Obří plány Kaprainu po nákupu Synthesie. Chceme být dvakrát větší, slibuje šéf, který přišel z PPF

V únoru jste převzali pardubickou chemičku Synthesia a hned poté vás Kaprain nominoval do pozice šéfa chemické části celé skupiny. Kam chcete nově získanou firmu nasměrovat?

Synthesia je jedním z nejkomplexnějších chemických podniků nejen v Česku, ale i ve střední Evropě, takže nedokážu odpovědět v jedné větě. Momentálně je tendence Synthesii zjednodušovat na pouhého výrobce nitrocelulózy, která se používá k produkci střelného prachu, ale tak to není. Ta firma má tři velké divize. 

Nitrocelulóza je a bude určitě v centru dění po dobu zvýšené poptávky po munici, chceme proto navýšit výrobní kapacity. Ale zároveň chceme rozvíjet i další části společnosti, tedy organickou chemii, barviva s pigmenty a dceřinou firmu Výzkumný ústav organických syntéz. 

Pojďme to vzít postupně. Jaké máte plány s nitrocelulózou?

Chemie je obor s velkou setrvačností, což znamená, že minimálně zpočátku budeme do značné míry sklízet to, s čím přišel už předchozí majitel, a to včetně investic. To samé platí i pro nás. Když dnes učiníme nějaká strategická rozhodnutí, začneme jejich dopady pociťovat až za tři čtyři roky.

Přesto mohu říci, že jsme se za ty tři měsíce investiční záměry snažili maximálně akcelerovat. Jde například o navýšení kapacity výrobní linky na nitrocelulózu, ale i o oblast energetiky. Zároveň jsme provedli nějaké dílčí změny v obchodním modelu divize barviv a pigmentů. 

Sledujte nový pořad FLOW: Hostem byl ekonom Miroslav Singer:

Můžete být k tomu konkrétnější, nebo je to už interní záležitost?

Výroba barviv a pigmentů je teď zkrátka pod obrovským tlakem zahraničních výrobců z Asie – zejména Indie a Číny. K tomu se do Asie přestěhovala i celá řada odběratelských odvětví, takže se zmenšil i evropský trh. Na to je třeba reagovat a momentálně se tím zabýváme, ale více k tomu říkat zatím nechci.

Na jak velké rozšíření výroby nitrocelulózy se chystáte?

Dnes vyrábíme zhruba šest tisíc tun nitrocelulózy ročně a po rozšíření to bude zhruba o 16 procent více. Realizaci investice jsme již zahájili a s jejím dokončením počítáme v roce 2026. Celkové investiční náklady odhadujeme na vyšší stovky milionů korun, ale je možné, že překročí i miliardovou hranici. 

Státní společnost Explosia, která v Pardubicích stojí hned vedle Synthesie a z nitrocelulózy vyrábí střelný prach, pro vás bude klíčový partner. Jaký podíl nitrocelulózy od vás odebírá?

Ty podniky byly původně vybudovány jako jeden celek, takže jsou historicky velmi provázané. A to nejen surovinově, například v otázce dodávek nitrocelulózy nebo kyseliny dusičné, ale i energeticky. Zde se bavíme o dodávkách páry, využití naší čističky odpadních vod či využití dalších služeb v našem areálu. Nicméně co se týká nitrocelulózy, tak tam posíláme asi desetinu naší produkce. Musíme se chovat tak, abychom byli dostatečně obchodně nezávislí na jednom odběrateli.

Když měla ke koupi Synthesie blízko skupina Czechoslovak Group (CSG), vedení Explosie se vyjádřilo v tom smyslu, že jí dodá více výbušnin, když jí ona jakožto případný nový vlastník dodá víc nitrocelulózy. Budete se podobně snažit využít svůj vliv a namířit dodávky střelného prachu do spřátelených firem? 

Dobře si uvědomujeme, že jsme důležitou součástí celého výrobního řetězce, ale současně je třeba upozornit, že my střelný prach nevyrábíme. Takže na to, kam bude mířit jeho produkce, se budete muset zeptat v Explosii. My evidujeme jejich záměr zvýšit výrobní kapacity a určitě se s nimi budeme bavit o tom, jakou formou jim můžeme zajistit dostatek surovin tak, aby mohli s klidným svědomím do rozšíření kapacit investovat. Ale i to nás teprve čeká. 

V tomto ohledu zazněly spekulace, že by ze změny vlastníka Synthesie mohla těžit zbrojovka Zeveta Bojkovice rodiny trestně stíhaného podnikatele Petra Sisáka, který dříve vlastnil vaši Spolchemii a minimálně v minulosti měl k němu Karel Pražák velmi blízko. Nebudete se tedy pokoušet zajistit této zbrojovce větší dodávky?

