Rakušané už nás začínají brát na milost. Co jim na Češích vadilo?
Při složitosti současných mezinárodních vztahů se to může zdát jako marginálie. Ale není. Po třech desetiletích váhání začínají sousední Rakušané ve větší míře objevovat Českou republiku. Předtím se k ní chovali velmi odtažitě.
Od roku 1990 řeší různí zástupci cestovního ruchu jednu zapeklitou záhadu. I když jsou Rakušané (stejně jako Němci, Poláci a Slováci) přímými sousedy Čechů, jejich zájem navštívit zemi, se kterou kdysi sdíleli jednu monarchii, byl donedávna minimální.
Ještě v roce 2019 u nás přespalo za celý rok jen 284 000 Rakušanů, což naše přímé sousedy řadilo z hlediska zahraniční návštěvnosti až na 12. (!) místo mezi cizími národy. Slováků k nám tehdy – pro srovnání – přijelo 749 000. A nejen to.
Návštěvnost Česka ze strany jižních sousedů roky stagnovala a nepomáhaly tomu ani opakované marketingové kampaně přímo ve Vídni. Jako by se Rakušané do Česka báli. „Popravdě, už nevíme co s tím,“ řekl mi už v roce 2011 Petr Kratochvíl z agentury CzechTourism.
Kromě nízké návštěvnosti tady byl navíc pro Čechy těžko pochopitelný fenomén: Rakušané, kteří žijí poblíž českých hranic, a přitom v Česku nikdy nebyli. Ani jednou.
Osobně znám třeba v dolnorakouském Gmündu (přímo na hranicích) hned několik místních obyvatel, kteří neměli nikdy potřebu ujít těch 200 metrů přes hraniční přechod, a alespoň na pár minut se podívat do země, již kdysi od Rakouska oddělovala železná opona. Na otázku, proč je to neláká, odpovídají pokrčením ramen a slovy „možná někdy“.
Podivné je to i v Horních Rakousích. V jednom z průzkumů veřejného mínění z roku 2008 se tehdy celá čtvrtina obyvatel Horních Rakous přiznala k tomu, že nikdy nebyla Česku. Od té doby takových lidí určitě ubylo, ovšem těch, kteří nikdy nepřekročili severní hranici, zůstává stále hodně. To je v opačném směru něco zhola nemožného.
V Rakousku byl každý
Například v Českých Budějovicích, kde bydlím, neznám vůbec nikoho, kdo by se alespoň jednou nepodíval do Rakouska. Většinou tam navíc lidé jezdí pravidelně. Za lyžováním, turistikou, památkami, za nákupy.
V roce 2023 přespalo v Rakousku 1,16 milionu Čechů, tedy čtyřikrát více než Rakušanů v Česku. Přestože je Rakousko – zejména kvůli Alpám a Vídni – obecně jednou z turisticky nejatraktivnějších zemí Evropy, takový nepoměr ve vzájemné návštěvnosti dvou sousedů je v Evropě velmi neobvyklý.
Proč? Slavný rakouský (dnes už bohužel zesnulý) rakouský novinář českého původu Gustav Chalupa mi už před lety řekl, že za tím možná stojí obecné vnímání Čechů ze strany Rakušanů. I když má řada obyvatel Rakouska české kořeny, v obecném povědomí u nich mají Češi pořád ještě pověst jakýchsi zrádců monarchie, kteří se chlubí cizím peřím.
Na jednu stranu totiž o časech života v monarchii hovoří jako o době temna a útlaku, na druhé straně se turistům rádi vychloubají památkami, které vznikly v Česku právě v této době. A těch je většina. Podle Chalupy to byl možná dlouhou dobu jeden z důvodů negativního vnímání Česka ze strany některých Rakušanů, který se projevuje i v cestovním ruchu.
Spor o Temelín
Někteří čeští sociologové zase tvrdí, že určitá averze či přezíravost, se kterou někteří Rakušané přistupují k Česku (i jeho možné návštěvě) pochází z doby, kdy se do Rakouska stěhovala řada Čechů za prací. „Antičeský pel trvá u Rakušanů už od 19. století. Jsme pro ně národ slouhů a podomních prodejců,“ řekl už dříve sociolog Daniel Kunštát.
Za relativně malým zájmem obyvatel Rakouska o návštěvu Česka může být podle některých odborníků i vleklý spor o jadernou elektrárnu Temelín.
Ať už byly ale pravé důvody jakékoliv, agentura CzechTourism hlásí příznivou zprávu.
Vítejte Rakušané!
Po dlouhých letech turistické stagnace se v česko-rakouských vztazích, tedy alespoň podle výsledků návštěvnosti, začalo blýskat na lepší časy. Důležitým přelomem byla, jak se zdá, covidová pandemie. Zatímco během ní návštěvnost Rakušanů v Česku z pochopitelných důvodů prudce poklesla (stejně jako opačným směrem), po „covidu“ jako by Rakušané prozřeli a vzpomněli si, jak říkával prezident Masaryk, že snad každý Čech má přece tetu ve Vídni.
„Vidíme jasně vzrůstající trend. Zatímco v roce 2019 přijelo do Česka 285 457 Rakušanů, loni se pro návštěvu rozhodlo 319 450 cestovatelů z této země,“ řekl INFO.CZ ředitel České centrály cestovního ruchu (CzechTourism) František Reismüller. Je to poprvé, co rakouská návštěvnost České republiky překonala třistatisícovou hranici.
Navíc to vypadá na další pokračování příznivého trendu. Už za první tři čtvrtletí letošního roku totiž přespalo v některém z ubytovacích zařízení v Česku 285 215 občanů Rakouska, což představuje nejen takřka desetiprocentní meziroční nárůst, ale také předčasné dosažení návštěvnosti z posledního předcovidového roku. S největší pravděpodobností padne tedy letos i absolutní rekord v počtu rakouských návštěvníků České republiky.
Co to znamená? Možná nic jiného než to, že svůj „ostych či strach“ z návštěvy sousední, dříve totalitní země, ztratí nakonec i ti Rakušané, kteří se za celých třicet let ani jednou neodvážili překročit hranici. I když bydlí přímo vedle ní.
