Poslanci chtějí omezit možnost dovolání k Nejvyššímu soudu

V Poslanecké sněmovně vznikl návrh, který by výrazně změnil možnost podat dovolání v civilních věcech k Nejvyššímu soudu. Cílem navrhované změny je, aby soudci již nerozhodovali o každém podaném dovolání, ale mohli si podle zákonem stanovených kritérií vybírat, kterým případům se budou věnovat.

Možnost podat úspěšné dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) se možná výrazně ztíží. Poslankyně a místopředsedkyně ODS Eva Decroix totiž připravila ve spolupráci s některými soudci NS novelu občanského soudního řádu, která spočívá ve výrazném omezení přípustnosti dovolání. To by podle návrhu poslankyně již nebylo automaticky ze zákona, ale záviselo by na tom, zda ho takto vyhodnotí soudci NS. 

„Navrhovaná úprava vychází z obrácené koncepce přípustnosti, než tomu bylo dosud – dovolání není ex lege přípustné, ledaže je Nejvyšší soud svým rozhodnutím připustí. Každé dovolání tak v sobě obsahuje současně i návrh na vyslovení jeho přípustnosti,“ uvádí se v odůvodnění návrhu.

Soudci NS by tak měli rozhodovat již jen o věcech, u nichž by spatřovali veřejný zájem na zajištění jednotného výkladu právních předpisů. Vyslovení přípustnosti by tak předcházelo samotnému rozhodnutí o věci. A naopak, pokud by NS nepřipustil, že bude o věci rozhodovat, odůvodnil by to pouze strohým odkazem na zákonné ustanovení.

Další navrhovanou změnou je možnost podat dovolání i proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů. NS by tak rozhodoval nově tam, kde by spatřoval nezákonnost rozhodnutí odvolacího soudu. Odůvodněno je to v návrhu tak, že by to mělo zamezit tzv. soudnímu ping pongu a s tím spojenému prodlužování délky řízení.

S opatrností přistupují k návrhu advokáti

Novela by ovšem zároveň k NS „pustila“ dosud dovolacím soudem neřešenou oblast rodinného práva, kde dnes dovolací roli „supluje“ nesystémově Ústavní soud. Jde přitom například o často medializovanou a choulostivou problematiku péče rozvádějících se rodičů o děti.

Změna koncepce přístupu k NS je v právnické obci dlouhodobě diskutována a navrhované omezení dovolání má své zastánce i odpůrce. Ti první argumentují primárně tím, že tzv. vysoké soudy mají do pravomocných rozhodnutí zasahovat jen výjimečně a že neplatí rovnice „čím více instancí, tím více práva“. Ba naopak, čím vyšší je počet rozhodnutí vysokých soudů, tím méně se v nich lze vyznat a tím vyšší je pravděpodobnost vnitřních rozporů a horší kvality. Odpůrci namítají nižší mírou ochrany individuálních práv účastníků.

Návrh vyvolává již dnes obavy vedení Ústavního soudu, neboť by velmi pravděpodobně, minimálně zpočátku, vedl k jeho zahlcení stížnostmi na neústavní odmítání dovolání a odepření práva na soudní ochranu. To je, mimochodem, již dnes poměrně častá agenda ústavních soudců, kteří se často kriticky vyjadřují k praxi soudců NS při odmítání dovolání. 

Předseda Ústavního soudu Josef Baxa nechce návrh poslankyně Decroix zatím komentovat. Vadí mu ale způsob jeho přijímání, kdy se podle něho zásadní změna procesních předpisů přijímá „skoro pokoutně“ poslaneckou iniciativou.

S opatrností přistupují k návrhu i advokáti. „Rozhodně vítáme návrat k tomu, aby bylo možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu v rodinných věcech. Co se týče nové koncepce dovolání, je otázkou, jak by se k tomu NS v praxi postavil. Mezi advokáty je pochopitelná obava z toho, že by se nedozvěděli od soudu důvody, proč NS dovolání jejich klientů odmítl,“ uvedl k návrhu předseda České advokátní komory Robert Němec. 

Návrh ve středu na zasedání probírali poprvé i poslanci na Ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny. Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková kritizovala způsob, kterým je návrh předkládán. Poslancům byl totiž předložen těsně před jednáním výboru. Naopak poslanec Pirátů Jakub Michálek mu vyslovil podporu. Podle Michálka je naopak žádoucí, aby se z NS stalo exkluzivní justiční pracoviště, které se věnuje sjednocování judikatury. Projednávání návrhu poslanci přerušili a vrátí se k němu v průběhu podzimu.

Z obecné justice zatím zaznívá opatrná pozitivní reakce. Systém opatrovnického řízení dlouhodobě trpí tím, že mimořádným opravným prostředkem je v podstatě jedině ústavní stížnost. A jak soudci upozorňují, není rolí Ústavního soudu, aby sjednocoval judikaturu. Stejně tak je podle nich nutné řešit i stoupající zahlcenost Nejvyššího soudu, která podle nich vede k tomu, že často neplní dobře svoji roli sjednocovatele judikatury.  

O podobný institut, který by umožňoval soudcům rozhodovat, čím se budou vůbec zabývat, usilují dlouhodobě i někteří soudci na Nejvyšším správním soudu (NSS). Jde o tzv. nepřijatelnost kasačních stížností. Ta je v současné době omezena na případy, v nichž v první instanci na krajských soudech rozhoduje samosoudce. Tedy, hrubě řečeno, jde o případy méně významné a právně nikoliv složité. 

S obecným rozšířením nepřijatelnosti kasační stížnosti na všechny případy počítal dokonce návrh novely soudního řádu správního, který připravilo ministerstvo spravedlnosti a jenž vycházel z požadavků soudní praxe. V rámci připomínkového řízení však narazil na mohutný odpor a konečný návrh, který je v Poslanecké sněmovně, s rozšířením nepřijatelnosti kasační stížnosti nepočítá. Argumenty odpůrců byly shodné s těmi, kterými je provázena obava z omezení přípustnosti dovolání v civilních věcech: omezení ochrany individuálních práv a práva na soudní ochranu.