Jaderná renesance vyvolala uranovou horečku. Kanada chce být světovým lídrem v jeho produkci

Velké technologické firmy jako Microsoft, Google a Amazon ve snaze zajistit si dostatek energie podnítily oživení amerického jádra. Smělé nukleární ambice má i řada dalších zemí po světě včetně těch evropských. Západ se navíc snaží zbavit závislosti na ruském atomovém průmyslu. To vše pohání poptávku po neproblematických zdrojích uranu. Vznikají nové doly a ožívají staré. Světovým lídrem v těžbě radioaktivního materiálu se chce stát Kanada.

Američtí technologičtí obři v době rozvoje velkých datových center a umělé inteligence uzavírají smlouvy o odběru elektřiny se společnostmi, které se snaží obnovit staré jaderné elektrárny nebo vyvíjejí malé modulární. Na jádro sázejí, protože hledají čisté, ale zároveň stabilní zdroje.

Čína staví reaktory rychlým tempem, Japonsko nedávno představilo ambiciózní plány v tomto směru a Tchaj-wan je otevřený myšlence, že nukleární provozy budou pohánět tamní výrobu čipů. V Evropě chce budovat jaderné bloky vedle Česka i několik dalších zemí, mimo jiné dosud na uhlí silně závislé Polsko.

Texaské nadšení pro jádro

Očekává se tak globální nárůst poptávky po uranu. Například kanadská společnost BMO Capital Markets odhaduje, že v příští dekádě půjde zájem nahoru zhruba o tři procenta ročně. Další prognózy jsou podobné. Největší naleziště uranu se nacházejí v Austrálii, Kazachstánu, Kanadě, Rusku a v některých afrických zemích. Válka na Ukrajině a převrat v Nigeru přitom ukázaly, jak je pro Západ důležité mít zdroje ze stabilních a spolehlivých zemí.

Americké firmy tak v poslední době oživují staré uranové doly ve státech Wyoming, Texas, Arizona a Utah. „Můžeme udělat z Texasu hlavní jaderné středisko světa. Je to obrovská příležitost,“ uvedl podle webu Inside Climate News šéf Texaské jaderné aliance Reed Clay. Většina obnovovaných dolů byla uzavřena po havárii ve Fukušimě v roce 2011, kdy se ceny uranu propadly a některé země v čele s Německem se rozhodly pro odchod od jádra.

Nyní je situace zcela opačná. Ceny suroviny byly v posledních dvou letech nejvyšší za patnáct let a stávající dodavatelé mají potíže uspokojit poptávku. „Máme tu staromódní a prostý tlak na dodávky,“ poznamenal podle serveru Mining.com Scott Melbye z texaské společnosti Uranium Energy Corp.

Odborníci ale podotýkají, že staré americké doly jsou vesměs malé a jejich zásoby se brzy vyčerpají, problém se zásobováním reaktorů tak jejich restart stejně nevyřeší. Sázejí proto hlavně na velké producenty. V jejich čele stojí Kazachstán se společností Kazatomprom. Ta se v poslední době snaží navýšit těžbu, ale nedaří se jí to podle plánu. Na vině je zdržení ve výstavbě povrchové infrastruktury a firma si také stěžuje na nedostatek kyseliny sírové, která se při dobývání využívá. Pro Západ je navíc kazašský uran částečně problematický.

VIDEO: Už jsem se začala učit korejsky, na dostavbu bloků se těším, tvrdí jediná žena, která řídí elektrárnu v Temelíně ve FLOW

FLOW: Už jsem se začala učit korejsky, na dostavbu bloků se těším, tvrdí jediná žena, která řídí elektrárnu v Temelíně • e15

Do Kazachstánu se dere Čína

V zemi se nachází třináct dolů, ale jen některé z nich provozuje Kazatomprom samostatně. Ve většině dolů společnost spolupracuje se zahraničními partnery. Patří mezi ně například francouzská firma Orano, ale také ruský Rosatom, i když ten se svých podílů v současnosti zbavuje ve prospěch čínských subjektů. Vše nasvědčuje tomu, že Peking se snaží co nejvíce si pojistit přístup ke kazašskému uranu. Spekuluje se o tom, že by se dodavatelské řetězce suroviny v budoucnu mohly rozdělit na západní a východní.

Pozornost Západu se proto silně upírá ke Kanadě, kde se na těžbu uranu zaměřuje několik společností v čele s firmou Cameco. Očekává se, že díky otvírání nových dolů by se místní produkce mohla do roku 2035 zdvojnásobit. „Kanada nejenom že těží dostatek uranu na palivo do našich domácích reaktorů, ale jsme také jedinou zemí G7, která může dodávat uran pro reaktory našich spojenců,“ pochlubil se listu Financial Times ministr energetiky Jonathan Wilkinson.

Kanadské firmy si dělají naděje, že do pár let předběhnou v těžbě Kazachstán a pomohou tak posílit bezpečnost západního jaderného průmyslu. Analytici kromě vládní podpory v současné atmosféře jaderného nadšení očekávají i příliv soukromých investic do sektoru. Zvlášť když uran z provincie Saskatchewan je vysoce kvalitní.

Těžaři čekají, že o kanadský uran budou mít zájem hlavně americké energetické firmy. V nejbližších letech ale mohou jejich plány mařit spory Kanady s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Firmy se tak obávají cel, nastupující šéf Bílého domu navíc hovoří i o připojení Kanady k USA a využití ekonomického tlaku na ni.

Rostou i náklady na konverzi a obohacování

Těžba uranu je tématem i pro Evropu, zejména pro její sever. V červnu finská těžařská společnost Terrafame začala získávat uran jako vedlejší produkt při produkci zinku a niklu ve svém dole Sotkamo. „Zahájením provozu je Finsko jediným členským státem Evropské unie, který produkuje uran,“ poznamenala firma.

Švédská vláda se v současnosti snaží zrušit zákaz těžby suroviny v zemi z roku 2018. „Více než čtvrtina známých evropských zásob uranu se nachází ve švédském podloží,“ konstatovala podle webu World Nuclear News ministryně životního prostředí Romina Pourmokhtariová. „Schopnost těžit uran je naprosto zásadní pro naši práci v oblasti klimatických změn, snižování emisí a závislosti na fosilních palivech. Chci, abychom těžili a využívali nerost, který se nachází ve Švédsku, jehož těžební průmysl patří mezi nejšetrnější k životnímu prostředí a nejbezpečnější na celém světě,“ dodala.

Problémem pro Západ ovšem je, že samotná těžba nestačí k zajištění materiálu vhodného pro výrobu palivových tyčí. Po ní se totiž uran musí zpracovat, konvertovat do plynného skupenství na hexafluorid uranu a následně obohatit. Globální kapacity zařízení na konverzi a obohacování uranu jsou omezené na několik míst v hrstce zemí a jejich rozšiřování je časově a finančně velmi náročné. Velká část jich navíc zatím připadá na Rusko.

Ceny konverze a obohacování suroviny tak od roku 2022 výrazně stouply. „Uran samotný nevypráví celý příběh, pokud jde o cenové dopady v dodavatelském řetězci jaderného paliva,“ zdůraznil na podzim pro Financial Times Jonathan Hinze z americké analytické společnosti UxC zaměřené na tento sektor.