Tři tisíce kamionů na dálnicích. Jak vláda hodlá zachránit Moravu bez nafty

Letos v  květnu jsme si připomněli 75. výročí konce leteckého mostu do Západního Berlína, kdy téměř rok nad Evropou létaly pohonné hmoty nejen v nádržích letadel, ale také v barelech v nákladních prostorech. Létat s jakoukoli tekutinou je samozřejmě nesmírně drahé kvůli její tíze, a tak to bylo možné jen v nejvyšší krizi.

Česká vláda je připravena spustit podobnou monstrózní akci. Poprvé za 75 let budou zase Evropou cestovat obří konvoje nafty a benzínu, jen aby zásobily odříznutou oblast, které tyto komodity budou chybět, a nelze je tam dopravit jinak. Odhaduje se, že do Berlína v  letech 19481949 přilétalo zhruba dva tisíce tun benzínu a nafty denně. Stejný objem do Česka dnes proudí ze Slovenska. Jde hlavně o naftu, na jejíž produkci se v rámci československé dělby práce specializovala Bratislava, a  Česko v  ní dodnes není soběstačné.

Doprava cisternami po jednotlivých vědrech

Zůstává tak jediný rozdíl mezi dneškem a  berlínským leteckým mostem. Nafta teď bude jezdit cisternovými konvoji po dálnicích, létat asi nebude. I když kdo ví, v jakém stavu budou v zimě dálnice, i na létání může dojít. Je to absurdní, cisterny mají sloužit k  zavážení jednotlivých čerpacích stanic, a  ne k  přepravě velkých objemů nafty na dlouhé vzdálenosti mezi skladovacími nádržemi. Na takovou dopravu tekutin vymysleli produktovody a  čerpadla již staří Asyřané v  9. století před naším letopočtem. K  nám takové produktovody vedou právě ze Slovenska. Ale pokud chce nyní česká vláda chybějící naftu dopravovat „po jednotlivých vědrech“ cisternami, vrací nás technologicky ne o 75 let, ale o tři tisíce let zpátky.

Na Moravu, kterou vláda od nafty odřezává, je to těmi produktovody ze Slovenska doslova co by kamenem dohodil. Namísto toho teď bude až dva tisíce tun nafty a benzínu denně jezdit dlouhou cestou po silnici nebo kolejích od Děčína přes Prahu a Pardubice směrem na Olomouc po stále nedokončené dálnici. Každý měsíc tři tisíce kamionových cisteren, nebo šedesát plně naložených vlaků. Naprosto nesmyslně, s velkou zátěží pro životní prostředí ve zplodinách a hluku, namísto levné, ekologické a tiché podzemní trubky.

A proč vlastně vláda na začátku prosince odřízla Moravu od benzínu, a zejména nafty a musí ji takto složitě zásobovat? Jen kvůli lacinému gestu, které chce napsat na billboardy po celé zemi. Že se (napůl) odřezáváme od ruské ropy.

Na ruskou ropu má Česko nyní spolu s  ostatními postkomunistickými zeměmi bez moře dvě výjimky. Říkejme jim velká a malá. Velká nám dovoluje dovážet ruskou ropu, dokud se nebudeme schopni uzásobit tou neruskou. Ropovod pod Šumavou do Německa je dostatečně silný, ale na jeho druhém konci pro nás není dostatek ropy. Ale skvělá práce státního podniku MERO dokázala zajistit zvýšení kapacity ropovodu TAL pod Alpami z  Terstu, takže už někdy příští rok budeme schopni se definitivně odříznout od ruské ropy. Vláda se tak těší, že se pak od velké výjimky odhlásí – a namísto tří zemí v ní zbudou již jen dvě. Slovensko a Maďarsko se zatím ropovodem Adria z chorvatského Krku neuzásobí – zvyšování kapacity tam jde pomalu. Nezbývá než doufat, že až se česká vláda od velké výjimky odhlásí, neohrozí to ochotu EU pokračovat v ní pro zbylé dvě země.

Ale hlavně že Česko bude mít dost ropy. Nebude mít ale ani pak dost nafty. Jednou v budoucnu ji Kralupy a Litvínov vyrobí dostatek i z ropy z TALu, ale zatím tam podle všeho nejsme. Zatím potřebujeme naftu i ze Slovenska, zejména pro Moravu. Ta je nyní z 50 procent zásobena slovenským produktovodem – ale na tuto naftu potřebujeme tu druhou malou výjimku: ne na ruskou ropu, nýbrž na výrobky z ní. A tato výjimka vypršela právě 5. prosince.

Že zatím stále nebyla prodloužena, by nás nemuselo děsit. Loni byla o rok prodloužena také až několik dní po vypršení. Krátkodobě se dá brát ze strategických naftových rezerv státu, takže jsme to loni u čerpacích stanic nepocítili. Letos se o  prodloužení výjimky za 5. prosinec bude také jednat – ale i když pro to v EU celkem slušná podpora je, Česko o prodloužení vůbec neusiluje, případně chce dokonce hlasovat proti. Jediný myslitelný důvod je ten, že chce po neprodloužení výjimky zase na předvolební plakáty po celé zemi ještě před Vánoci napsat, že se „už napůl odřízlo od ruské ropy, a po novém roce se odřízne i od druhé půlky“.

Otevřená vrátka pro strýčka

Příhodu Toto odříznutí Moravy od slovenské nafty by ale byl ekonomický a ekologický zločin. Jistě, nakonec by se asi Morava naftou nějak zásobila, jsou tu opět státní rezervy. Další část chybějící nafty by mohla pokrýt i zvýšená výroba v Kralupech a Litvínově, pokud má teď zrovna kapacitu navíc. Pokud tedy se najde dost ropy pro Česko na německé straně šumavského ropovodu ještě před zkapacitněním TALu. To vše by ale jen znamenalo, že těch zbytečných kamionů s naftou navíc by na našich silnicích bylo o něco méně než tři tisíce měsíčně.

Zodpovědná vláda by ale nespoléhala na taková „pokud“. Zvlášť když jde o  něco, co ona sama považuje za „strategickou infrastrukturu“, a  zaměstnancům v  ní nedovolí vzdálit se od svých pracovních notebooků na více než dva metry. Zodpovědná vláda nechá otevřená vrátka pro strýčka Příhodu, než by se zapsala do dějin opakováním Západního Berlína. Zodpovědná vláda tak bude aspoň na straně unijního úsilí o  prodloužení výjimky, ne na straně proti. Vždyť ji to nebude nic stát. Ba naopak, její národ ušetří za dražší dopravu nafty.