Připevněná víčka, papírová brčka a další „eko“ vychytávky. Mají smysl?
Nejpozději od letošního července musí mít všechny plastové obaly nápojů napevno připevněná víčka k lahvi. Výrobci museli postupně přizpůsobit své výrobní linky nařízení Evropské unie, které si klade za cíl omezit volně pohozené plasty a usnadnit recyklaci.
Popasovala se s tím většina z nich, dnes už volně oddělitelná víčka na českém trhu téměř nenajdete.
„Letos jsme od února v reálné výrobě pro trh začali postupně přecházet na používání nových víček, tak aby od června z našich závodů odcházely už pouze lahve s víčky odpovídajícími nové legislativě,“ říká mluvčí Mattoni 1873 Lutfia Volfová. Společnost vedle minerálek vyrábí i značky jako Pepsi, Mirinda, Lipton nebo Schweppes.
Podle mluvčí si zákazníci zatím na fixní víčka zásadněji nestěžovali. „Naopak se k nám dostávají i pozitivní reakce, kvitující větší bezpečnost – víčko vám nikam nezapadne, třeba v autě, nebo lepší třídění PET lahví společně s víčky,“ tvrdí Volfová.
Podobně mluví i Václav Koukolíček za společnost Coca-Cola. „Při uvedení na trh jsme se snažili zákazníkům vysvětlit důvody této změny a zároveň i to, jak neodnímatelná víčka správně používat. Část zákazníků tuto novinku přivítala, část zákazníků si na ni musela zvyknout,“ říká. Podle něj si už lidé na připevněná víčka zvykli.
Jak ale ukázala anketa webu Peníze.cz, lidé z nich příliš nadšení nejsou. „Odírá se mi to o obličej, někdy i obsah lahve kape z víčka při napití, například u kefíru. U mléka se zase musím soustředit na nalití do sklenice místo do víčka,“ popisuje svou zkušenost čtenář Roman.
„Já to vždycky normálně utrhnu, strašně mi to v obličeji překáží,“ dodává jiný čtenář. „Nejdou ani lehce otevřít, ani uzavřít, ani se o ně neodírat během pití,“ shodují se další účastníci ankety.
Také odpadový expert hnutí Duha Ivo Kropáček si myslí, že připevněná víčka nejsou většinou přijímána dobře. „Je však otázka, zda by výrobci nemohli změnit technologii tak, aby to spotřebitelům méně vadilo. Domnívám se, že k tomu časem dojde a víčko přidělané k lahvi nebude problém,“ míní.
Proklínaná papírová brčka
Podobně na spotřebitele působí zákaz plastového nádobí včetně brček, kelímků, příborů nebo třeba vatových tyčinek. Ten v Evropské unii začal platit už v roce 2021, v Česku byl zákon se zpožděním schválen o rok později. Prodejci se od té doby snaží nahradit plast nejrůznějšími variantami z papíru nebo třeba z kukuřice.
Účastníci naší ankety se shodli na tom, že třeba papírové brčko se často rozpadne dříve, než nápoj dopijí.
„Nejvtipnější mi přijdou papírová brčka na dětských pitíčkách, kterými se do pití nejde pořádně dostat, protože se ohýbají,“ popisuje čtenářka Martina. „Papírové brčko se rychleji rozblemcá, tak si ho vyměním a hned je víc odpadu. Geniální,“ dodává ironicky pan Aleš.
Podle spotřebitelské organizace dTest ale můžou papírová brčka skrývat ještě jeden problém. „Belgická studie z roku 2023 ukázala, že jednorázová brčka často obsahují PFAS, tedy perfluorované a polyfluorované chemikálie, které se používají jako impregnační neboli vodu odpuzující látky. Tyto látky mohou přecházet z brčka do konzumovaných nápojů a s nimi do organismu,“ popisuje dTest.
PFAS jsou karcinogeny, které oslabují imunitní systém a narušují hormonální rovnováhu. Jsou nazývány věčnými chemikáliemi, protože se nerozkládají a hromadí se v lidském těle i v životním prostředí.
Rakouská spotřebitelská organizace VKI informovala o dánském testu alternativ k jednorázovým plastům a plastovým brčkům. Podle něj byly škodliviny téměř ve všech typech brček (papírových, bambusových, skleněných i plastových, častěji pak ve výrobcích z rostlinných materiálů, jako je papír nebo bambus). „To činí všechny tyto produkty mimo jiné biologicky nerozložitelnými,“ podotýká dTest.
Chybí osvěta
Podle Kropáčka z Hnutí Duha chybí k unijním nařízením informační kampaň pro veřejnost.
„Takže veřejnost málo ví například o možnostech opakovaného použití vlastních kelímků a hrnečků. Obdobně chybí informace mezi prodejci, takže ti často přecházejí z jednorázových plastů k jednorázovým papírovým obalům, které jsou však obvykle poplastované, nebo obsahují v životním prostředí dlouho se kumulující jedovaté chemikálie,“ myslí si Kropáček.
„Případně dochází občas k nesmyslné náhradě za biologicky rozložitelné plasty, aniž by byla vyřešeno zpracování rozložitelných plastů, které pak stejně končí ve směsném odpadu a pak na skládce nebo ve spalovně,“ dodává Kropáček. Náhrady jsou tak podle něj pro životní prostředí ve výsledku často horší než u jednorázových plastů.
Kropáček nicméně připomíná, že v Česku se za posledních deset let zvýšila produkce obalů o polovinu na 1,5 milionu tun ročně. „Nově schválená evropská obalová pravidla požadují, abychom produkci obalů konečně snížili pod 1,3 milionu tun. Budeme tedy v oblasti odpadů a obalů svědky ještě mnoha změn, protože dosavadní konzum, spotřeba surovin a míra znečištění není dlouhodobě možná. Realitu nelze ignorovat,“ podotýká.
Pomoci by v tom mohla směrnice, kterou europoslanci schválili tento týden a teď zamíří do národních parlamentů. Podle ní budou muset být obaly recyklovatelné za přísnějších kritérií. Mělo by ubýt těch jednorázových, a naopak přibýt obalů k opakovanému použití. Tématem legislativy je i zákaz použivání materiálů, jako je právě chemikálie PFAS.
„Pokud chceme omezit vliv jednorázových plastů na životní prostředí, musíme přejít z věcí na jedno použití k opakovaně použitelným výrobkům, a to ať už jde o znovu použitelné plasty, sklo nebo keramiku,“ podotýká Kropáček.
Aktuálním tématem je v Česku také zálohování PET lahví a plechovek od roku 2026. Systém funguje na stejném principu jako vracení skleněných lahví, PETky a plechovky by se musely vracet nezmačkané a čisté. Tento systém přijalo už několik unijních států, mezi nimi i Slovensko. Chystaný zákon z pera ministerstva životního prostředí má brzy projednat vláda.
Pavla Adamcová
Sdílejte článek, než ho smažem
Vytisknout
Celý článek zde | Podnikání za 500 Kč ? – ANO