Polsko se dere na unijní výsluní. Tusk se chce vklínit mezi Scholze a Macrona

Dvě dekády po rozšíření Evropské unie směrem na východ nemá sedmadvacítka jasného lídra. Německý kancléř Olaf Scholz se v době války na Ukrajině nedokázal věrohodně postavit složitým bezpečnostním problémům, navíc musí řešit domácí ekonomické potíže. Ani francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi se nedaří získat si důvěru celé unie. Příležitost dostat se na unijní výsluní a rozhodovat o směřování bloku po boku Německa a Francie větří nejdůležitější člen tehdejší vlny rozšiřování: Polsko.

Drtivá část českého unijního členství je spojená s érou kancléřky Angely Merkelové, která vedla Německo od roku 2005 do roku 2021. V té době málokdo pochyboval o tom, kdo má v Evropské unii hlavní slovo. Konec kariéry Merkelové je však časově spjat se začátkem války na Ukrajině, která na její zahraničněpolitické dědictví vrhla stíny. A její nástupce Scholz nedokázal převzít unijní otěže a očividně dosud tápe v otázce podpory Ukrajiny.

Německo-francouzský motor zadrhl

 „V regionu dodnes panuje pocit, že Berlín ještě nepochopil, o co vlastně Moskvě jde a co je v sázce pro celý kontinent,“ napsala pro magazín Internationale Politik Jana Puglierinová z European Council on Foreign Relations. Podotýká, že Scholzova vláda selhala i ve své evropské politice. Koaliční partneři těžko hledají společný názor a nedaří se jim komunikovat navenek. Nevraživost na unijní úrovni vzbudil například štědrý německý balíček pomoci v době energetické krize. Německo-francouzské vztahy poznamenaly i rozdílné pohledy na energetiku a vztahy s Čínou.

Není překvapivé, že se za těchto okolností Macron snaží stát hlavním hlasem Evropy, který přináší vize zahraniční a bezpečnostní politiky. Naposledy minulý týden hovořil o nutnosti zbavit se závislosti na USA a posílit vlastní obranné kapacity ve spolupráci s Británií. Jenže i on má za sebou období, kdy nebyl k Rusku zdaleka tak tvrdý, čímž si vysloužil kritiku některých zemí. „Macron promarnil příležitost rozhodně se na začátku ruské invaze na Ukrajinu chopit evropského vedení,“ řekla Bloombergu Rym Momtazová z Mezinárodního ústavu pro strategická studia. I nyní se ozývají názory, že Paříž činí silná prohlášení, ale nenabízí konkrétní řešení.

Na evropskou scénu se v této atmosféře snaží vstoupit někdejší šéf Evropské rady Donald Tusk, tentokrát v roli polského premiéra. Podzimní volby v zemi skoncovaly s euroskeptickou vládou Práva a spravedlnosti a Varšava navíc může využít kredibility, kterou získala podporou Kyjeva. „Doba zvýšené role Polska v EU určitě nastává. Tusk to má v programu a snaží se o určitou revitalizaci výmarského trojúhelníku. Polsko by se tak stalo jedním ze tří hlavních tahounů EU,“ řekl s odkazem na volné sdružení Varšavy s Berlínem a Paříží Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. 

„Po brexitu Polsko propáslo příležitost nahradit Spojené království jako jednoho z největších hráčů v evropské politice. Ale tentokrát ji snad znovu nepropásneme,“ věří i Wojciech Przybylski z platformy Visegrad Insight. Působení kabinetu PiS poškodilo nejen polské zájmy v EU, ale i její obraz doma. Podíl Poláků spokojených s členstvím klesl na 77 procent, tedy na nejnižší úroveň za poslední dekádu.  

Česko může využít polského vzestupu

Ke zlepšení vnímání sedmadvacítky doma může pomoci uvolňování prostředků z unijních fondů, které za minulé vlády Brusel zmrazil. A roli by mohl sehrát i vzestup důležitosti Varšavy. „Pokud se podaří posílit pozici Polska, tak by si tím mohl Tusk získat i nacionalisty. Poláci se historicky považují za velký národ s ambicemi dělat velkou politiku,“ podotýká Mlejnek. Současný premiér však bude muset překonat i rétoriku bývalé vlády, která Německo vyobrazovala jako nepřítele. 

Otázkou také je, zda bude mít Tusk sílu nejen prosadit své zájmy, ale také zahladit německo-francouzské spory tak, aby výmarský trojúhelník fungoval jako unijní motor. Názory expertů se v tomto směru liší, podle některých je se svými zkušenostmi vhodný prostředník. „Zdroje neshod mezi Francií a Německem leží mimo dosah Tuska,“ domnívá se však podle webu Politico Piotr Buras z European Council on Foreign Relations. Nepochybně také nastanou situace, kdy se Varšava bude více ztotožňovat s jedním z partnerů. Například ve vztahu k Washingtonu, kdy svou silnou transatlantickou orientací spíše souzní s Berlínem.

Česko by každopádně mělo vzestup polské váhy vzít v potaz, domnívá se Mlejnek. Na jednu stranu je podle něj pro Prahu negativní, že se Varšava odvrací od visegrádského regionu a dává najevo, že se orientuje na silnější státy. „Ale pokud by se Polsku podařilo stát se významnějším hráčem na unijní úrovni, tak by to pro Česko znamenalo nutnost s ním nějak kooperovat,“ uvedl expert.

Varšava by podle něj totiž byla nejspíš vnímaná jako zástupkyně celého východního křídla EU a její partneři by očekávali, že různá témata v regionu dojedná. „Při šikovné diplomacii by se Česko mohlo díky Polákům přichomýtnout k důležitým rozhodováním,“ zdůraznil Mlejnek. Myslí si také, že je vhodná doba, aby se vzájemné sousedské vztahy přetavily do konkrétních projektů v oblasti infrastruktury, energetiky, případně zbrojního průmyslu.