Zlín Tomáše Bati v barvách. Takhle vypadala nejslavnější česká továrna
Dobové fotografie baťovského Zlína patří k velmi oblíbeným. Divák je ohromen funkcionalistickou architekturou, čistými liniemi a běžným životem v ulicích. Málokdo se však zamýšlí nad tím, jak vypadala tato průmyslová metropole ve skutečnosti a jaká energie z ní byla cítit, když ji lidé vnímali v plné síle barev. Podívejte se na článek, který jsme po čase oživili.
Zlínský obuvnický gigant založili před více než 130 lety tři sourozenci Antonín, Tomáš a Anna Baťovi. Počátek firmy nese datum 21. září 1894, kdy starší z bratrů Antonín získal živnostenský list opravňující k výrobě obuvi ve Zlíně. Po jeho předčasné smrti v roce 1908 se majoritním vlastníkem firmy stal Tomáš, který ji dovedl k nevídané prosperitě.
Sourozenci Baťovi pocházeli z obuvnické rodiny a měli podnikání v krvi. Jejich otec Antonín Baťa starší vedl ve Zlíně obuvnickou dílnu, kterou po sňatku s vdovou po ševci Bartošovi Annou rozšířil i o její dobře zavedenou živnost. Po smrti manželky, s kterou měl dceru Annu a syny Antonína a Tomáše, se v roce 1886 usadil v Uherském Hradišti, kde své podnikání (zahrnující například i obchod s ovocem a další) úspěšně rozšířil. Pronajal si několik domů, kde soustředil dílčí operace – štěpárnu, střihárnu, dílnu tovaryšů a písárnu. Zaměstnával téměř 40 lidí. A synové Antonín a Tomáš získali právě v otcově podniku cenné zkušenosti s vedením a řízením výroby a prodeje, které pak ve své firmě postupně rozvíjeli a zdokonalovali.
Antonín Baťa se staral o chod provozu
Antonín, který se narodil 7. června 1874, měl dohled nad dílnami. Staral se o chod celého provozu, přijímání skladových zásob a expedici výrobků. Údajně si přes své mládí získal pro své schopnosti mezi dělníky vážnost. A spolu s o dva roky mladším Tomášem prosazovali řadu nápadů k zlepšení výroby, o což se prý často přeli s otcem.
Fotogalerie: Podívejte se na kolorované fotky ze zlínské továrny
K založení vlastní živnosti využili sourozenci Baťovi dědictví po zemřelé matce, část strojů a nářadí jim věnoval otec, část zařízení a surovin koupili na dluh. Z Uherského Hradiště se vrátili do Zlína, prý prostě proto, že byl jejich rodištěm.
Slavnou firmu sourozenci založili poté, co Antonín obdržel potřebná povolení. Jeho bratr Tomáš (nar. 3. dubna 1876) byl v té době ještě příliš mladý na to, aby mohl mít vlastní živnost. Již v roce 1895, tedy rok po založení firmy, pro ně pracovalo deset dělníků v dílně a dalších 40 ve svých domácnostech. Ve firmě se svým organizačním i obchodním talentem stále více prosazoval Tomáš, což se v roce 1900 projevilo formální změnou, když společnost přejmenovali z A. Baťa na T. & A. Baťa. Sestra Anna (nar. 19. května 1872), která vedla ve firmě účetnictví, společnost opustila poté, co se provdala za správce kojetínského pivovaru Jindřicha Schiebela, i později však bratrovi Tomášovi s podnikáním pomáhala.
Rodinná firma úspěšně rostla
Rodinná firma úspěšně rostla, přispělo k tomu především zavedení výroby levné plátěné obuvi. Kvůli snazší dopravě se přestěhovala k železničnímu nádraží, které spojilo Zlín s okolím v roce 1899. Novou továrnu vybavili stroji na parní pohon, pracovalo v ní již kolem 120 zaměstnanců.
Rozestavěná 21. budova (1937) |
V roce 1903 společnost založila zámečnickou dílnu, která se stala základem pozdější strojírny. Tomáš Baťa vyjel získávat nové poznatky a podněty k využívání strojů do Německa, Anglie a především do USA. Tam se vypravil koncem prosince 1904 spolu se svými třemi zaměstnanci. Poznal pokročilé způsoby organizace práce, které poté uplatnil doma. V roce 1906 sourozenci vybudovali první moderní dvoupatrovou tovární budovu, kde začali rozvíjet nejmodernější metody výroby.
Dva roky poté Antonín Baťa zemřel na souchotiny. Jeho bratr Tomáš, který firmu přebudoval v celosvětově působící koncern, jej přežil o 24 let – zemřel 12. července 1932 na následky zranění po havárii svého letadla. Anna Schiebelová bratry přežila, zemřela 25. června 1936.
Zlín Tomáše Bati na kolorovaných fotkách
Nadace Tomáše Bati s podporou města Zlín připravila v minulosti on-line výstavu, která vám dovolí popustit uzdu fantazie a poprvé vidět baťovský Zlín barevnou optikou na www.nejdeneexistuje.cz
Fotografie dokumentuje politickou agitaci baťovců v roce 1927 poté, co komunistický kandidát Josef Keprda bodnul do zad zlínského občana Josefa Pažouta. |
„Výstava přináší mnoho nových informací a pomáhá člověku vnímat baťovský Zlín v tehdejší skutečnosti. Osobně mi bylo velmi líto, že vzhledem ke všem opatřením nebylo možné, aby si výstavu prohlédli všichni zájemci. Doba se mění a my se jí snažíme maximálně přizpůsobit, abychom zůstali v kontaktu s příznivci baťovského odkazu. Ačkoliv on-line svět nedokáže nikdy nahradit osobní kontakt, jsem rád, že jsme našli způsob, jak výstavu znovu zpřístupnit. Věřím, že v této nelehké době můžeme tímto způsobem potěšit mnoho lidí,“ uvedl při zahájení výstavy Pavel Velev, ředitel Nadace Tomáše Bati.
Fotografie mapují běžný život v baťovském Zlíně v době jeho největšího rozmachu, a to v letech 1920–1945. Autory původních černobílých fotografií jsou významní firemní fotografové František Evják, Josef Vaňhara, Josef Macháček a další. Fotografie byly vybrány tak, aby obsáhly téměř celé spektrum činností firmy Baťa a života ve Zlíně.
Autory výstavy jsou Gabriela Končitíková z Nadace Tomáše Bati a Vladimír Parízek, který se ujal pracné techniky kolorování. Samotné kolorování bylo výsledkem rozsáhlé studie původních možných barev, které mohly být v dobovém Zlíně k vidění, ale také částečným popouštěním fantazie, například při kolorování konkrétních osob a jejich oblečení.
„Technika kolorováni spočívá ve vytvoření nových vrstev fotografie, kdy jsou jednotlivé části ručně překresleny a nahrazeny barvou, která se prolne do stupňů šedi a zachová tak původní vzhled bez násilného překrytí. K dosažení reálného výsledku se nanáší další vrstvy odstínu základní barvy, aby se zvýraznily hrany záhybů oblečení, vrásky, části objektů atd. Další vrstvy obsahují například nečistoty a rez. Zkombinováním průhledností vrstev, dosycením a úpravou světelnosti vzniká finální obraz,“ popsal techniku kolorování Parízek při zahájení výstavy.
