Skončí v roce 2025 válka na Ukrajině? Jak vysokou cenu bude muset Kyjev za mír zaplatit?
Patrně nikdo nevěří tomu, že Trump po svém nástupu do funkce 20. ledna zajistí mír do 24 hodin, jak původně sliboval. Realističtější je mnohem delší časový úsek, do roční lhůty by se však vejít mohl. „Opravdu věřím, že se to během několika příštích měsíců vyřeší. Jediný člověk, který to může udělat, je prezident Donald Trump a udělá to. Už je nebaví se navzájem zabíjet,“ řekl v rozhovoru pro Fox News budoucí americký zmocněnec pro válku na Ukrajině Keith Kellogg.
Bude Trump se svým mírovým plánem úspěšný?
Důvodů, proč by Trump mohl být se svou iniciativou uspět, je několik. Především se zdá, že Kyjev jeví ochotu k rozhovorům. „Na naší straně musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že tato válka skončí příští rok diplomatickými cestami,“ slíbil před pár týdny prezident Volodymyr Zelenskyj. Kyjev už také dopřed vede s Trumpovým týmem jednání. Vůli k jednání o kompromisu ještě před Vánočními svátky vyjádřil též diktátor Vladimir Putin.
Odborníci míní, že pod tlakem je i Rusko, které válka na Ukrajině vyčerpává a Moskva tak není schopná účelně hájit své zájmy jinde, například v Sýrii. Navíc má značné hospodářské potíže, na zemi dopadají západní sankce, rubl vůči dolaru v posledních měsících oslaboval, inflace roste, firmy si stěžují na vysoké úrokové sazby, některé sektory strádají kvůli nedostaku zaměstnanců.
Objevují se názory, že i růst tažený válečnou výrobou brzy narazí na svůj strop. Představitelé ruských firem se začínají ozývat a obávají se vlny bankrotů. Náklady Kremlu na válku navíc stále rostou, ve třetím čtvrtletí dosáhly rekordních 43 miliard dolarů. Částečně za to mohou stoupající odměny vojákům.
Je přitom zřejmé, že i Rusko bere Trumpovy plány vážně a snaží se za každou cenu ještě na poslední chvíli co nejvíce postoupit v Donbasu a zároveň vytlačit Ukrajince z Kurské oblasti. Otázkou je, co se stane, pokud se Kyjev nebude chtít smířit s podmínkami míru. Od Trumpa se další pomoc napadené zemi příliš očekávat nedá. Nad podporou ze strany Evropy rovněž visí řada otazníků. Ukrajinský ministr financí Serhij Marčenko ale tvrdí, že Kyjev má dost výzbroje a prostředků na to, aby se bez americké asistence bránil Rusku přinejmenším do poloviny roku.
Bude se muset Ukrajina vzdát svých území?
Kolem Trumpových plánů stále není jasno, i když se v médiích neustále objevují nové a nové informace, jak bude „jeho mír“ vypadat. Tyto spekulace nejspíš svědčí o tom, že samotný budoucí prezident si ještě neujasnil, jak bude k záležitosti přistupovat, a lidé z jeho okolí mají protichůdné názory. Jisté je, mírové rozhovory se povedou kolem dvou klíčových témat: územních ústupků Ukrajiny a bezpečnostních záruk.
Jakkoli se Kyjev v minulosti zdráhal vzdát Krymu a Donbasu, realistické je, že pokud bude chtít uzavřít mír, bude se muset smířit se ztrátou části svého teritoria. O tom, kolik bude muset obětovat, rozhodne řada faktorů – především pak aktuální stav na bojišti v době vyjednávání. Trump totiž pravděpodobně navrhne hranici podél frontové linie.
Rusko ovládá zhruba pětinu Ukrajiny, ale žádnou z ukrajinských oblastí nemá pod kontrolou zcela, i když v případě Luhanské k tomu nemá daleko. Není proto vyloučené, že se Kyjev bude snažit některá území vyměnit, a to i případně za své zisky v Kurské oblasti, aby měl pod svou správou ucelené oblasti.
Nedávný průzkum Kyjevského mezinárodního ústavu sociologie navíc ukazuje, že Ukrajinci lépe ponesou ztrátu Krymu a Donbasu, než částí Záporožské, Chersonské či Charkovské oblasti. Podíl lidí, kteří jsou svolní k územním ústupkům, v posledních dvou letech vzrostl.
Vstoupí napadená země do NATO?
Ještě citlivějším tématem případných mírových rozhovrů budou bezpečnostní záruky. Kyjev Moskvě nevěří a obává se, že příměří jí může sloužit jako příprava na nový vpád. Pokud nebude mít od Západu slib ochrany před další agresí, nebo bude dokonce nucený k neutralitě, bude takový mír připomínat neúspěšné Minské dohody po anexi Krymu a ruské podpoře ukrajinského separatismu v roce 2014.
Kyjev varuje i před zárukou v podobě obdoby Budapešťského memoranda z roku 1994, v němž se Rusko, USA a Británie mino jiné zavázaly ctít ukrajinskou celistvost výměnou za to, že se Kyjev vzdá jaderných zbraní. „Nesplnilo svůj účel jako bezpečnostní garance naší země a prostředek ochrany naší územní celistvosti a suverenity. Takové chyby už nesmíme dovolit. V důsledku toho je jedinou účinnou zárukou pro Ukrajinu členství v NATO,“ prohlásil v půlce prosince šéf ukrajinské diplomacie Andrij Sybiha.
