Povodně nevyplavují jen baráky, ale i mozky. Jak vypadá sonda do duše chronického českého trolla?
Vyberte si sami. Povodně jsou: 1) boží trest dopadající na nejateističtější zemi v Evropě, 2) snaha zavřít celou republiku doma a odpoutat pozornost od čehosi temného, 3) příprava na válku, vyplavení a zničení dokumentů, 4) uměle vytvořená panika před volbami, 5) spiknutí a řízení počasí prostřednictvím podivných prstenců na meteorologických radarech (moje oblíbená konstrukce).
Tolik nakoukání do duší dezinformátorů na sociálních fórech. Člověk by se i zasmál nebýt toho, že se narušené kognitivní vlny úspěšně přelévají i do mainstreamu, pokud ho tak ještě můžeme nazývat. Poslanec parlamentu naléhavě volá, jak by se nám teď hodily mostní tanky odeslané na Ukrajinu. No jak! Stavěli bychom mosty přes rozvodněné laguny! I kdyby to tedy byla pravda, což není.
„A já se ptám: Je tohleto velká voda?“ vykřikuje v sugestivním videu kandidát souručenství Stačilo! do Senátu na severu Čech. Mluví o trvalém udržování strachu a pani- ky, které má lidi držet doma. Považte, týden před volbami, které mají projít v krizovém režimu. MAGA hadr. „Já připouštím, že možné je všechno. Ale nemůžeme vyloučit ani to, že se vládě povodně náramně hodí,“ pravil tento dobrý muž, kterého nebudeme jmenovat, abychom mu neudělali ostudu. Nebo reklamu, o kterou mu běží.
Nakazit se nechali i jindy příčetní komentátoři velkých serverů. Věta jednoho z nich vejde do učebnic, i když asi ne matematiky: „Je s podivem, jak samozřejmě jsou přejímány predikce na bázi matematických modelů.“ Zazněla v pátek po poledni a uzrála jako dobře uleželý syreček za pouhých 24 hodin.
Nebo jiný velikán: „Obezřetnosti jistě není nikdy nazbyt, ale ačkoli najít hranici mezi opatrností a vyvoláváním paniky (odkazy na roky 1997 a 2002) je někdy skutečně těžké, měli bychom se o to přinejmenším poctivě snažit. Vědomé přehánění je v posledku stejný hazard s důvěrou jako úmyslné podceňování rizika.“
Vypadá to o něco chytřeji napsané, rozkladné procesy toho postu nicméně rovněž nastoupily během víkendu a učinily z něho rozteklý blábol. Snaha podržet si za každou cenu opoziční názor je jedním ze základních kamenů jistého druhu komentaristiky. Obecně se protivná společenská scéna rozdělila na dva tábory, z nichž jeden tvrdí, že vědci a politici přehánějí, druhý že nevarují dostatečně. Obě tyto antagonistické kategorie jsou navíc prostupné a mluvčí mezi nimi volně přepínají.
Jsme stále uprostřed velké vody a celkem dobře, protože nemáme na čele jitrnici, si dokážeme na základě matematických modelů i nastupující reality představit její rozsah. Co nás čeká, je zhodnotit následky i naši připravenost. Už víme, že jsme za ono čtvrtstoletí od historických povodní dokázali ujít kus cesty na poli předpovědí, leckde fungují protipovodňová opatření, jinde se naopak ukazuje, že se neudělalo nic.
Budeme mít třeba pět, možná deset i víc, možná taky míň roků na to, abychom se připravili zase líp. Všechno je to jen otázka peněz, vůle, lobbingu starostů, hejtmanů, poslanců – a většinou to funguje. S čím si ale jako společnost zatím poradit neumíme, jsou projevy toho, co jsme si dnes ukázali jako nakoukání do duše průměrného českého dezinformátora, hlupáka nebo trolla. Barák vám to nevyplaví, ale mozek trpí.