Vláda chce dostat Česko mezi deset nejbohatších zemí. Rozpočet jde ale opačným směrem

Vládní hospodářská strategie z letošního října slibuje do roku 2040 dostat Česko mezi deset ekonomik s nejvyšším HDP na hlavu. Jedním z hlavních nástrojů mají být investice do vzdělávání, výzkumu a vědy. Do školství příští rok opravdu podle schváleného rozpočtu zamíří o skoro 22 miliard korun víc než loni a výdaje na vědu, výzkum a inovace meziročně vzrostou o 3,7 miliardy. Jenže ekonomové upozorňují, že tyto hodnoty jsou pouze nominální – do vzdělávání a inovací tak příští rok reálně meziročně zamíří méně peněz, což nechává velké plány růstu ekonomiky jen na papíře. 

„Cíl hospodářské strategie dostat Česko do roku 2040 mezi deset zemí s nejvyšším HDP na hlavu je rozhodně ambiciózní, ale není úplně nerealistický,“ myslí si ekonom Libor Dušek. Současně ale dodává, že to nepůjde bez reforem a hlavně bez vyšších investic do lidského kapitálu a do vědy. „Rozpočtová realita posledních let přitom jde opačným směrem. Veřejné výdaje na vědu a výzkum jako podíl k HDP dlouhodobě klesají a jsou výrazně pod průměrem EU,“ dodává a současně připomíná výrok premiéra Petra Fialy, že by si Češi brzy mohli sáhnout na německé mzdy. V Německu jde přitom do vědy a výzkumu míří skoro dvojnásobný objem peněz a podobně jsou na tom podle Duška i výdaje na vysoké školství. 

Resort financí trvá na tom, že rozpočet tak, jak ho schválili poslanci, míří směrem k naplňování hospodářské strategie a vláda se dál drží svých priorit. „A to včetně posílení výdajů na vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace, včetně zvýšení prostředků pro vysoké školy,“ vyjmenovává Ondřej Macura z tiskového oddělení ministerstva. Rozpočet podle něj odráží i další priority vlády, „především její konsolidační úsilí nebo rekordní investice“. 

Za víc peněz toho pořídíme méně

Investice letos opravdu rekordní budou. Jak ale upozorňují ekonomové, jde pouze o nominální hodnoty. „Přitom od roku 2021 do roku 2025 tu máme kumulovanou inflaci 33 procent,“ upozorňuje ekonom Dušek. Nárůst výdajů tak podle něj zatím reálně nezvládá dohnat předchozí pokles, který způsobila inflace. Například do fondu dopravní infrastruktury zamíří letos 160 miliard korun, v roce 2021 to bylo 132 miliard korun a jde tak o nárůst o 21 procent. Aby ale mohla vláda reálně investovala stejné prostředky jako před třemi lety, potřebovala by podle Duška ještě přibližně 16 miliard korun. 

S tím, že schválený státní rozpočet opravdu počítá s investicemi do budoucna, souhlasí ekonom Petr Janský. I on ale dodává, že navýšení rozpočtu pro oblast školství je pouze nominální. Navíc veřejné výdaje na vědu a výzkum podle něj rostou poměrně méně než celý rozpočet. 

Veřejné peníze lákají ty soukromé

Jak přitom ukazují poslední data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), právě veřejné investice do vědy a výzkumu se během pěti let promítnou v HDP deseti až patnáctinásobně. Jedna z autorek studie, ekonomka Mariana Mazzucato, navíc zdůrazňuje, že veřejné investice přitahují ty soukromé. Pokud tedy státy vytvoří přívětivé investiční prostředí a samy do výzkumu vloží peníze, zvýší investice i soukromníci. „Navíc bez strategických veřejných zásahů by mnoho inovací a ekonomických průlomů nebylo možné, protože soukromý sektor sám není ochoten nést rizika velkých průkopnických projektů, například internetu, GPS či solárních panelů,“ dodává ekonom Jakub Komárek.

Ačkoliv podle dat Světové organizace duševního vlastnictví v Česku celkově roste objem peněz ve vědě a výzkumu, hlavní roli stále hraje soukromý sektor. Veřejná podpora letos dosahovala pouze 62 procent průměru Evropské unie. Česko si alespoň v inovativnosti polepšilo o jednu příčku. Z 31. místa poskočilo na 30. 

Školství si nepolepší ani příští rok

Jednou z hlavních priorit současné vlády mělo být školství, rok před volbami ale nejen mezi učiteli panuje rozhořčení. Ze slibovaných 130 procent průměrné mzdy letos v prvním pololetí dostali učitelé 107,7 procenta. A nejde jen o mzdy.

Vláda slibovala výdaje na školství na úrovni zemí OECD – Česko přitom na školství dává 4,1 procenta HDP a zaostává tak za průměrem. Aby mohla vláda podle ekonomů z PAQ Research sliby splnit, musela by najít dalších 65 miliard korun. „Českému vzdělávání se nedostává dost peněz na platy učitelů, podporu znevýhodněných dětí nebo modernizaci zastaralé soustavy středních škol,“ vyjmenovává ekonom Václav Korbel. 

Do školství má v roce 2025 zamířit ze státního rozpočtu téměř 291 miliard korun. „Dobrá zpráva je, že státní rozpočet po několika letech zastavuje pokles intenzity veřejných školských výdajů. Horší zpráva je, že se tím pouze zastaví několikaletý pokles intenzity výdajů na úrovni znatelně pod úrovní průměru zemí Evropské unie,“ hodnotí ekonom z CERGE-EI Daniel Münich.

A problém podle něj opět nastane v dalších letech, protože střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2026 a 2027 nepočítá s růstem nominálních mezd kolem pěti procent ročně, ani s inflací dvě až tři procenta ročně. „To při školském rozpočtu téměř 300 miliard korun představuje chybějících zhruba 15 miliard na rok 2026 a 30 miliard na rok 2027,“ dodává. Argumentaci střednědobým výhledem ale zatím ministerstvo školství odmítá: „Pro finální podobu návrhu bude klíčový aktuální vývoj růstu HDP a příjmů státního rozpočtu,“ napsal resort na dotaz, jak se staví k obavě ekonomů o udržitelnost financování během následujících dvou let. 

Mozkovna bez investic bude dál montovna

Investice do školství se podle Münicha na hospodářském růstu projeví v horizontu deseti a více let. Aby tak dokázala vláda Česko ze současného 39. místa mezi nejbohatšími státy posunout do TOP 10 do roku 2040, musela by začít masivně do školství investovat už letos a investice držet minimálně dalších šest až deset let. Nutná by byla i systémová reforma celého školského systému. „Vyšší hospodářský růst by pak přišel někdy koncem třicátých let,“ hodnotí ekonom. 

Od vysněné první desítky dělí Českou republiku skoro 30 příček. Ačkoliv se od revoluce tuzemská ekonomika postupně bohatším západním zemím přibližuje, o žádný raketový růst se nejedná. A na paty Česku navíc stále více šlape sousední Polsko, které se dlouho tuzemské ekonomice dívalo na pomyslná záda. Zatímco po revoluci dosahoval jeho hrubý domácí produkt na hlavu poloviny českých hodnot, před dvěma lety už Polákům na Česko chybělo jen třináct procent. „Ve spotřebě domácností, což je ukazatel bližší životním podmínkám obyvatel, nás navíc Polsko již předběhlo,“ dodává Janský.