Přírodní živly jsou pro ekonomiku ničivější, než dokáže změřit HDP
Ne, hurikány ekonomice skutečně nepomáhají. Nikdo soudný si to ani nemůže myslet, je to ohromná přírodní katastrofa, ze které se stala pohroma lidská. Vždy se objeví někdo, kdo začne tvrdit, že všechna ta potřeba oprav, úklidu a nových staveb vytáhne peníze zpod matrací spořivců a roztočí kola ekonomiky. Letos to ale příliš vidět nebylo, možná se komentátoři naučili základy ekonomie, nicméně přesahů do učebnic ekonomie měly přírodní katastrofy poslední doby hned několik. Ať už šlo o jeden z největších hurikánů poslední doby jménem Milton, který před měsícem zpustošil Floridu, nebo série záplav ve Španělsku v posledních týdnech.
Vše se samozřejmě okamžitě přepočítává na HDP. Když se ekonomičtí geografové podívali na mapu Spojených států a proložili ji mapou předpokládaného průchodu hurikánu pevninou, tak spočítali, že se proběhne po 2,8 procentech amerického HDP. To není vůbec málo, a přestože to u nás nikdo přesně nepočítal, je to při letmém srovnání nepříliš daleko od toho, co jsme nedávno zažili během povodní u nás. A nikdo soudný nemůže popřít, že to byla obří katastrofa.
Jenže HDP má ten problém, že se v něm neobjeví dům, který vám vezme hurikán či velká voda. Kdybychom všichni přišli o střechu nad hlavou, a jinak se chovali stejně, HDP si toho vůbec nevšimne. Nicméně i tak je dopad na HDP vidět, protože se během přírodních katastrof tolik necestuje, nenakupuje, a vlastně ani nepracuje. Dopad bude v USA i ve Španělsku nakonec kosmetický, ale to neříká nic o zkáze, kterou katastrofy přinesly. To změřit úplně neumíme.
Avšak není to jen o těžkopádném HDP, ale také o tak zásadních věcech, jako je zaměstnanost. Ve Spojených státech jsou to u velkých hurikánů desítky tisíc pracovních míst, o která lidi přijdou, nebo se nevytvoří. To, že nevzniknou pracovní místa, je stejné, jako když zaniknou, ale je těžké to vnímat, pokud je to něco, co by jenom mohlo být, ale nestalo se to. Náklad je to tak či onak zásadní.
Jak to dopadne na nás? Už dopadlo, a to ještě dřív, než vůbec přišel americký hurikán. Protože jsou dnes trhy globální a snaží se co nejlépe odhadovat budoucnost, pohnuly se důležité komodity, jako je například ropa, a to už pár dní před katastrofou. Není tak potřeba čekat na pohromu samotnou, u ropy jsme ještě před ní viděli růst zhruba o tři procenta. Kolik z toho způsobilo čekání hurikánu a kolik vyostřená situace na Blízkém východě, to se těžko odhaduje, ale drobný dopad na ceny komodit to patrně mělo. Není to nic, kvůli čemu bychom museli utíkat v panice s kanystry na čerpací stanice, ale bez nákladů zkrátka přírodní katastrofy nejsou, a v globální ekonomice se o ně dělíme všichni.
Jedním z nejlepších způsobů, jak devastaci změřit, jsou náklady pojišťoven. Ty bude americký hurikán dle odhadů stát něco mezi 50 a 100 miliardami dolarů. To je pro srovnání u té vyšší hranice podobné jako drtivý hurikán Katrina v roce 2005, samozřejmě po očištění o inflaci. Je to tolik, že začaly dokonce mírně padat akcie pojišťoven. A i to by se mělo počítat. Ani tyto náklady ale nedokážou změřit vše, co katastrofy umí zpustošit. Ne vše je pojištěné a každý z nás, kdo někdy po řádění živlů hlásil škody, dobře ví, že to číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší.
A to jsme ještě ani nezabrousili do neměřitelných emočních nákladů a těch cynicky měřitelných. Nejenže tedy přírodní katastrofy nejsou ekonomickým stimulem, jak si občas někdo myslí, ale naopak jsou ekonomicky ještě ničivější, než jsme vůbec schopni změřit.
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha