Ze snu o záchraně kláštera vyrostl Senlife. Brzy bude provozovat sedmnáct domovů pro seniory
„Součástí mojí tehdejší práce bylo mapovat trh a vyhledávat nemovitosti vhodné k rekonstrukci. A tak, když jsem jednou jel okolo Mělníka, padl mi zrak na augustiniánský klášter. Zajel jsem k němu, a řeknu vám, byl to hodně smutný pohled. Zahrady zpustlé, klášter zchátralý a očividně nevyužívaný, ale svoje kouzlo, genius loci, nic z toho rozhodně neztratil,“ vrací se Tomáš Eckschlager ve svých vzpomínkách do roku 2019.
Architektovo v podstatě náhodné setkání s někdejším konventem obutých augustiniánů, jehož zdi od druhé poloviny 13. století vyslechly už tisíce příběhů, však bylo osudové. Ukázalo se, že Lobkowiczové, kterým byl klášter po sametové revoluci v restituci navrácen, mají v plánu ho prodat.
„Říkal jsem si, že bychom mohli klášter odkoupit, najít pro něj nové využití a v rámci developmentu penzijního fondu ho pro tento účel připravit a zrekonstruovat. Od první chvíle, kdy jsem ho uviděl, mi bylo jasné, že jak budova, tak místo, kde stojí, mají obrovský potenciál,“ popisuje svoje pocity ze setkání s mělnickým klášterem Tomáš. A tak i když majitelé fondu jeho nápad a nadšení nakonec nesdíleli, myšlenka na koupi a obnovu kláštera ho neopouštěla. Konkrétní představu o budoucím využití tak rozsáhlého objektu ovšem neměl.
Setkání první: Tomáš a Lukáš
Jednoho dne se ale v práci dal do řeči s kolegou Lukášem Drástou. A ten bezprostředně poté, co na Tomášův popud místo a klášter navštívil, vyslovil myšlenku, jež narýsovala cestu, po níž se pak oba vydali. A kráčí po ní dodnes.
„Když jsem si areál kláštera prohlédl, prošel se jeho zahradami, došlo mi, že by to byl skvělý domov pro seniory. Mimo jiné jsem studoval obor zdravotnický záchranář, což kolega architekt netušil, a tak mám k sociální problematice opravdu hodně blízko. Navíc jsem byl v té době obklopen lidmi, o kterých jsem byl přesvědčený, že jejich znalosti a schopnosti nám mohou pomoci tuhle hodně odvážnou myšlenku uvést do života,“ vypráví Lukáš. A dodává, že všechny tyhle okolnosti také pomohly aspoň trochu rozptýlit kolegovy obavy z toho, jak se projektu seniorského bydlení, se kterým ani jeden z nich neměl zkušenosti, zhostí.
Překvapivě však nebyl první, kdo s nápadem na takové využití areálu přišel. „Několik dní před tím, než jsem o tom v kanceláři mluvil s Lukášem, jsem o svém okouzlení klášterem a místem vyprávěl manželce. A ta navrhla úplně to samé, s čím později přišel Lukáš,“ vzpomíná Tomáš.
A tak se, velmi zjednodušeně řečeno, v roce 2019 zrodil Senlife. Projekt měnící nevyužité, dlouhodobě pustnoucí historické budovy v domovy určené pro život seniorek a seniorů. Před jeho dvěma zakladateli ale ještě byly hodiny, týdny a měsíce práce strávené nad byznysplánem, s památkáři, úřady, dodavateli, bankami…
Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta
Tomáš Eckschlager je autorizovaným architektem ČKA s doktorátem v oboru kompozice historické architektury. Před založením Senlifu se profesně zabýval projektovým a ekonomickým řízením rezidenčního developmentu se specializací na památkové objekty.
Lukáš Drásta se zaměřuje se na poskytování služeb, jako je ubytování, zdravotní péče a kancelářské nemovitosti. Před založením Senlifu vedl tehdy největšího poskytovatele soukromého studentského ubytování v České republice a připravoval vstup na polský trh.
A to vše zhruba deset měsíců poté, co Tomáše cesta ke klášteru zavedla poprvé, vyústilo v zahájení kompletní rekonstrukce celého areálu. O necelé dva roky později, na jaře 2021, se jeho brány otevřely seniorkám a seniorům závislým na pomoci nebo dohledu jiné osoby. Od té doby jich tu svůj domov má více než stovka.
Setkání druhé: Senlife a investor
V současnosti jsou pod značkou Senlife v provozu už dva domovy: kromě kláštera na severním předměstí Mělníka se ojedinělé a především užitečné metamorfózy dočkal i zámek Tmaň na Berounsku.
