Země, kde se faxuje a neplatí kartou. V Německu drhne digitalizace ještě víc než u nás

Největší evropská ekonomika dlouhodobě drhne a jedním z důvodů je i nezvládnutá digitalizace, se kterou se Němci setkávají na každém kroku. Právě teď, když se mluví o našich problémech s digitalizací, je dobré si připomenout, že jsme na tom možná pro leckoho překvapivě v této oblasti převážně líp než Němci. 

Umíte se představit, že po vás chce někdo v současnosti něco poslat faxem? V Berlíně se to stává. Mně se to stalo ještě přede dvěma lety u lékaře, který mi chtěl nafaxovat výsledky vyšetření. Navíc v Berlíně stále funguje několik míst a firem, které vám odešlou faxy, pokud snad čistě náhodou nemáte sami fax doma.

Zapadá to do série praktických zážitků z Německa, které ukazují na nízkou úroveň digitalizace u našich sousedů. Ta je jedním z důvodů, proč se nedaří celé německé ekonomice. Podle nedávné zprávy předních německých hospodářských institutů se hrubý domácí produkt sníží letos o 0,1 procenta. Loni zaznamenala německá ekonomika pokles o 0,3 procenta a její výkon byl nejslabší ze všech zemí eurozóny. Německá ekonomika je přitom největší v Evropě a je na ní závislá, jak dobře víme, také řada českých firem.

Jedním z mnoha důvodů, proč se jí nedaří, je fakt, že Němci zaspali dobu: Chybí inovace, výrazné technologické firmy a vázne zmíněná digitalizace. S tím se setkáte běžně. Tak jako my během našeho dohromady šestiletého rodinného života v Berlíně.

Bez signálu a často bez internetu 

Další příklad z praxe: V Německu je třeba luxus, že sjedete autem do podzemní garáže nebo nakupujete v supermarketu a máte pořád telefonní signál. Pokrytí v zemi je totiž slabé, i proto si ostatně Němci žijící v pohraničí kupují SIM karty od českých operátorů. 

Kromě špatného pokrytí telefonním signálem chybí i kvalitní síť vysokorychlostního internetu. Vědí to všichni, kteří jezdí třeba do Berlína vlakem – stačí přejet českou hranici a u Drážďan už máte problém. Datová síť vám bude během cesty vypadávat znovu a znovu.  

O tomhle mimochodem mluvila v médiích také poslankyně FDP (Svobodné demokratické strany) Renata Altová. Politička, která se narodila na Slovensku, je v Bundestagu členkou zahraničního výboru a předsedkyní parlamentní skupiny Německo–Česko–Slovensko–Maďarsko. Když jsem s ní dělala rozhovor, právě českou digitalizaci a pokrytí internetem uváděla jako příklad dobré praxe, kde jsou Češi napřed.  

Karty nebereme 

S Altovou jsem se poznala v době, kdy v Německu vrcholila pandemie koronaviru, během níž se některé věci v oblasti digitalizace konečně pohnuly kupředu: V německé společnosti se kvůli obavě z nákazy dostalo do povědomí dříve ne úplně běžné slovní spojení „kontaktlos bezahlen“: IObchodníci tak konečně začali více přijímat platby kartou.

I teď však v Německu běžně kartou na mnoha místech nezaplatíte. V Berlíně navíc stále není moc bankomatů s bezkontaktním výběrem, ale pouze ty, kam musíte kartu fyzicky zasunout. Nemluvě třeba o automatech na nápoje a jídlo, které jsou často prostě na mince nebo mají speciální zásuvky na papírové bankovky. A to i na hlavním nádraží v Berlíně nebo na nádraží Südkreuz, kde jsem byla letos na jaře. 

Škola online? Ne, na papírech v kastlíku 

Asi největší bizarnost v oblasti digitalizace jsem však zažila právě během koronavirové pandemie, kdy se naplno ukázala (ne)digitalizace německého veřejného školství. V berlínské Základní škole Anny Frankové to probíhalo během první vlny takhle:8 Děti dostaly zadané úkoly na papír, ten učitelé uložili ve škole do kastlíku s jejich jménem, rodiče pak kastlík vybírali fyzicky, papíry jsme doma vyplnili s dítětem a poté jsme tyto papíry zase odvezli do onoho tajemného kastlíku do školy.

Nedivím se, že nespokojení rodiče proto i demonstrovali v ulicích. Podle odborníků v digitalizaci Německo zaspalo v mnoha ohledech a je tak o patnáct let pozadu oproti ostatním vyspělým evropským zemím. Na mnoha školách není dostupná ani Wi-Fi, a většina německých učitelů dokonce nemá ani oficiální pracovní e-mail. Elektronická žákovská knížka, kterou znám z Prahy, na berlínské škole nebyla, vše se psalo do notýsku jako za starých časů. 

Digitalizaci výuky i státní správy už léta označuje za svou prioritu i současná spolková vláda. A sama připouští, že zatím s nevalnými výsledky. Ostatně zlepšit digitalizaci ve školách chtěla už bývalá kancléřka Angela Merkelová. Její vláda na to už v roce 2018 vyčlenila v rámci Digitálního paktu (Digitalpakt Schule) celkem pět miliard eur, které byly navýšeny za covidu na šest a půl miliardy, tedy přes 160 miliard korun.

Systém však naráží na další problém: Žádosti jsou složité a nepřehledné, a školy proto nedokázaly tento balíček dodnes celý využít. Velká část peněz zůstala ležet ladem. A o německé byrokracii zase příště, to je samostatné téma, které digitalizaci spolkové republiky také rozhodně nepřispívá.