Praha uvízla v parkovacím středověku. Chytřejší systém by pomohl byznysu i lidem

Už čtyři měsíce probíhá mezi pražským magistrátem a sedmapadesáti městskými částmi debata o budoucnosti parkování v metropoli. Z magistrátu jim před loňskými Vánoci odešel k připomínkám návrh změn v oblasti parkování. Zatím jde jen o dokument magistrátního odboru dopravy, na němž doposud není politická shoda. Najít vůbec nějaký konsenzus ale nebude vzhledem ke stávajícímu počtu připomínek vůbec snadné.

Centrum versus periferie

Debata o takzvané parkovací reformě se často nezaslouženě zužuje pouze na cenu za parkování pro rezidenty v modrých zónách. Je zřejmé, že se z dnešních 1200 korun ročně musí zvýšit. A nutně musí dojít k tomu, že cena za parkování v centru bude odlišná od ceny za stání v okrajových částech města.

Parkovat na ulici v centru Prahy za 100 korun měsíčně není normální, když stání v komerčních objektech typu podzemních parkovišť u obchodních domů vyjde na tisíce. Cena za roční permanentku na modrou zónu se bude muset minimálně zdvojnásobit, a politici i experti dokonce vidí reálnou cenu ještě výš. Pokud bychom vycházeli z historického poměru ceny měsíčního parkování k výši mzdy, pak by současná cena parkování byla přibližně 6800 korun.

Pravidla k obcházení

Jenže cena za modrou zónu pro rezidenty je jen střípek z celé parkovací reformy. V první řadě je třeba nastavit pravidla a vymáhat je tak, aby se už nikomu v hlavním městě nevyplatilo parkovat nelegálně. Je nutné připomenout, že v Praze nejde o rozpor na ose podnikatel–rezident, ale o rozpor legálně parkující, tedy platící, versus nelegálně parkující, tedy černý pasažér. V Praze se pořád ještě vyplatí pravidla parkování obcházet než je dodržovat, což je velmi nelichotivá vizitka všech politických reprezentací, které měly dosud dopravu v gesci.

V případě zásobování, což je v centru města dost přehlížené, ale naprosto klíčové téma, je nedodržování pravidel prakticky na denním pořádku. Až 80 procent zásobovacích vozidel překročí povolenou (většinou patnáctiminutovou) délku stání. Navíc dvě třetiny respondentů z řad pražských podnikatelů, oslovených Centrem ekonomických a tržních analýz (CETA) v březnovém průzkumu pro Pražskou hospodářskou komoru, si stěžuje na obsazování míst vyhrazených pro zásobování nezásobujícími vozy.

Rychlý dovoz zboží s krátkým zastavením na modré? Proč ne

Je ale třeba vzít v potaz, že na Praze 1 je dnes pouhých 274 míst pro zásobování, o které se musí podělit zhruba 13 tisíc provozoven. To pak vytváří nebezpečné dopravní situace, kdy zásobovací vozy stojí přímo ve vozovce takzvaně na blikačkách, nekonečně hledají volné místo v okolí a zacpávají tak provoz, nebo prostě parkují jinde, protože musí.

Pomoci by v určitých případech mohla digitalizace, včetně navigačního systému a grafického zobrazení parkovacích míst a jejich obsazenosti. V právní rovině by pak pomohlo zavedení takzvané objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, který by nesl důkazní břemeno, že se přestupku nedopustil. A v praktické rovině by hlavní město mělo také zvýšit počet odtahů vozidel, která ve městě parkují neoprávněně.

Dobrým řešením, které by mohla navržená parkovací reforma přinést, by také byla možnost časově omezeného parkování pro zásobovací vozy na modrých zónách. Ty se ale nejdříve musí zvýšením ceny pro rezidenty vyklidit tak, aby v nich parkovali opravdu jen ti obyvatelé, kteří musí, a také jen ti návštěvníci městské části, kteří na to mají. Anebo aby tito nerezidenti na modrých zónách neparkovali vůbec.

A kde zaparkují zaměstnanci?

Pokud chceme, aby centrum Prahy i nadále žilo, existovaly v něm služby a šlo o místo vyhledávané také zaměstnavateli, musíme vedle snazších podmínek pro zásobování myslet i na parkování zaměstnanců. Praha už nadále spíše nepočítá se stavbami podzemních parkovišť, o to naléhavější je řešení problémů s parkováním na povrchu. Pokud se člověk začne parkováním zaobírat detailněji, získá pocit, že Praha ještě stále vězí v parkovacím středověku. Chytřejší a civilizovanější parkování by zlepšilo život všem: podnikatelům, jejich zaměstnancům i obyvatelům hlavního města.

Autor je předsedou Pražské hospodářské komory.