Vlastní bydlení je příliš drahé. Lidé se stahují do nájmů či zůstávají u rodičů
Nezáleží ani tak na tom, zda mladí lidé poptávají byt nebo rodinný dům ve Středočeském či Plzeňském kraji nebo jinde. Ceny nemovitostí jsou v poměru k jejich příjmům často tak vysoké, že na jejich financování zkrátka nemají peníze. Anebo mají, ale nechtějí vydávat větší část svého příjmu na splátku hypotéky do svých 60 i více let.
„Chtěli jsme s partnerem koupit řadový dům v asi třítisícovém městě na Benešovsku, cena 8 milionů korun nás ale nakonec odradila a našli jsme si raději lepší pronájem blíže Praze,“ říká dvaatřicetiletá Kateřina.
První bariérou pro poskytnutí hypotéky na nákup nemovitosti pro ně byla nutnost vlastního krytí v minimální částce 800 tisíc korun. Což, jak říká Kateřina, by i s pomocí rodiny a vlastních úspor dali ještě dohromady.
„Horší pro nás bylo přijmout skutečnost, že budeme splácet 7,2 milionu korun za malý domek s téměř žádnou zahradou v lokalitě, kde práci nenajdeme. Už teď vycházela měsíční splátka na 41 tisíc korun bez pojištění,“ vyjmenovává Kateřina hlavní důvody, proč si nakonec rozmysleli nákup vlastní nemovitosti.
Stát žádnou podporu nedává
I když spadají do skupiny žadatelů o hypotéku do 36 let věku, a mohou tak od banky dostat úvěr na bydlení až do 90 procent ceny nemovitosti, taková úleva pro ně podle Kateřiny nic neznamená. Raději, jak říká, by uvítali jinou podporu při pořizování vlastního bydlení. Například úvěr za nižší úrokovou sazbu. Nyní jim banka nabízela roční úrok 5,49 procenta s tříletou fixací, a pokud by si sjednali pojištění, pak 5,44 procenta.
„Před několika lety nabízel stát rodinám i půjčky na pořízení nebo výstavbu bytu nebo domu s nižším úrokem než na bankovním trhu. A za každé dítě nabízel slevu z jistiny v desítkách tisíc korun,“ říká s tím, že nic takového se dnes nenabízí.
Proto se rozhodli zůstat v nájmu, jen se přestěhovali do většího bytu, jelikož je Kateřina těhotná. Vázáni jsou tak pouze tříměsíční výpovědní dobou z bytu, ničím jiným. Měsíční nájemné v paneláku se třemi pokoji a kuchyní a s dostupnou veřejnou dopravou je vyjde s poplatky na 24 tisíc korun.
Lidé ve zlepšení situace nevěří
Uvedený případ není ojedinělý. Dostupnost vlastního bydlení v Česku se zhoršuje. Podle nedávného průzkumu finanční skupiny Partners ji vnímají více než tři čtvrtiny lidí ve věku 43 a více let jako ještě horší než v 90. letech. A co hůře, v lepší zítřky příliš nevěří.
Více než polovina (56 procent) všech dotázaných se domnívá, že za pět let budou možnosti vlastního bydlení ještě horší než dnes. Ve zlepšení situace věří jen sedm procent z nich. A ti navíc vkládají naděje pouze do snížení úrokových sazeb u hypoték.
„Názor, že vlastní bydlení pro mladé je utopií, za posledních pět let zesílil. Podobně jako názor, že vlastní bydlení je natolik finančně náročné, že jde o závazek na celý život, který snad ani nestojí za to,“ říká k výsledkům šetření obchodní ředitel skupiny Partners Jan Brejl.
Někteří lidé viní ze špatné dostupnosti vlastního bydlení vládu, to ve více než 50 procentech případů. Jiní zase tvrdí, že by se o bydlení měly více starat obce a města. Těch, kteří se vůbec nespoléhají na to, že by se vláda či municipality zasadily o zlepšení situace na realitním trhu, a tvrdí, že si své bydlení musí vyřešit sami, však bylo „jen“ 30 procent. Podle Jana Brejla ale i to má své podmínky.
„Pokud mladí lidé plánují pořízení vlastního bydlení, měli by peníze začít odkládat už s první výplatou. A ti, kteří ho už plánují, by neměli příliš čekat, až přijdou lepší podmínky. Tedy, až zlevní hypotéky nebo klesnou ceny nemovitostí,“ říká.
Koukat se na to, na co (ne)mám
Podle finančního poradce společnosti Partners Ondřeje Hatlapatky má v podstatě každá příjmová skupina svůj dostupný okruh nemovitostí. A na ty se musí při výběru bytu nebo domu zaměřit.
„Dosah na nemovitost určitě mají i lidé s průměrnými příjmy, ale nemohou se koukat na novostavby v luxusních lokalitách. Já těmto lidem doporučuji se dívat na nemovitosti v hladině jejich příjmů,“ vysvětluje s tím, že jedině tak se lidé dostanou k vlastnímu bydlení.
Za příklad dává nemovitost za zhruba 6,6 milionu korun. V případě, že o hypotéku požádá pár se společným příjmem 80 tisíc, pak na ni také dosáhne.
„Jako problém se v praxi často ukazují vlastní zdroje, spoluúčast na hypotéce, kde je v tomto případě nutné mít zhruba 600 tisíc korun,“ říká Hatlapatka.
I on si myslí, že především mladým lidem by měl stát při pořizování vlastního bydlení podat pomocnou ruku. Konec zmiňovaných zvýhodněných úvěrů pro mladé, které stát přestal nabízet před několika lety, považuje jednoznačně za chybu.
„Na jedné straně tvoříme podpůrné programy na to, aby lidé opravovali staré domy po babičce, to znamená, aby bydleli ve vlastním, ale na druhé straně je nijak v tomto cíli nepodporujeme,“ říká k současné situaci.
Kdyby tu byla nějaká podpora ze strany státu, tak se podle něj lidé dostanou do vlastního bydlení podstatně rychleji.
„To se ale neděje. Naopak jediné, co stát chce a nabízí, je to, aby si lidé za draho koupili nemovitost, a on jim přispěje na tepelné čerpadlo,“ dodává k současné podpoře státu v oblasti bytové politiky.
Tento text byl připraven ve spolupráci s poradenskou firmou Partners.