Změna dodavatele energií: Časté chyby a omyly. Plná moc je riziko
V souvislosti se zlevňováním a změnami ceníků dodavatelů energií stále více spotřebitelů mění dodavatele energií. Řada z nich se přitom o proces přechodu mezi obchodníky prakticky nezajímá – pouze „novému“ dodavateli či zprostředkovateli podepíší plnou moc v domnění, že za ně vše vyřídí. Podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) však může být takový postup značně rizikový a snadnou cestou ke zbytečným sankcím.
Přechodem k jinému dodavateli prostřednictvím podpisu plné moci si můžete situaci velmi zkomplikovat. Tento jednoduchý způsob, kdy se dle slov dodavatelů následně nemusíte o nic starat, je navíc častým argumentem, jak zákazníka přesvědčit ke změně. ERÚ ale naráží na případy, kdy se lidé s takovým ujištěním spokojí, a berou věc za vyřízenou.
„Pokud již máte odběrné místo, pak vám do něj někdo aktuálně dodává energie. A s ním máte uzavřenou smlouvu. Tedy závazek, kterého vás nikdo jen tak nezbaví,“ shrnuje Markéta Zemanová, členka Rady ERÚ. „Bohužel, někteří dodavatelé a zprostředkovatelé lidem dávají naprosto nereálné sliby. Snaží se vyvolat dojem, že platnou smlouvu zákazník nemusí dodržet. Nebo že za něj, na základě plné moci, smlouvu se stávajícím obchodníkem ukončí tak, aby nemusel platit smluvenou sankci. Podobné přísliby jsou typicky pouze ústní, jejich nesplnění se tak obtížně prokazuje,“ zdůrazňuje radní Zemanová.
Není smlouva jako smlouva
Dle Zemanové je klíčové zejména nezapomínat na závazky u stávajícího dodavatele, všechny dokumenty si řádně přečíst a nepodepisovat nic, čemu nerozumíte. Zásadní přitom je, jestli má zákazník uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, nebo určitou. V prvním případě má možnost smlouvu kdykoliv ukončit, a to bez udání důvodu a sankcí. Smlouvy na dobu určitou jsou naopak uzavírané na pevně stanovenou dobu, a standardně není možné je předčasně ukončit bez sankcí.
„Zmocnit nového dodavatele nebo zprostředkovatele není nic zakázaného, přináší to ale svá rizika, která byste měli zvážit. Rozhodně byste neměli podceňovat už samotnou formulaci plné moci. Je v ní obsaženo všechno, na čem jsme se domluvili? Bude za nás protistrana jednat se současným dodavatelem? K čemu přesně se zavazuje? Jaké má vůči nám povinnosti a co se stane v případě, že je nedodrží?“ nastiňuje Markéta Zemanová otázky, které by si spotřebitel měl klást. „Následně byste se měli aktivně zajímat o aktuální stav řešení vašeho požadavku. V případě jakýchkoliv nejasností se ptejte a trvejte na objasnění,“ dodává radní Zemanová.
Časté chyby
V praxi se totiž stává, že nový dodavatel či zprostředkovatel, v rozporu s dohodou, neukončí stávající smlouvu spotřebitele buď vůbec, nebo tak neučiní ve stanoveném termínu. Další chybou, bývá, že si zákazníka na sebe nepřevede v systému operátora trhu. ERÚ se ale setkává i s případy, kdy spotřebitel uvede nesprávné informace týkající se aktuální smlouvy, což rovněž vede k tomu, že následně není řádně ukončena.
Situací, v níž spotřebitelé často chybují, je i obdržení retenční, tedy udržovací nabídky od stávajícího dodavatele. V praxi se pak stává, že uzavřou smlouvu s novým obchodníkem, následně se ale na základě retenční nabídky od stávajícího dodavatele rozmyslí a chtějí u něj zůstat. „Neuvědomí si však buď vůbec, že už uzavřeli novou smlouvu s jiným dodavatelem, nebo uvěří, že se jí zbaví pouze tím, že dají stávajícímu dodavateli plnou moc,“ doplňuje další příklad z praxe Markéta Zemanová.