„Areál zchátralého zámku, respektive ruiny v obci ležící nedaleko Králova Dvora, nás díky blízkosti Prahy, města Berouna a krásné přírody v okolí zaujal na první pohled. V podstatě hned jsme věděli, že byť to opět nebude snadné, zase do toho půjdeme,“ říká Lukáš Drásta o dalším objektu, který díky někdejšímu rozhodnutí dvou „kluků“ měnit osudy památek, jež mílovými kroky spěly do záhuby, před nedávnem získal nové, smysluplné využití. Tedy ne že by jeho předchozí využití smysl nedávalo, před revolucí patřil Památníku národního písemnictví a poté několika různým developerům. Péče o tuto chráněnou kulturní památku by se však s obrovskou dávkou eufemismu dala nazvat poněkud nedostatečnou.
Vize proměny tmaňského zámku v domov pro seniory, kteří už nemohou či nechtějí bydlet sami, nebo se bez pomoci jiných neobejdou, ale nenadchla pouze zakladatele Senlifu. V závěru roku 2021 se na vyhlášení výsledků 23. ročníku soutěže Best of Realty, kde mělnický domov získal Zvláštní cenu poroty, Tomáš a Lukáš dali do řeči s Víťou Valou. „O naše zkušenosti a plány i koncepci domovů se hodně zajímal. Viděli jsme, že sdílíme podobné názory, vyznáváme stejné hodnoty,“ vzpomíná Lukáš Drásta na počátky rodící se spolupráce.
Nějakou dobu to sice ještě trvalo, ale zkraje roku 2023 se díky tomuto náhodnému setkání mohl Senlife začít radovat ze vstupu prvního investora. Stala se jím rodina Valových, která do projektu v Tmani ze svých rodinných prostředků vložila 66 milionů korun a získala v něm majetkový podíl.
Majitelé firmy Siko ale pro tuto chvíli zůstávají jedinými investory, kteří se do proměn historických objektů pod značkou Senlife zapojili. „S našimi plány jsme v posledních měsících oslovili klíčové osoby z řad developerských společností, investorů, nejrůznějších fondů. Naprosté většině z nich se naše myšlenky a projekty líbí, hodnotí je pozitivně a vnímají jejich společenskou prospěšnost. Tím to však obvykle skončí,“ říká Lukáš.
Příčina této „zdrženlivosti“ ze strany potenciálních investorů má podle něj velmi pragmatické vysvětlení. Investice do projektů seniorského bydlení za běžných tržních podmínek ve srovnání s investicemi do jiných, podobně rizikových komerčních projektů dosahuje výrazně nižší rentability, zhruba pět až šest procent.
„Ale nevzdáváme to a máme v plánu se setkat s dalšími potenciálními investory,“ dodává Drásta.
Setkání třetí: Senlife a pojišťovny
Kromě obnovených památek a spokojených seniorů, kteří v nich žijí, dnes velkou radost oběma zakladatelům dělá i to, že Senlife čeká spolupráce se společností Centrum dlouhodobé péče, projekt pod taktovkou pojistitelů a pojišťoven sdružených v České asociaci pojišťoven. Ty mají v plánu prostřednictvím nového fondu postupně realizovat výstavbu a rekonstrukce nových domovů pro seniory a pomoci tak stávající vytížené infrastruktuře. Senlife je hlavním partnerem a pro centrum bude tato zařízení provozovat.
„Potěšilo mě, že můžeme být partnerem tak společensky odpovědné organizace, jako jsou pojišťovny, a společně řešit zásadní nedostatek lůžek v domovech pro seniory. Ač se soukromý sektor snaží, není v jeho možnostech a schopnostech obrovský nedostatek kapacit vyřešit,“ konstatuje Lukáš Drásta.
Cesta pokračuje
Původně si představovali, že budou v roce 2030 provozovat deset domovů. Dnes už je zřejmé, respektive jisté, že jich bude minimálně sedmnáct.
Ten, který už je ve výstavbě, se nachází v blízkosti Mariánských Lázní. V domov seniorů se tu proměňuje novobarokní zámek Chodová Planá, jenž je jedním z nejmladších tuzemských zámků. V rodném listě má uveden rok 1916.
Ve stadiu příprav je Dobrá Voda u Březnice na Příbramsku, která mimo jiné zahrnuje celkovou rekonstrukci prvorepublikového areálu bývalých lázní s léčivou vodou.
„Projekt má tři etapy. V rámci té první vznikne náš klasický domov pro seniory. Druhou pak představuje výstavba nové budovy wellness hotelu určeného pro dospělé dejme tomu ve věku 55 a více let. A v té třetí, závěrečné, bychom zde pro seniory rádi vybudovali jakési městečko tvořené domky a dvojdomky a všemi potřebnými službami,“ poodkrývá plány Lukáš, který teď ve firmě, jež se na nikým nevyšlapanou cestu vydala před pěti lety, zastává funkci ředitele provozu.
