Proč Evropa mlčí a neodpovídá na Trumpovy celní výhrůžky? Je to součást taktiky, Brusel nechce konflikt eskalovat

Na rodinnou oslavu Západu po letech opět dorazil strýček Donald. Je hlasitý, sebevědomý a neustále něco komentuje. Jeho nástup do čela největší světové ekonomiky znamená, že dosavadní pohoda je u konce. Během svého prvního dne v úřadu odstoupil od pařížské klimatické úmluvy, omilostnil útočníky na Kapitol a podepsal desítky dalších více či méně důležitých exekutivních příkazů. 

Na to, co Evropa s obavou očekávala – zavedení celoplošných 10-20procentních cel na veškeré zboží dovážené přes Atlantik – nakonec nedošlo. Trump nicméně svou hrozbu zavést dovozní cla na evropské zboží zopakoval i v den inaugurace, takže na slib daný během kampaně nezapomněl. 

Stejně jako připitý strýc na rodinné oslavě je i Donald Trump ve svých krocích nepředvídatelný. Tím způsobuje bolení hlavy všem evropským politikům, kteří aktuálně přemýšlejí nad tím, jak na jeho hrozby směrem k Evropě adekvátně reagovat. Je lepší se ozvat a jasně pohrozit odvetou, nebo bude taktičtější vyčkávat a reagovat až v případě, že se výhrůžky stanou realitou? 

Ticho po pěšině

Na první pohled se může zdát, že se evropští představitelé rozhodli pro pasivnější variantu. Trpělivě a dokola opakují, že celní válka není tou správnou cestou pro budoucnost euroatlantických vztahů. Že se dotkne všech zúčastněných a je třeba se takového scénáře vyvarovat. 

Snad nejdál došel eurokomisař pro obchod Vladis Dombrovskis, který minulý týden v Davosu po opakovaném dotazování ze strany moderátora prohlásil, že Evropa je připravena přijmout adekvátní opatření v reakci na případné zavedení tarifů ze strany USA. Jak bude taková odpověď vypadat, nicméně neprozradil. 

Chaos, nebo strategie?  

Ekonom Petr Zahradník se domnívá, že Evropská unie zatím jasně nesdělila, jaká bude její případná odpověď, z několika důvodů. Prvním je načasování. Trumpova inaugurace se totiž odehrála pouze dva měsíce poté, co v Bruselu zasedla nová Evropská komise. Ta tak nemusela mít dostatek času na jasné stanovení svých zahraničních politicko-ekonomických priorit. 

Jednání mohl podle Zahradníka zkomplikovat i fakt, že předsedkyně komise Ursula von der Leyenová se v posledních týdnech potýkala se zdravotními problémy a kolegiát eurokomisařů se tak na nějakou dobu ocitl bez vedení. 

Druhým možným důvodem je rozdílný postoj jednotlivých členských států k tomu, jak by měla evropská odpověď na Trumpovy hrozby vypadat. Pro některé z nich to není téma, protože do USA vyvážejí minimální množství zboží. Jiní, jako třeba Maďarsko nebo Itálie, zase mají k Trumpově administrativě blízko a budou se chtít vyvarovat vyjádření, která by jejich vztahy s lidmi kolem Trumpa ochladila. 

Právě osobní sympatie hrají při jednání klíčovou roli a je možné, že se americká vláda pokusí vyjednávat s jednotlivými státy zvlášť, přičemž by záleželo na tom, s kým má americký prezident a jeho okolí nejlepší vztahy. Následně by se cla zaváděla tak, aby tyto spřátelené státy nepoškodila, čímž by mohl vzniknout rozkol v už tak dost nejednotné Evropě. 

Pro starý kontinent je tak současná doba velkou zkouškou jednoty. Dobrou zprávou je, že Evropa nečeká se založenýma rukama, s čím Spojené státy přijdou. „Vláda i naši diplomaté vyvíjejí řadu aktivit, abychom zabránili celní válce,“ řekl nedávno pro e15 ministr průmyslu a obchodu Martin Vlček. 

Fakt, že evropští politici odmítají jasně říct, jak budou v případě zavedení cel reagovat, navíc neznamená, že nemají žádnou odpověď připravenou. Podle Jiřího Kozáka, náměstka českého ministra zahraničí, je to součástí taktiky, při které se Evropa snaží vyvarovat se toho, že napětí vyeskaluje v plnohodnotnou obchodní válku. 

„Pokud chceme něco úspěšně vyjednat, tak je potřeba mít vyjasněné pozice, se kterými na ta vyjednávání jdeme, a nesdělovat je předem,“ dodává Kozák. 

Zpátky do minulosti 

Domněnce, že Evropa má už svůj odvetný krok dávno připravený, nahrává i fakt, že současná situace pro ni není ničím novým. Je to sedm let, co se Donald Trump během svého prvního úřadování rozhodl zavést dovozní cla na evropskou ocel a hliník. 

