vstup do eurozóny na vyšší příjmy obyvatel. Je to ale skutečně tak? Zvedly by se lidem automaticky mzdy, pokud by byly vypláceny v eurech?

Není úplně jasné, jak přesně prezident svůj výrok o odměňování zaměstnanců v eurech myslel. Volba měny, ve které jsou mzdy vypláceny, nemá sama o sobě na ekonomickou prosperitu žádný významný vliv. Hlava státu mohla v onom tvrzení vycházet z předpokladu, že vyšší srovnatelnost úrovně mezd daná jejich vyplácením v téže měně povede k většímu tlaku zaměstnanců na mzdovou konvergenci, a tím k rychlejšímu posunu české ekonomiky pryč od pouhé montovny. Vzhledem k celkově vlažnému dlouhodobému postoji českých zaměstnanců ke mzdovému vyjednávání by ale síla tohoto efektu byla nejspíš velmi malá.

Nebo šlo o řečnickou figuru: slovy o českých platech v eurech prezident možná chtěl vyjádřit jen své přesvědčení, že by české ekonomice pomohlo celkové přijetí eura. Čistě ekonomická bilance takového razantního kroku ale zůstává – a mám podezření, že navždycky zůstane – nejasná: v některých ohledech by euro jistě bylo pro Česko přínosem, v jiných by českou ekonomiku mohlo naopak poškodit.

Přechod na euro by připravil účetní o práci

V této souvislosti se nicméně nabízí otázka, zda existují části české ekonomiky, pro které je ta bilance jednoznačná – tedy buď zjevně kladná, nebo zjevně záporná. Celkově jasně nepříznivou zprávou by přijetí eura bylo pochopitelně pro směnárny: turisté a další cestovatelé už by nepotřebovali měnit eura za koruny a opačně. Přechod na euro by vedl k mírnému poklesu poptávky také po službách účetních: podnikatelé a firemní manažeři už by nepotřebovali řešit, jaký kurz použít pro přepočet částek z eur do korun a opačně, za jakých okolností lze namísto koruny používat jako funkční měnu euro a podobně.

Pomineme-li ale směnárníky a účtaře, pro každé jiné odvětví ekonomiky by přijetí eura nejspíš mělo zároveň různé příznivé i nepříznivé dopady. To se týká například i velkých exportujících podniků, jakkoliv tyto podniky obvykle po euru volají. Na jedné straně by jim sice klesly výdaje na zajištění proti šokům přicházejícím ze samotného devizového trhu, ale na druhé straně by jim narostly náklady plynoucí z ostatních makroekonomických šoků, u kterých kurz může fungovat naopak jako tlumič.

VIDEO: Budoucnost Evropy – Debata europoslanců o Draghiho zprávě

Budoucnost Evropy – Debata europoslanců o Draghiho zprávě • e15

Smíšené efekty by z přijetí eura plynuly třeba i pro banky, jakkoliv se u nich tak nějak automaticky předpokládá vnitřní odpor k přijetí eura. Přechod na euro by totiž sice znamenal menší poptávku ekonomiky po některých tradičních bankovních službách, jako je směna deviz nebo hodnocení kurzového rizika žadatelů o cizoměnové úvěry, ale na druhé straně by bankovním klientům díky těmto úsporám zůstávalo víc peněz na jiné aktivity, se kterými jim banky pomáhají, jako jsou třeba investice. Na rozdíl od velkých exportérů si banky zřejmě uvědomují, že vstup do eurozóny by z pohledu dlouhodobé ziskovosti většiny z nich měl výhody i nevýhody. Lze tak soudit aspoň podle toho, že bankovní sektor jako celek se v debatě o přijetí eura v Česku nijak razantně nevyjadřuje ani pro, ani proti.

Skutečnost, že přechod na euro by měl pro naprostou většinu české ekonomiky smíšené dopady, nejspíš přispívá k jisté vlažnosti zdejší debaty o tomto kroku. Není tedy divu, že opakovaná snaha prezidenta upozorňovat na otázku eura v Česku vyznívá trochu naprázdno.