Trump nechce, aby o úspěchu elektroaut rozhodovali úředníci. Evropa by měla udělat totéž, dokud není pozdě

Velkolepě ovládnout Grónsko, na sílu přejmenovat hory i zálivy a s potutelným úsměvem emitovat co možná nejabsurdnější „shitcoiny“. Není divu, že v záplavě mediálně vděčných záměrů či úkonů, které činí staronový prezident USA Donald Trump, zapadl jeden méně bombastický. Fosilní ekonomiku vzývající Trump totiž zostra šlápl na brzdu amerického příklonu k čistě elektrickým vozům. Jakkoliv má 78letý republikán rezervy v budování obrazu široce uznávaného státníka, v jeho racionálnějším přístupu k mobilitě by se mohla Evropa inspirovat. Tedy dokud ještě může.

Krátce po inauguraci Trump zrušil příkaz svého předchůdce Joe Bidena z roku 2021, který dával Spojeným státům za cíl, aby bylo alespoň každé druhé osobní auto prodávané v USA elektrické, a to nejpozději do roku 2030. Zvolená meta měla podporu nejen amerických automobilek, patrně i proto že nebyla závazná. Trump rovněž zastavil rozdělování nevyčerpaných vládních prostředků ve výši pěti miliard dolarů, které byly určeny na posilnění sítě dobíjecích stanic. Jeho administrativa také zváží ukončení federálních dotací (tax credits) na nákup elektromobilů.

„Spojené státy nebudou sabotovat svůj vlastní průmysl, zatímco Čína beztrestně znečišťuje,“ prohlásil Trump během inaugurační ceremonie v Capitol One aréně, kde před zraky svých fanoušků jen několik chvil po převzetí funkce podepsal řadu exekutivních příkazů. Paradoxně tak činil v hale, kde je obvykle za hlavní hvězdu Alexandr Ovečkin, ruský kapitán hokejového Washingtonu Capitals a osobní přítel ruského prezidenta Vladimira Putina.

Trump příkazy stvrzoval tradičně velkým podpisem psaným černým fixem. Použité fixy poté rozházel do nadšeného publika. Podobně nekompromisně by měla i Evropská komise vyházet tu část legislativy, která je v otázce elektromobility nejen nesmyslně ambiciózní, ale dokonce škodlivá, až nebezpečná.

Rozhoduje úředník, ne zákazník

Připomeňme si realitu. Za celý loňský rok se na trzích Evropské unie prodalo 10,6 milionu nových osobních automobilů, přičemž podíl těch ryze elektrických činil 13,6 procenta, uvádí Evropské sdružení výrobců automobilů. Pro zajímavost: V Česku podíl „elektrik“ dosahoval necelých pěti procent. V současnosti stále platný plán Evropské unie přitom počítá s úplným zákazem prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035.

„Je to poprvé, co o vývoji technologií nerozhoduje zákazník, ale úředník,“ naříkají shodně kapitáni nejen českého autolandu. Plán Evropské komise nepromlouvá „jen“ do pouhých deset let vzdálené byznysové reality, ale už do té nanejvýš aktuální.

V době, kdy komise kreslila dynamicky rostoucí křivku v unii prodávaných elektromobilů, zapomněla na drobný detail – peněženku zákazníka. Patrně by se to komisi nestalo, kdyby více naslouchala samotným automobilkám. Těžko jí však vyčítat odtažitější vztah k partnerovi, který tvrdí, že s kouřením přestal a v osamění za domem si tuze rád připálí. Připomínkou budiž aféra Volkswagenu Dieselgate.

16 miliard eur na pokutách

Ale zpět k elektromobilům – jejich prodej letos ani zdaleka nedosáhne oné dynamické křivky namalované komisí. Důsledkem budou emisní pokuty výrobcům. Automobilky tvrdí, že jen letos na nich mohou zaplatit zhruba šestnáct miliard eur. Balík, který by nepochybně bolel i v době jejich prosperity, natož v současnosti.

Evropské automobilky jsou tak paradoxně nuceny řešit nastalou situaci mimo jiné tak, že i od čínských a amerických automobilek nakupují emisní povolenky. Ne, tohle skutečně není přístup „Europe first“.

Na druhou stranu – EU není ani přísným ministrem financí Louisem de Funèsem, který v geniálním snímku Pošetilost mocných objíždí španělské vesnice a nesmlouvavě vybírá daně. Tedy není jen drábem, který by házel klacky pod nohy. EU pumpuje obrovské prostředky do dotací a příspěvků, kterými chce obchod s elektrickými automobily rozproudit.

Ostatně bylo to ministerstvo průmyslu a obchodu, které zprostředkovalo tyto peníze českým zákazníkům, a zafungovalo tak jako hlavní motor prodejů „elektrik“ v loňském roce. Že z dotací těžila zdaleka nejvíc hlavně americká Tesla, ponechme nyní stranou.

Dotace nejenže křiví trh, také ho ale činí – i pro samotné automobilky – nepředvídatelným. Jako dobrý příklad posloužilo Německo, jehož vláda ukončila podporu dříve, než se čekalo, a odbyt bateriových aut šel výrazně dolů – v době, kdy se čekal dynamický růst. Dosavadní nastavení dotací zároveň nahrává jen finančně silným zákazníkům, kteří si mohou vůz, jehož hodnota obvykle začíná na vyšších stovkách tisíc, dovolit.

Stejně jako nejsou prodeje elektromobilů tak vysoko, jak se předpokládalo, ceny baterií neklesly tak, jak se doufalo. Naopak dál trvá asijská dominance v byznysu s bateriemi. I ty pod podlahou škodováckých enyaqů na sobě mají mocnou čínskou zkratku CATL. Nic na tom nezměnil ani evropský projekt Northvolt. Tento švédský výrobce baterií požádal o bankrotovou ochranu před věřiteli.

Elektromobily jsou skvělá technologie

Bylo by chybou nedržet krok s moderními trendy, technologiemi nebo se nesnažit přispět k životnímu prostředí, respektive mu méně škodit. Evropské automobilky zaspaly a ztrátu na konkurenty z Asie i Ameriky musejí dohnat. Čistě elektrické vozy vnesly do celého odvětví úplně novou a velmi užitečnou perspektivu, jak nad mobilitou přemýšlet. Jak z pohledu používání vozu, tak třeba z pohledu designu a mnoha dalších. Je fascinující pozorovat rychlý rozvoj této technologie, kterému nelze nepřát úspěch.

Kdo by raději neplatil zlomek nákladů za nabíjení levnou elektřinou oproti dražšímu čerpání fosilních paliv. Hlučný motor a tučné účty za časté návštěvy servisu by také postrádal jen zarytý masochista. Přechod ze spalovacích vozů k elektrickým však musí být přirozeně postupný a preference zákazníka neignorující. Jakkoliv je Trumpův postup vůči spalovacím a elektrickým vozům nedokonalý, v racionálnějším přístupu by se mohla Evropa inspirovat.