Ukrajina však nemá příliš velkou naději na to, že se v alianci najde dostatečná vůle k jejímu přičlenění. Mnohem pravděpodobnější je, že Trump bude prosazovat ideu, aby ukrajinskou bezpečnost do budoucna nějakým způsobem zajišťovaly evropské země. V současnosti se diskutuje i o tom, že by mohli jejich vojáci působit přímo na místě.
Jak si na tom po třech letech války stojí ukrajinská ekonomika?
Válka na ukrajinskou ekonomiku těžce dopadá, ale ne tolik, jako na počátku. Zatímco v roce 2022 se HDP země propadl o 29 procent, v roce 2023 se zvedl o 5,3 procenta a v posledním roce do listopadu povyskočil o čtyři procenta. „Tahouny ekonomického růstu v roce 2024 byly sektory dopravy a stavebnictví, zpracování a domácí obchod,“ uvedla ministryně hospodářství Julia Svyrydenková.
Roli podle ní však sehrály i různé vládní podpůrné programy a také nákupy ukrajinského obranného průmyslu, které podnítily růst ve strojírenství. Rozmach podle Svyrydenkové umožnily i import elektřiny a těžba z nových plynových vrtů. Pro zemi je také dobré, že se jí i přes ruské úsilí daří vyvážet zemědělské produkty přes Černé moře. Nyní po pádu režimu Bašára Asada dokonce plánuje nahradit Moskvu v zásobování Sýrie.
“Ukrajina nás znovu a znovu překvapuje tím, jak je odolná. Například čísla exportu výrobců automobilových komponentů na západní Ukrajině jsou prostě neuvěřitelná,„ řekl v půlce prosince agentuře Ukrinform Gabriel Felbermayr z rakouského Ústavu hospodářského výzkumu (WIFO). Zdůraznil však, že klíčovou pro Kyjev zůstává zahraniční asistence.
Ukrajinský byznys se během války samozřejmě potýká s řadou problémů. Patrně největší je nedostatek personálu, protože část lidí odešla do armády a další do zahraničí. Muže nyní na některých pozicích nahradily ženy. Honba za pracovníky pohání nahoru mzdy, firmy se také snaží automatizovat svou výrobu a služby. Po skončení války by se ale měla vrátit část lidí z fronty i ciziny. V EU jsou více než čtyři miliony osob s dočasnou ochranou před ruskou agresí. Některé země by tak mohly ztratit žádané pracovníky, jen v Česku pracuje na 150 tisíc ukrajinských uprchlíků.
Odborníci každopádně míní, že základem budoucího zotavení země, která nejspíš přijde o řadu velkých průmyslových podniků, se stane malý a střední byznys. Většina těchto firem totiž i ve válečných podmíkách našla cestu, jak obnovit svůj provoz. „Zdá se, že ukrajinské orgány si uvědomují zásadní roli, kterou hrají malé a střední podniky. V srpnu 2024 byla schválena národní strategie rozvoje tohoto sektoru, přičemž byla představena řada jednotlivých programů, které umožňují přístup ke grantům, dostupným půjčkám a pojištění válečných rizik,“ napsal pro think tank Atlantic Council Anton Waschuk z Ukraine-Moldova American Enterprise Fund.
Co od Ruska čekat po konci války?
Další ruské plány se budou určitě odvíjet od výsledku války, vyčerpanosti agresora a domácího politického vývoje. Západ ale znepokojuje fakt, že Kreml často podával boje na Ukrajině jako svůj střet s ním. Navíc panuje podezření, že provádí v Evropě řadu sabotáží včetně poškozování podmořské infrastruktury a žhářských útoků. Rostou tak obavy, že nepřátelství mezi Západem a Ruskem se dostalo do bodu, z něhož už je návrat obtížný.
O možném budoucím střetu v posledním roce seriózně hovoří evropští politici i odborníci. „Kremelská válečná mašinérie se na Ukrajině nezastaví. Dalším cílem je NATO, pravděpodobně v pobaltských státech,“ tvrdí kupříkladu ve své analýze Edward Lucas ze Střediska pro evropskou politickou analýzu (CEPA). Hodně se také hovoří hrozícím konfliktu v Arktidě.
Experti se přitom domnívají, že Moskva bude potřebovat k případnému útoku několik let na obnovu výbroje a načerpání sil. Doporučují, aby Evropa tohoto času co nejlépe využila k posílení vlastní bezpečnosti a zejména se soustředila na ochranu malých pobaltských států. Měla by si podle odborníků také uvědomit, že Rusko nejspíš v případném konfliktu nebude samotné, ale bude se moci spolehnout na pomoc některých zemí, především Číny. Největší západní slabinou je ale hrozící nejednota NATO a možná neochota aliance reagovat na ruské provokace.
Podle jiných názorů se ale Kreml bude bát na NATO přímo udeřit a bude se spíše soutředit na konsolidaci svého vlivu mezi postsovětskými zeměmi, především v Moldavsku, Gruzii a Arménii. V první části války se kupříkladu objevily spekulace, že Kreml chce pozemní koridor do Podněstří, plán ale selhal na ruské neschopnosi dobýt Oděsu. Na tom, kolik ukrajinského území Moskva nakonec získá a jestli Kyjev dostane garance, tak může záviset i moldavská bezpečnost.
Zároveň se nedá vyoučit, že některé země budou naléhat na poválečnou normalizaci vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Tahounem této iniciativy by mohlo být Maďarsko a tlak na zrušení sankcí a obnovu obchodní spolupráce by mohl vzsrůst, pokud na kontinentu dále posílí pravicově populistické strany.