Na odpověď nečekal dlouho. Evropa reagovala odvetnými cly a tehdejší předseda komise Juncker začal s Trumpem jednat ve snaze odradit ho od plánu zavést cla i na dovoz evropských automobilů. 

To se mu tehdy povedlo a výsledná dohoda zahrnovala mimo jiné závazek EU zvýšit nákupy amerického zkapalněného zemního plynu (LNG) a sójových bobů. 

Obchodní rozmíšku posléze pozastavil nástup Joea Bidena, nicméně úplné dohody se dosáhnout nepodařilo. Shodou okolností by měla být na konci letošního března automaticky zavedena pozastavená odvetná opatření EU týkající se oceli a hliníku. V té době už by Evropa měla vědět, zda Trump svému slibu americkým voličům dostojí. 

Podle evropského think-tanku Bruegel tehdy Trumpova cla vytoužený cíl nepřinesla. Snížený dovoz oceli a hliníku z Evropy sice umožnil americkým producentům zvýšit výrobu, v důsledku to ale mělo negativní dopady na americké výrobce, kteří ocel a hliník zpracovávají, a jejich prostřednictvím i na spotřebitele kvůli nižším cenám. To celé paradoxně vedlo k tomu, že se export amerických produktů z oceli a hliníku snížil. 

Ačkoliv se dnes Trump zaklíná tím, že tehdy cla americkou ekonomiku nakopla k lepšímu výkonu, podle Bruegelu za to mohly spíše jeho daňové škrty, které zvýšily rozpočtový deficit a podpořily ekonomiku prostřednictvím vyšších investic a snížených úspor. 

Zbraně a plyn 

Na rozdíl od minulých cel se tentokrát Trumpovo rozhodnutí dotkne téměř všech odvětví včetně těch, která do USA přímo nevyvážejí.  

„I když my jako ČR moc ocelových výrobků do USA nevyvážíme, tak naši odběratelé ano, a tak se ta opatření v konečném důsledku projeví i u českých ocelářů,“ říká předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová. Sama doufá, že si Trump svými prohlášeními pouze připravoval vyjednávací pozici a chce donutit Evropu k většímu dovozu z USA.

To se pravděpodobně stane a stejně jako minule se Evropa bude snažit předložit Trumpovi dostatečně atraktivní protinabídku. Ta může spočívat ve zvýšení nákupů amerického LNG, nákupu zbraní a obranných systémů nebo v intenzivnější spolupráci v oblasti energetiky, například na malých modulárních reaktorech. Další možností by bylo usnadnění dovozu amerických automobilů do Evropy, píše deník Handelsblatt. 

Celkově půjde hlavně o narovnání obchodní bilance, ve které Evropa zaostává v odběru amerického zboží. Ten činil v roce 2023 přibližně 347 miliard eur, zatímco vývoz z EU do USA dosáhl 502 miliard eur. Trochu stranou zůstává fakt, že vývoz služeb z USA do EU byl ve stejném roce přibližně 396 miliard eur, přičemž dovoz dosáhl „pouze“ 292 miliard eur.

Evropa na prvním místě?

Ať už jednání dopadnou jakkoliv, Evropa bude muset mít v záloze i odstrašující nástroj v podobě odvetných cel. Evropský think-tank Bruegel ve své studii zabývající se dopady cel navrhuje takzvaný negativní seznam – tedy 10–20procentní cla na veškeré americké produkty dovážené do EU. 

Výjimku budou tvořit strategické produkty, na nichž je EU silně závislá. Tento přístup podle Bruegelu zajistí, že hrozba odvetných opatření EU bude dostatečně silná, aby Trumpa účinně odradila. 

Příprava evropské odpovědi na hrozbu Trumpových cel spadá do gesce dvou klíčových eurokomisařů. Prvním je Stéphane Séjourné, nováček v Evropské komisi, avšak zkušený politický stratég s úzkými vazbami na francouzského prezidenta. Druhým je ostřílený vyjednávač Maroš Šefčovič, dlouholetý představitel Bruselu v obchodních a geopolitických otázkách.

„Reakce bude záležet na těch, kdo mají v této věci rozhodovací pravomoc. Očekávám, že nějakou podobu evropské odpovědi uvidíme brzy – alespoň v to doufám,“ komentuje situaci analytik Zahradník.

Opatrnost evropských představitelů může být součástí širší strategie: neeskalovat konflikt a nevyprovokovat Trumpovu administrativu k nevyzpytatelným krokům. Přesto mezi evropskými občany sílí obavy, zda EU dokáže ochránit jejich zájmy před negativními dopady amerických cel. Zatímco v Bruselu se rozhoduje v úzkém kruhu, veřejnost zůstává často v informačním vakuu. Shoda analytiků každopádně panuje na tom, že pokud chce unie posílit svou důvěryhodnost a autoritu v očích Evropanů, bude muset projevit větší rozhodnost – a dát najevo, že nehodlá pouze pasivně přihlížet.

Zdroj Zde