Závod o české modulární reaktory vrcholí. Nejpřipravenější je americká GE Hitachi
ČEZ bude vybírat nejspíše ze tří technologií – mezi americkým reaktorem AP300 od firmy Westinghouse, americkou jadernou elektrárnou BWRX-300 od GE Hitachi a britským designem RR SMR od Rolls-Royce.
Jak vyplývá z nejčerstvěšjí (březnové) studie The NEA Small Modular Reactor Dashboard (NEA), jednoznačně nejdále je v přípravách americko-japonský podnik GE Hitachi se sídlem v Severní Karolíně. Firma má výhodu, že design BWRX-300 vychází z technologie většího reaktoru ESBWR, který je už úspěšně certifikovaný. Pro výstavbu prvního reaktoru v kanadské provincii Ontario proto potřebuje už jen licenci na výstavbu a provoz od národního úřadu pro jadernou bezpečnost. Tu chtěla firma získat už letos, nyní je však pravděpodobnější příští rok. Při optimistickém scénáři může GE Hitachi příští rok zároveň zahájit i stavbu.
Peníze má GE Hitachi připravené, což je další ukazatel, ve kterém své konkurenty předbíhá. Společnost už si podle NEA pro účely komercializace svého nového reaktoru obstarala v přepočtu přibližně 17 miliard korun, které kanadská federální vláda poskytla prostřednictvím Kanadské banky pro infrastrukturu. K tomu získala další finanční prostředky, jimiž na projekt přispěli soukromí investoři nebo americké ministerstvo energetiky.
Pokud vše půjde bez problémů, GE Hitachi chce mít první reaktor o výkonu 300 megawattů hotový v roce 2028. Pak mají následovat další reaktory, ať už v Severní Americe, nebo v Evropě.
S technologií BWRX-300 už počítají třeba Estonci nebo Poláci. „Reaktor BWRX-300 je nejkonkurenceschopnější ze všech technologií SMR,“ informoval loni na oficiálním webu českého velvyslanectví ve Varšavě ekonomický diplomat Jaroslav Remeš. Zájem o technologii pak kromě Česka projevují také ve Švédsku nebo ve Velké Británii, byť v těchto zemích design ještě nevybrali.
ČEZ chce mít první modulární reaktor hotový v roce 2032, což je – jak sám přiznává – ambiciózní termín. Pokud se mu však chce alespoň trochu reálně přiblížit, moc možností nemá, myslí si exředitel společnosti ČEZ a bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energii Jaroslav Míl. „Pokud GE Hitachi kanadskou elektrárnu začne stavět už příští rok, těžko si představit, proč by měl ČEZ sáhnout po někom jiném. Bude zde propastný rozdíl mezi tím, jakou nejistotu představuje BWRX-300 a zbylé technologie,“ míní.
BWRX-300 má ale i své nevýhody. Zatímco ostatní nabízejí tlakovodní reaktor, který je dnes ve světě nejběžnější, BWRX-300 je varného typu. Hlavní rozdíl je v tom, že varný reaktor nemá dva oddělené okruhy elektrárny, tedy jaderný a turbínový, ale pouze jeden společný.
Konkurence toho využívá k tomu, aby zpochybňovala bezpečnost takového řešení. Technologie je však ve světě léta odzkoušená a novější verze zavádějí i čím dál pokročilejší pasivní formy bezpečnosti. To jinými slovy znamená, že v případě kritického momentu není třeba ani elektřiny, ani lidského zásahu, protože elektrárnu od havárie zachrání samotné fyzikální zákony. „Reálnějším problémem je neochota učit se něco nového. Lidé nemají rádi změny a v Česku s výstavbou a provozem tohoto typu reaktoru nemáme zkušenosti. Tato skutečnost může nadšení z tohoto designu na školách, v průmyslu, ale hlavně ve státní správě brzdit,“ dodává Míl.
Zatímco GE Hitachi má díky většímu designu ESBWR na co navazovat, britský Rolls-Royce označuje svůj malý modulární reaktor jako první jadernou technologii, kterou se ve Velké Británii po více než dvaceti letech podařilo vyvinout. Elektrárna o výkonu 470 megawattů proto musí žádat také o schválení samotného designu zvaného RR SMR, což znamená mnohem delší a náročnější proces než licencování, které na něj navazuje.
Firma na RR SMR pracuje od roku 2015 a momentálně má v Británii za sebou dvě ze tří fází certifikace. Proces chce dokončit v srpnu roku 2026. Kdy chce mít hotovou navazující licenci, firma zatím neuvedla.
