Díky EU se máme dobře, ale ne všichni. Nastal čas přesunout pozornost na ekonomicky slabé regiony
Evropská unie prokazatelně zvýšila kvalitu života v Česku, její zásluhy na dnešní podobě země jsou nesporné. Nemohou za to ani tolik dotace jako spíš přístup na unijní trh, který sice není tak sjednocený, jak bychom si přáli, stále je to ale pro Česko obrovská příležitost, kterou umělo využít jako téměř žádný jiný stát z bývalé vlivové sféry Sovětského svazu. První dvacetiletí máme za sebou, v tom dalším je ale nutné napnout všechny síly směrem k některým regionům, které se stále potýkají s mnoha problémy.
Podle výzkumu bankovní skupiny Erste je HDP na obyvatele v Česku díky členství v EU o 19 procent vyšší, než kdyby země v EU nebyla, skoro stejně na tom jsou Maďaři, Slováci zaostávají o tři procentní body. Naopak Poláci se šance chopili nejvíce, v jejich případě HDP na hlavu vzrostlo za posledních 20 let díky EU o 40 procent. Právě náš severovýchodní soused je nám dáván často za vzor, jak to vypadá, když se země naplno rozhodne využít příležitosti.
Stinnou stránkou věci je zcela určitě nenaplněný předpoklad, že díky vstupu do EU se bude zvyšovat i ekonomická úroveň slabších regionů jednotlivých zemí bývalého východního bloku. Právě Česko v tomto ohledu vykazuje tristní bilanci: navzdory tomu, že se jen do roku 2018 nalilo do Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje zhruba šest stovek miliard, výsledek se dostavil jen v regionu na severu Moravy.
Podíl Moravskoslezského kraje na celorepublikovém HPD v roce 2021 klesl na 80 procent oproti roku 1996, u Ústeckého kraje to ale bylo 72 a u Karlovarského kraje jen 61 procent. A zejména u dvou posledně jmenovaných se nezdá, že by se situace v příštích letech měla výrazně zlepšit. Zvlášť když se česká ekonomika jako celek stále nedostala na předpandemickou úroveň.
Polská inspirace
Po dvaceti letech členství a ekonomického úspěchu tak nastává příhodný moment k úvaze, jak lépe využít propojenosti unijních ekonomik právě ve prospěch slabších regionů. Bezhlavé lití peněz do těchto míst očividně nepomáhá, a pokud by některá z vlád myslela své proklamace v tomto ohledu vážně, už dávno by existoval plán, který by propojoval jednotlivé sféry a jasně mířil k pozvednutí těchto oblastí.
Zmíněné Polsko by v tomto ohledu mohlo být inspirací – tamější vlády s lokalitami, které vykazují horší ekonomické výsledky, systematicky pracují. Jdou na to zejména cestou daňových pobídek pro soukromé investory, kteří přinášejí i do odlehlejších míst pracovní místa. Výsledkem je, že všechny polské regiony rostly v posledních dvaceti letech rychleji než unijní průměr, zatímco český region Severozápad, zastřešující Ústecký a Karlovarský kraj, byl naopak pod průměrem.
Pobídky pro soukromý kapitál by v kombinaci s dalšími strukturálními změnami typu zkvalitnění místního školství, investic do zdravotnictví a sociálních služeb mohly nastartovat další ekonomický růst nejen dosud zanedbávaných lokalit, ale podpořit i ten celorepublikový. Nelze se spoléhat jen na Prahu a Brno, je potřeba, aby se ekonomický úspěch přelil i do dalších míst. Pokud by se nám to povedlo během následující dvacetiletky uskutečnit, můžeme na tom vydělat všichni.