Se Zevetou už dnes spolupracujeme, ale ne u nitrocelulózy, ale výhradně v rovině divize barviv a pigmentů. Navíc v naprosto marginálním objemu, takže z našeho pohledu jde o opravdu malého zákazníka. Pro představu, zmiňovaná společnost pana Strnada od nás odebírá víc nitrocelulózy než samotná Explosia. 

To je pro mě nová informace, že firmy ze zbrojního průmyslu samy nitrocelulózu nakupují, aby ji následně prodávaly výrobcům střelného prachu a zajištovaly si tím dostatečný objem finálního produktu – tedy střelného prachu do své munice. Nezvažujete tedy, že byste mix svých odběratelů upravili, třeba právě ve prospěch Zevety?

Jak už jsem říkal, nitrocelulózu Zeveta ze Synthesie neodebírá. Co se týká budoucnosti, tak struktura zákazníků se buduje deset nebo patnáct let, tudíž jsme k jejich změnám značně konzervativní. Úvahy o nějaké překotné změně zákaznických vztahů proto nejsou namístě.  

Když se vrátíme k samotné transakci, hovořilo se o tom, že vám na ni půjčila skupina PPF, která dlouhodobě s Kaprainem úzce spolupracuje. K tomu jste do vedení chemické části Kaprainu z PPF přišel i vy. Nemůže se nakonec stát, že chemická část skončí v PPF stejně, jako se to stalo s telekomunikační firmou Nej.cz?

Předně je třeba říci, že spolufinancování ze strany PPF Banky a mé nové angažmá spolu absolutně nesouvisí. Pro mě osobně je Synthesia návrat ke kořenům, protože jsem už dříve v chemii pracoval. V roce 2007 jsem působil právě v představenstvu Synthesie. To znamená, že jsem do Kaprainu nepřišel jako člověk z PPF, ale jako člověk, který strávil většinu života poblíž nebo přímo v chemickém průmyslu. Čtyřleté působení v telekomunikační části PPF je z pohledu mého celoživotního zaměření spíše krátkou epizodou.

Teď k tomu financování. PPF Banka sice transakci pomáhala financovat, ale stejně se na ní podílely i tři další přední české banky. PPF Banka navíc k financování přistoupila až na poslední chvíli, někdy začátkem letošního roku. Zároveň Kaprain část prodejní sumy samozřejmě zaplatil ze svého. Abych to shrnul: Kaprain rozhodně nemá v úmyslu, že by chemickou část prodával. Nemáme žádný investiční horizont jako jiné investiční skupiny.

V prodávaném balíku Synthesie a Mafry jste přeplatili právě CSG, která měla o Synthesii kvůli výrobě nitrocelulózy logicky mimořádný zájem. Vy žádnou munici nevyrábíte. Kde tedy hledat tu přidanou hodnotu, kterou Kaprain vnímá vyšší než CSG?

Já jsem u transakce tehdy nebyl, takže jsem to sledoval spíše z povzdálí. Ale určitě bych zdůraznil to, co jsem říkal na začátku. Synthesia se nerovná jen výrobě nitrocelulózy. Zatímco zbrojařská skupina žádnou jinou synergii než v této části nemá, my jich máme hned několik. Se Spolchemií je vnímáme například ve výzkumné a vědecké činnosti, v řetězci vztahů v rámci divize pigmentů a barviv a v energetice. K tomu je třeba říci, že už jsem delší dobu u majitele Kaprainu vnímal, že chce budovat skutečně velkého chemického hráče, a toho bez větších akvizic zkrátka nevybudujete.

Před válkou měla Synthesia tři zmíněné divize – nitrocelulózu, organickou chemii a barviva – více méně rovnocenné. Pak posílila nitrocelulóza, a naopak oslabila barviva. Bude tento trend pokračovat?

Naším cílem je rozvíjet všechny části, nechceme žádnou z nich zásadně zmenšit. Význam jednotlivých divizí se v čase mění, to je přirozené a děje se to ve všech společnostech.

Takže když se část zaměstnanců z divize barviv a pigmentů obávala propouštění, tak jste je uklidnili?

K tomu je třeba říci, že zeštíhlení proběhlo před naším příchodem. My momentálně další propouštění neplánujeme.

Zmínil jste, že majitel Kaprainu Karel Pražák chce budovat velkou chemickou skupinu. Zatím vaše chemické společnosti ale vypadají dost nesourodě. Jaký má být ten konečný cíl?