Největší šance na první nasazení má Rolls-Royce právě v Británii, která chce o dodavateli modulárních reaktorů rozhodnout v roce 2029. Na rozvoj RR SMR už Rolls-Royce od veřejných institucí a soukromých investorů získal v přepočtu bezmála 15 miliard korun.
O moc lépe na tom není ani Westinghouse a jeho AP300. Má sice výhodu, že stejně jako GE Hitachi vychází z designu většího reaktoru, konkrétně AP1000, na druhou stranu firma zatím nezahájila ani plnohodnotné licencování. Ve Spojených státech zatím začala jen s předlicenčním řízením, samotnou licenci chce získat až v roce 2027.
Westinghouse se navíc do závodu modulárních reaktorů přihlásil teprve nedávno, což se promítá také do finančního zázemí jeho modulárních projektů. Podle zmíněné studie NEA firma žádné výraznější externí prostředky pro AP300 nezískala.
Na druhou stranu Westinghouse v úterý zdůraznil zájem spolupracovat s českým průmyslem, a to i na zahraničních projektech. Podle poradenské společnosti PwC by výstavba deseti tuzemských reaktorů AP300 mohla do českého HDP přispět zhruba 293 miliardami korun.
„Každá nově instalovaná jednotka AP300 může díky potenciálnímu využití českého dodavatelského řetězce přinést dalších 4,8 miliardy,“ odhaduje PwC efekty ze zahraničních projektů. Ostatní uchazeči žádné studie ohledně dopadů na Česko zatím nezveřejnili.
AP300, jenž dosahuje výkonu 300 megawattů, je navíc jediným reaktorem založeným na designu většího a provozovaného reaktoru generace III+. Ta má od předchozí vývojové fáze vylepšené zejména bezpečnostní prvky.
Ve finále tak favorita označit nejde, protože kromě připravenosti nasazení rozhodují i další faktory. Navíc se množí názory, že ČEZ do konce roku vítěze opět nevybere, rozhodnutí odloží a závod dostane opět novou dynamiku.
Pro Česko by ale další odložení bylo problematické. V jaderné energetice ho začínají předhánět i státy, které s oborem teprve začínají, například Estonsko nebo Polsko. „Dá se očekávat, že Spojené státy, Kanada a Velká Británie nasadí moduláry na Západě první, což má svou logiku. Ale v Evropě bychom kvůli našemu jadernému průmyslu měli patřit alespoň do širší první vlny,“ říká Míl.
Riziko zpoždění a prodražení u prvních reaktorů je sice vyšší, ale významnější spolupráce s českým průmyslem by podle něj tento efekt vykompenzovala. „Nyní se v oboru budují komerční vztahy na desítky let dopředu a bohužel se opět zdá, že nemáme odvahu být u toho. Například GE Hitachi nabídku na spolupráci při výrobě v Česku předložila už v roce 2020. Nikdo ji ale využít nechtěl,“ dodal.
Odhadovat náklady na výstavbu modulárních reaktorů dnes nelze. Věrohodná čísla podle Míla momentálně neznají ani dodavatelé. Jasné ovšem je, že v porovnání s velkým reaktorem bude cena na jednotku výkonu minimálně zpočátku vyšší, alespoň pokud porovnáváme cenu za technologii.
„Modulární reaktory mají zhruba čtvrtinový výkon, ale cena oproti klasickému bloku nebude čtvrtinová, ale vyšší. Vyrovnat by se to mohlo až časem, až se rozjede sériová výroba. Tím se technologie může stát atraktivní, protože bude méně zatížená nejistotou a časovou náročností,“ řekl e15 zdroj z prostředí české jaderné energetiky, který si nepřál být jmenován. V praxi to znamená nižší náklady na financování, protože výstavba menšího reaktoru nebude vyžadovat tak velký objem kapitálu s tak dlouhou návratností.
Náklady na financování, tedy úroky, jsou přitom klíčovým parametrem. Na celkových výrobních nákladech za jaderný projekt se podle mnohých mohou podílet i více než z 50 procent. Modulární rektory tak začínají lákat nejen státní, ale také soukromý sektor – ve Spojených státech například technologické giganty jako Amazon nebo Microsoft, v Polsku zase konsorcium velkých průmyslových skupin Orlen a Synthos.
Menší modulární reaktory se lépe hodí do decentralizované energetiky a skvěle zapadají do lokalit, kde jsou dnes uhelné elektrárny. Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž v úterý řekl, že modulární reaktory časem uhelné elektrárny nahradí, nejdříve ale uhlí nahradí plyn. Modulární reaktory podle něj budou určeny především pro dodávky tepla. Silvana Jirotková z divize Nová energetika ČEZ už dříve řekla, že moduláry nejsou alternativou k velkým jaderným reaktorům, ale jejím doplňkem.