Vláda schválila dotaci pro uhelné elektrárny. Správný krok, ale pozor na zneužití, zní z trhu

Kabinet ve středu schválil takzvaný lex Plyn, jehož finální znění předurčí, jak bude vypadat české odcházení od uhelné energetiky. Novela zákona se sice převážně věnuje navrženému zjednodušení povolování nových plynových elektráren, pozornost však vzbuzuje hlavně část návrhu týkající se možné veřejné podpory pro ztrátové uhelné elektrárny, které bude tuzemská přenosová síť v případě nedostatečného výkonu zbylých zdrojů potřebovat udržet v chodu. V obecné rovině má záměr, jehož předkladatelem je i ministr průmyslu a obchodu (MPO) Lukáš Vlček (STAN), širokou podporu, pasáž týkající se podpory uhlí ale vzbuzuje otázky i obavy ze zneužití.

I vzhledem k tomu, že dokument byl předložen k připomínkování ministerstev a jiných dotčených orgánů mezi 23. prosincem a 2. lednem, předkladatelé k návrhu získali vesměs souhlasná stanoviska až na pár formalit. S kritikou o to větší přišly ekologické organizace, které v materiálu našly potenciálních rizik mnohem více. Například varují, že veřejná podpora uhelných zdrojů může být v rozporu s unijním právem. 

Podle důvodové zprávy sice navrhovaná právní úprava veškeré unijní právní předpisy plní, ekologové to ale vidí jinak. Podporu energetických zdrojů podle nich mohou získat pouze elektrárny, které vypouštějí méně než 550 gramů oxidu uhličitého na kilowatthodinu elektřiny, což uhelné elektrárny dalece překračují. Hnutí Duha proto upozorňuje, že Evropská komise může záměru vystavit stopku. Tento pohled přitom nesdílejí jen ekologické organizace. K zavedení jakékoliv veřejné podpory pro uhelné elektrárny je ze stejných důvodů skeptický například i majitel holdingu Carbounion Bohemia Petr Paukner, který s uhlím obchoduje a zároveň spoluvlastní hnědouhelného těžaře Sokolovská uhelná. 

Česko by si pojistku zajistit mělo

Paukner ale v nedávném rozhovoru pro e15 zároveň uvedl, že Česko by mělo udělat maximum pro to, aby dosluhující uhelné elektrárny mohlo použít alespoň jako pojistku pro zabezpečení dodávek elektřiny ve stavu, kdy na to jiné elektrárny nebudou stačit. Tento přístup aplikovaly i jiné evropské země, například Polsko.

Za principiálně správný krok považuje „uhelnou pojistku“ i analytik společnosti ENA Jiří Gavor: „Zajištění dodávek elektřiny musí být pro každou vládu priorita číslo jedna. Otázkou zůstává, jak legislativa bude sloužit v praxi – zda bude skutečně až poslední záchrannou brzdou a zda se podaří zabránit případným jakýmkoliv snahám o zneužití podpory.“

Právě jako pojistku vidí opatření i MPO, které chce mechanismus pro udržení strategických uhelných elektráren využít pouze v nejkritičtějším scénáři. Jde o případ, kdy nebude k dispozici dostatek řiditelných zdrojů v požadovaných parametrech, a to nejen v Česku, ale i v celém regionu. „S největší pravděpodobností tuto pojistku nevyužijeme,“ dodává ​​mluvčí MPO Marek Vošahlík. Sám Vlček se pro média několikrát vyjádřil v tom smyslu, že pokud veřejná podpora pro uhelné zdroje nebude nezbytně nutná, nevidí důvod k tomu je dotovat.

S kontrolou se počítá. Bude dostatečná?

Vyhodnocovat potřebu uhelného zdroje bude státní provozovatel elektrizační soustavy ČEPS. Pokud usoudí, že se bez něj domácí síť neobejde, Energetický regulační úřad (ERÚ) uloží stávajícímu provozovateli povinnost vyrábět elektřinu za podmínek stanovených úřadem.

Pokud za těchto podmínek nebude chtít majitel strategickou elektrárnu udržovat v chodu, stát elektrárnu bude moci svěřit jinému držiteli licence. Energetický regulační úřad v každém případě výši úhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku stanoví sám. Ministerstvo průmyslu tím mírní obavy, že by jakýkoliv hráč mohl ztrátu úmyslně simulovat například tím, že by si v rámci skupiny přeprodával záměrně dražší uhlí.

„Ochranu proti zneužití budou zajišťovat hned dva na sobě nezávislé subjekty, a to provozovatel přenosové soustavy ČEPS a ERÚ. V případě, že taková potřeba provozovatele skutečně nastane, stanoví ERÚ podmínky provozu,“ uvádí Vošahlík. 

ERÚ podle něj bude detailně kontrolovat případné kompenzace, a pokud zjistí pochybení v poskytnutých údajích, může uložit povinnost vrátit neoprávněně získané prostředky. Zda a jak konkrétně bude ERÚ kontrolovat i potenciálně účelové vnitroskupinové transakce, už neřekl. 

A jasno zatím nemá ani ERÚ. „Pro efektivní omezení rizika zneužití je třeba, aby zákon poskytoval dostatečnou právní oporu pro posouzení prokazatelné ztráty, tedy aby byl dostatečně konkrétní v jejím popisu i nástrojích posuzování. Vzhledem k tomu, že jde v tuto chvíli stále o návrh zákona, nelze nyní komentovat výslednou podobu a jeho dopady,“ sdělil mluvčí ERÚ Michal Kebort.

Uhelnému byznysu se nedaří. Ještě v roce 2020 Uhelná komise doporučila skončit v Česku s využíváním uhlí k roku 2038. Minulá vláda pak skloňovala rok 2033. Současné vysoké ceny emisních povolenek a na druhou stranu relativně nízké ceny elektřiny však předznamenávají, že bez veřejné podpory by konec uhelné energetiky mohl nastat mnohem dříve, a to ještě v tomto desetiletí, kdy se s největší pravděpodobností nestihne postavit větší množství plynových zdrojů.  Česko se tak v mezidobí stane mnohem závislejší na dovozu elektřiny ze zahraničí, což podle mnohých energetiků výrazně zvýší riziko blackoutů.

Co se týká úpravy pravidel pro plynové zdroje, lex Plyn dává větší pravomoci energetickému stavebnímu úřadu, který má na starosti povolování staveb energetické infrastruktury. Ten by tak nově mohl přednostně posuzovat klíčové energetické zdroje. Podle Ekonomického deníku, který na zveřejněné připomínky k návrhu upozornil jako první, novela také zkracuje lhůty pro vydání povolení a omezuje možnost odvolat se proti rozhodnutí úřadů. 

Vlček ve středu zdůraznil, že bez nových plynových elektráren se Česko vzhledem k očekávanému útlumu výroby elektřiny z uhlí neobejde. „Pokud máme být úspěšnou prosperující zemí, potřebujeme zajistit dostatek energie, která bude za přijatelné ceny,“ doplnil ho premiér Petr Fiala (ODS).