Ono ani moc sourodých chemických skupin neexistuje. Bavíme se o podnicích, které jsou staré i stovku let. Nejprve se v Evropě začaly vyrábět barviva a barvy a pak se do areálů připojovaly výroby všeho druhu. Některé zanikly, jiné se značně proměnily, a ve výsledku je každý podnik do určité míry unikátní. Málokterá skupina se vyprofilovala pouze jedním směrem. Výjimkou je třeba Agrofert, který se začal soustředit takřka výhradně na dusíkatá hnojiva. Mimochodem – to je také důvod, proč nabídl k prodeji Synthesii, a to i přesto, že se firmě relativně daří. 

Takže připouštíte, že vaše nesourodost není jen mým dojmem?

Velmi silné synergie máme například mezi Spolchemií a slovenským Fortischemem, a to v oblasti chlorové chemie. Celkově jsou to relativně podobné společnosti. Dále pak mezi Spolchemií a Synthesií, o kterých už jsem mluvil. Ale nečekejte, že vám řeknu, že skupina díky synergiím ušetří stovky milionů na účetnictví a logistice, to opravdu není náš případ. Je to spíše řada menších dílčích efektů, ale třeba ve vývoji může být větší skupina určitě velmi nápomocná a mnohem efektivnější.

Co je tedy hlavním pojítkem těch společností?

Řekl bych, že stejný typ uvažování a strategické zaměření na delší období. Spolu s širokým portfoliem výrobků to do skupiny vnáší patřičnou stabilitu. Tím, že jsme velcí a máme velké cíle, dokážeme být atraktivním zaměstnavatelem pro špičkové odborníky. Z jejich rozhodnutí se pak mohou rodit případné úspěchy. Ale na ně si budeme muset počkat třeba pět šest let nebo i déle.

Jak velká je skupina dnes a jak by podle vás mohla být velká za pět let z hlediska tržeb a hrubého provozního zisku EBITDA?

Z hlediska tržeb to nemá smysl kvantifikovat, ceny na chemickém trhu se velmi rychle mění, takže by to nebylo vypovídající. Chceme spíše navyšovat marži, protože ta je podle nás ukazatelem úspěšnosti firmy a vede pak k danému zisku. Je to i o tom, že máme před sebou velké investiční plány a musíme si na ně vydělat. Jen v Synthesii to bude letos kolem jedné miliardy korun.

Můžete se tedy pokusit vyčíslit, o kolik chcete v následujících pěti letech vyrůst z hlediska zisku?

Když se budeme porovnávat k roku 2022, tak bychom za pět až sedm let chtěli vytvářet pravidelně zisky o 50 až 100 procent vyšší. Je to ambiciózní a mohou nám to zkomplikovat nejrůznější vnější okolnosti. Každopádně tam někam cílíme. 

V Česku dnes patříte do pětky největších chemických hráčů z hlediska tržeb. Největší je Unipetrol, pak chemická divize Agrofertu a pak už s větším odstupem skupina Synthos, Draslovka a vy jakožto chemická část Kaprainu. Máte ambice patřit do největší české trojky?

Pro nás není důležitá absolutní velikost skupiny, ale postavení v našich klíčových produktových skupinách. Tady chceme hrát významnou roli nejen v rámci České republiky, ale i celé Evropy.

Máte zájem růst i akvizičně? 

My teď hlavně musíme integrovat Synthesii, byla to opravdu významná investice. Ale když přijdou zajímavé příležitosti, koukneme na ně. Ani to nemusí být celé společnosti, mohou to být jejich jednotlivé výrobní řady, které by nám do portfolia zapadly. 

Když se ale dnes podívám na chemickou část Kaprainu, tak už mi malá rozhodně nepřijde. Pro nás z toho vyplývá, že musíme být opatrní i z hlediska velikosti investovaného kapitálu, protože celý chemický průmysl je extrémně závislý na cenách energií. Další rovinou je i americká a asijská konkurence, která si díky levnějším energiím může dovolit agresivnější obchodní politiku. To může ve výsledku vést ke snahám většího propojení evropských chemických provozů. Rozdělování výroby nebo zpracování prvotních surovin pro třetí strany je v chemii běžné i teď, ale do budoucna může být ještě významnější.

Někteří v této souvislosti varují před tím, že v Evropě z energeticky náročných odvětví zbudou jen společnosti s vyšší přidanou hodnotou výrobků. Souhlasíte s tím?

Odhadovat, kdo zavře, nebo ne, se mi nechce. Ale určitě se dá říci, že společnosti s vyšší přidanou hodnotou výrobků, vlastním vývojem a servisem pro zákazníky, tedy to všechno, kam se řadíme i my, jsou před mimounijní konkurencí mnohem lépe chráněné. Osobně se domnívám, že po dlouhé éře globalizace nyní nastává období lokálnější produkce, což by evropským chemickým podnikům mohlo pomoci. Takže já osobně zůstávám spíše optimistou. 

Zdroj Zde