Predátoři Nerudová a Tuleja. Vědecké šejdířství něco stojí, výmluvy neobstojí

Brzký konec bývalého kandidáta na ministra pro vědu, výzkum a inovace Pavla Tuleji mohl být možná pro leckoho překvapením. A to i v TOP 09, která ho navrhla a její vedení nenapadlo zabývat se něčím takovým, jako jsou predátorské publikace. Dost možná o tomto podvádění s vědeckými zářezy slyšeli vůbec poprvé.

Problém je to ale nadmíru závažný a Česko ho dlouhodobě podceňuje. Přitom kvůli němu přišlo o mnoho milionů, které mohly jít místo podpory nesmyslných pseudovědeckých článků na financování skutečné vědy, která má tuto zemi posunout mezi opravdu vyspělé země.

Poprvé se dostala tato vcelku běžná česká praxe podvádění na univerzitách do širokého povědomí veřejnosti v roce 2015 během kauzy takzvaného upíra z pražské fakulty sociálních věd. Dotyčný Wadim Strielkowski kromě toho, že byl expertem přes upíry, papírově vykonával pozici vědce katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd UK a sobě i škole přihrával díky (často placeným) publikacím v pochybných žurnálech tučné částky. Za tři roky zvládl vydat zhruba 60 článků či knih, což z něj dělalo téměř sociálněvědního Einsteina. 

Ráj falešné vědy

Bývalý budoucí ministr Tuleja tak plodný nebyl. Z jeho celkem 37 vědeckých textů, které za kariéru zvládl, byly čtyři publikované v takzvaných predátorských časopisech. Jejich asi nejpovolanější definici mi před osmi lety poskytl Jeffrey Beall, který je celosvětově nejuznávanějším „lovcem akademických predátorů“: „Tyto žurnály rozesílají vědcům žádosti o publikace, mají velmi pochybný systém hodnocení vědeckých článků, za jejichž otištění je nutné zaplatit. Tyto časopisy jsou navíc k dostání zdarma na webu.“ Beall se tehdy vydal přes půl světa do Prahy, jelikož Česko bylo známo jako jeden ze světových rájů falešné vědy a pochybného vzdělávání.

Fakt, že jsou najednou politici lustrováni, zda publikovali v predátorských časopisech, je jedinou cestou, jak problém konečně brát vážně. Po kauze Wadima Strielkowského si sice univerzity publikace svých akademiků více hlídají, ale problém zcela nevymizel.

Bývalý kandidát na post ministra pro vědu, výzkum a inovace Pavel Tuleja

Další akademičkou-političkou, která má s podvodnými publikacemi problém, je jednička kandidátky STAN do eurovoleb Danuše Nerudová. Ta má na svém kontě devět predátorských záznamů, přičemž do současnosti vydala 260 textů vědeckého charakteru. Její obrana ve stylu „je to deset let a od doby, kdy se problematika začala v akademické sféře řešit, už jsem v nich nic nepublikovala“ je zhruba na takové úrovni jako „členem KSČ už léta nejsem, jakmile se tato problematika začala jasně řešit, nemám s nimi už nic společného“.

To, že jde o podvod, si Nerudová musela být vědoma už před tím, než se o predátorských časopisech začalo psát i v mainstreamových médiích. Pokud si to neuvědomila (ačkoliv za publikaci musela zaplatit), lze s úspěchem pochybovat o její inteligenci. 

Posvěcení z nejvyšších míst

Na celém odhalení o Tulejovi a Nerudové je ale nejzávažnější, že jde o dva bývalé rektory, tudíž nejvýše postavené akademické hodnostáře. Strielkowski byl alespoň jen „akademickým pěšákem“, který díky své neurvalosti celý problém dokonale nasvítil. Ale podvody podepsané přímo vládci vysokých škol jen dokazují, jak moc bylo v Česku obcházení pravidel pro vědu zakořeněné a posvěcené z nejvyšších míst.